Bruno Sklenovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Divizní generál Bruno Sklenovský
Jiná jména krycí jméno „Stanislav Bosý“[1]
Narození 17. října 1893[1][2][3]
Větřkovice, (okres Nový Jičín), Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[1][2]
Úmrtí 1. srpna 1957[1]
Toronto, KanadaKanada Kanada[1]
Národnost česká
Vzdělání maturita na reálném gymnáziu[4], Válečná škola v Praze[5]
Povolání vysoký důstojník
Zaměstnavatel Československá armáda
Předchůdce Brigádní generál Jaroslav Čihák
Následovník Armádní generál Bohumil Boček
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bruno Sklenovský (17. října 1893,[3] Větřkovice, (okres Nový Jičín)[2][1]1. srpna 1957, Toronto[1]) byl příslušníkem československých legií v Rusku a po návratu do Československa se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády. Mezi válkami prošel mnoha vysokými vojenskými funkcemi a totéž platí i o jeho působení za druhé světové války ve Velké Británii. Po návratu do Československa byla jeho vojenská kariéra ukončena přeložením do výslužby (leden 1948) a záhy po Únoru 1948 Bruno Sklenovský odešel (březen 1948) do emigrace, v důsledku čehož jej tehdejší komunistický režim degradoval (únor 1949) z generálské hodnosti do hodnosti vojína. Rehabilitace se dočkal až po Sametové revoluci (v roce 1990), kdy mu byla hodnost divizního generála navrácena.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studia a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Bruno Sklenovský se narodil 17. října 1893 ve Větřkovicích.[4] Po ukončení středoškolského studia na reálném gymnáziu v Příboru v roce 1913 musel po vypuknutí první světové války narukovat do rakousko–uherské armády na ruskou frontu.[4] Tady dosáhl ale jen hodnosti desátníka.[2] Posledním útvarem, kde v rakousko–uherské armádě sloužil byl 100. pěší pluk.[2] Do nepřátelského zajetí padl dne 10. srpna 1916[5] (Duběnko) a do řad příslušníků československých legií na Rusi se přihlásil v Šadrinsku.[2] V československých legiích sloužil od 1. září 1916, [p 1] nejprve v hodnosti vojína u 3. československého střeleckého pluku.[2] Od října 1918 sloužil u 1. a později 3. československého dělostřeleckého pluku.[5] Svoji legionářskou vojenskou kariéru zakončil v hodnosti četaře [p 2] u 2. lehkého dělostřeleckého pluku.[2] Formálně byl vyřazen z legionářské evidence 20. června 1920.[2]

V prvorepublikové armádě[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa se Bruno Sklenovský stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a v meziválečném období prošel řadou vojenských funkcí[1][4] Nejprve sloužil u dělostřeleckého pluku 53 v Uherském Hradišti.[5] V letech 19211922 byl na zkušené u velitelství 1. horské brigády v Ružomberku.[5] Posluchačem Válečné školy v Praze byl Bruno Sklenovský v letech 19221923.[5] Od října roku 1923 zastával funkci taktického pobočníka velitele dělostřelectva Zemského vojenského velitelství (ZVV) Bratislava.[5] Na Válečnou školu v Praze se vrátil jako profesor taktiky dělostřelectva a tento předmět zde přednášel v letech 19271932.[5] V letech 19321935 byl příslušníkem dělostřeleckého pluku 1 v Ruzyni[1] (od října roku 1933 pluku velel).[5] V letech 19351938 byl zaměstnán na MNO – hlavním štábu ŘOP (byl zástupcem přednosty I. oddělení), kde se věnoval plánování a řízení výstavby pohraničního opevnění Československa.[1][4][6][5] Sklenovského jméno figuruje ve vnitřní organizační struktuře Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) v září 1938.[7] Tehdy zastával (v hodnosti plukovníka generálního štábu) v I. oddělení (taktické) funkci velitele 4. skupiny (dělostřelecká).[7] [p 3] Náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství (ZVV) Brno byl v letech 19381939.[5][1][4] [p 4]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po podepsání Mnichovské dohody (po 30. září 1938) byl plukovník generálního štábu Bruno Sklenovský členem delimitační komise (zasazoval se mimo jiné i o udržení své rodné obce Větřkovice v okleštěné republice).[4] Po německé okupaci (15. března 1939), vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a rozpuštění československé armády (léto 1939) se krátce zapojil do protiněmecké rezistence. [p 5] V prosinci 1939 ale Bruno Sklenovský odešel z protektorátu do Francie a v květnu 1940 byl ustanoven velitelem dělostřelectva 1. československé divize.