Cílené zabíjení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Predator drone - někdy používaný v cíleném zabíjení

Cílené zabíjení (anglicky Targeted killing) je forma atentátu na základě presumpce trestní viny. Podle definice, cílené zabíjení (též zabíjení podle jména nebo signatury) se vyskytují v zemích, kde je vyhlášen válečný stav.[1] Někteří analytici se domnívají, že je moderní eufemismus pro vraždu (záměrné zabití) jedince státní organizací nebo institucí mimo soudní řízení nebo válečné pole.

Cílené zabíjení byla hodně používána eskaderami smrti v El Salvadoru, Nikaragui, Kolumbii a na Haiti v rámci občanských nepokojů a války, během 80. a 90. let 20. století. Cílené zabíjení bylo také použito v Somálsku, Rwandě a na Balkáně během Jugoslávské války. Vláda Spojených států amerických také provádí cílené zabíjení, jako např. zabití Anwara al-Awlaki.

Použití cílené zabíjení Izraelských konvenčních vojenských sil se stal samozřejmostí po Druhé Intifádě, kdy se Izraelské bezpečnostní síly používaly taktiku zabíjení Palestinských nepřátel.[2] I když zpočátku bylo odmítáno administrativou George W. Bushe,[3][nenalezeno v uvedeném zdroji] cílené zabíjení se později stalo častou taktikou Spojených Států ve Válce proti Terorismu. Mezi příklady cíleného zabíjení Spojenými státy, které získaly značnou pozornost, patří zabití Usámy bin Ládina a amerických občanů Anwar al-Awlakiho a jeho dospívající syna, v roce 2011. V rámci Obamovy administrativy, využití cílené zabíjení rozšířila, a to nejčastěji prostřednictvím použití bezpilotních letounů operujících v Afghánistánu, Pákistánu nebo Jemenu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Targeted killings na anglické Wikipedii.

  1.  "Assassination and Targeted Killing: Law Enforcement, Execution or Self-Defence?"(2006). Journal of Applied Philosophy Vol. 23, No. 3. Society for Applied Philosophy, 2006. 
  2. Nir Gazit and Robert J. Brym, State-directed political assassination in Israel: A political hypothesis.
  3. David Johnston and David E. Sanger, "Threats and Responses: Hunt for Suspects", The New York Times, 6 November 2002.