[5] V rozmezí let 19401945 vykonával nejprve funkci zástupce náčelníka, od 13. ledna 1941 do 12. dubna 1945[1] pak funkci náčelníka štábu exilového Ministerstva národní obrany (MNO) ve Velké Británii.[6] Ve Velké Británii pracoval ve vojenské kanceláři prezidenta dr. Edvarda Beneše, kde se pod krycím jménem „Stanislav Bosý“[5] podílel mimo jiné na výstavbě a přípravě československých zahraničních jednotek[4][6] (zejména Československé obrněné brigády jakož i výsadků „shazovaných“ na území protektorátu).[1]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války zastával (od dubna 1945)[5] nejprve funkci přednosti Československé vojenské mise ve Velké Británii (Londýn),[1][4][5] poté (od února 1946 do října 1946) působil jako přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky.[5][1][4][6] V rozmezí let 19461947 byl (v hodnosti divizního generála) velitelem III. sboru československé armády v Plzni.[1][4] [p 4] [p 6] Do výslužby (byl penzionován)[5] byl přeložen k 1. lednu 1948.[1][4][6] Vývoj vnitropolitické situace v Československu po „vítězném“ Únoru 1948 jej inspiroval k emigraci (21. března 1948) do Německa, [p 7] odkud se posléze přesunul do Velké Británie.[4] Dne 14. února 1949[8] byl (za opuštění republiky) ve své vlasti v nepřítomnosti[5] degradován na vojína.[4] Bruno Sklenovský se později usadil v kanadském Torontu.[4] Po Sametové revoluci v listopadu 1989 a pádu komunistického režimu byl Bruno Sklenovský v roce 1990 rehabilitován a byla mu navrácena hodnost divizního generála.[4] Zemřel 1. srpna 1957 v Kanadě (Toronto).[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Prameny[1][4] udávají shodně příslušnost Bruna Sklenovského k československým legiím v Rusku až od roku 1917.[1][4]
  2. Pramey[1][6] uvádějí, že důstojníkem v československých legiích se stal Bruno Sklenovský od roku 1919.[1][6]
  3. Na této pozici (ŘOP, I. oddělení (taktické), velitel 4. skupiny (dělostřelecká)) byl veden společně s plukovníkem generálního štábu Josefem Churavým.[7]
  4. a b Průběh vojenské kariéry dle pramene[8]: od října 1933 do března 1935 byl velitelem Dělostřeleckého pluku 1; během září 1938 byl náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Brně; od 1. října 1946 do 1. prosince 1947 byl velitelem III. sboru.[8]
  5. V Ústředním vedení vojenské ilegální organizace Obrana národa[5] v domácím odboji byl plukovník Bruno Sklenovský nějaký čas veden na funkci velitele IV. oddělení (materiální a zásobovací).
  6. V hodnosti plukovníka od roku 1938, v hodnosti brigádního generála od 24. října 1944, v hodnosti divizního generála od 26. října 1946.[8]
  7. Pramen[8] udává jako datum emigrace do Německa den 28. března 1948[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Náčelníci Hlavního štábu čs. branné moci (Generálního štábu čs. armády) v letech 1919 až 1992 [online]. armada vojenstvi cz, 2005-01-17 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i Záznam vojáka: SKLENOVSKÝ Bruno (* 17.10.1893, Větřkovice okr. Nový Jičín) [online]. databáze legionářů Vojenského ústředního archivu Praha [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  3. a b Sklenovský Bruno (* 17.10.1893, zemřel 1957 v Kanadě). Divizní generál Československé armády [online]. databáze autorit (Národní knihovna Česká republika) [cit. 2020-02-16]. Identifikační číslo: jo2004259827. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BUSEK, Lubomír. Bruno Sklenovský patří k významným osobnostem [online]. Kopřivnické noviny číslo 26/2007 ze dne 12.07.2007, 2007-07-12 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s STEHLÍK, Eduard. Srdce armády: Generální štáb 1919-2019. 4. (upravené a rozšířené vydání). vyd. Praha: Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha, 2019. 127 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-779-1. Kapitola Za druhé světové války 1939 – 1945, s. 49. 
  6. a b c d e f g brigádní generál Bruno SKLENOVSKÝ [online]. www army cz, 2005-01-17 [cit. 2020-02-16]. Náčelník štábu Ministerstva národní obrany (1941-1945). Dostupné online. 
  7. a b c ŘOP - Ředitelství opevňovacích prací [online]. www bunkry cz [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f Sklenovský, Bruno [online]. Válka cz [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války). Vojenský ústřední archiv Praha
  • Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války). Vojenský ústřední archiv Praha
  • Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob (Bruno Sklenovský)