Boris Arapov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boris Arapov
Základní informace
Narození 12. září 1905
Petrohrad
Úmrtí 27. ledna 1992 (ve věku 86 let)
Petrohrad
Místo pohřbení Hřbitov Komarovo
Povolání hudební skladatel a vysokoškolský učitel
Významná díla Symfonie č. 5
Ocenění Leninův řád
Řád rudého praporu práce
národní umělec RSFSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Alexandrovič Arapov (rusky Бори́с Алекса́ндрович Ара́пов; 30. srpnajul./ 12. září 1905greg. Petrohrad21. ledna 1992 tamtéž) byl ruský a sovětský hudební skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Na klavír ho začal učit matka. Později se stala jeho učitelkou klavíristka Zajcevová-Žukovičová. V deseti letech napsal své první skladby. V roce 1921 se přestěhoval do Petrohradu a studoval hru na klavír u Marii Judinové a Samarije Savšinského. Úraz ruky mu však nedovolil pokračovat v kariéře koncertního klavíristy. V roce 1923 vstoupil na kompoziční oddělení petrohradské konzervatoře, kde byli jeho učiteli Vladimír Ščerbajev a Michail Černov.

Po absolvování konzervatoře přednášel teoretické obory na Hudebním učilišti M. P. Musorgského a pracoval v Ústavu historie umění. V roce 1930 se stal učitelem na Leningradské konzervatoři a v roce 1940 byl jmenován profesorem. Během druhé světové války byla konzervatoř evakuována do Taškentu v Uzbekistánu. Zabýval se uzbeckou národní hudbou a při svých cestách do Číny a do Koreje byl ovlivněn hudbou dálného východu. V roce 1951 se stal vedoucím katedry instrumentace a v letech 1974–1992 vedl katedru skladby.

Vedle práce na konzervatoři se Arapov zabýval i organizační činností ve Svazu sovětských skladatelů. Zemřel v Petrohradě 21. ledna 1992. Je pohřben na Komarovském hřbitově.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Zasloužilý umělec Uzbecké SSR (1944)
  • Zasloužilý umělec Sovětského svazu (1957)
  • Národní umělec RSFSR (1976)
  • Nositel řádu rudého praporu práce (1953)
  • Nositel Leninova řádu (1986)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Ходжа Насреддин (Nasreddin, opera, 1944)
  • Фрегат „Победа“ (Fregata Vítězství, opera, 1957)
  • Дождь (Déšť, opera, 1967)
  • Портрет Дориана Грея (Obraz Doriana Graye, balet podle Oscar Wilda, 1971)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 1 (1947)
  • Fugato (1927)
  • Tádžická suita (1938)
  • Ruská suita (1951)
  • Symfonie č. 2 Svobodná Čína (1959)
  • Symfonie č. 3 (1962)
  • Houslový koncert (1964)
  • Koncert pro orchestr (1969)
  • Koncert pro klavír, housle, bicí nástroje a komorní orchestr (1973)
  • Symfonie č. 4 (1977)
  • Symfonie č.5 (1981)
  • Symfonie č.6 (1985)
  • Symfonická báseň po přečtení románu Čingize Ajtmatova „Popraviště“ (1987)
  • Symfonie č.7 (1991)
  • Hudba pro violoncello, klavír, bicí nástroje a orchestr (Откровение Иоанна Богослова) (1989)

Vokální skladby s orchestrem[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklus písní na verše Alexandra Sergejeviče Puškina (1937)
  • Pochodová píseň gelogů (1933)
  • Písně vzdoru pro bas a estrádní orchestr (1940)
  • Jalal ad-Din (oratorium, 1944)

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Variace pro klavír (1929)
  • Sonáta pro sólové housle (1930)
  • Humoreska pro klavír (1937)
  • Trio pro klarinet, housle a klavír (1943)
  • 10 uzbeckých písní pro klavír (1944)
  • 6 skladeb pro klavír (1955)
  • Etuda-scherzo pro klavír (1967)
  • Sonáta pro klavír (1970)
  • 3 skladby pro klavír (1976)
  • Sonáta pro klavír č. 2 věnovaná G. Sokolovi (1978)
  • Sonáta pro klavír č. 3
  • Sonáta pro housle a klavír na pamět M. Vaimana (1978)
  • Sonáta pro lesní roh a klavír (1981)
  • 5 skladeb pro klavír (1983)
  • Sonáta pro violoncello a klavír věnovaná D. Šafranovi (1985)
  • Sonáta pro klavír č. 4 (1990)
  • Sonáta pro klavír č. 5 (posmrtná redakce S. Slonimského, 1992)

Písně[editovat | editovat zdroj]

Filmová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • 1932 – Vítězové nad nocí
  • 1935 – Měsíční kámen
  • 1940 – Přechod
  • 1942 – Říkají mu Suche-Bator
  • 1943 – Nasreddin v Buchaře
  • 1954 – Dýka
  • 1990 – Historie bolesti (dokument)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Daniel Jaffé: Historical Dictionary of Russian Music, Scarecrow Press, 2012, ISBN 0810879808 (Dostupné zde)
  • Kenigsberg A. K.: Борис Александрович Арапов. – Moskva, Leningrad, 1965
  • Daňko L. G.: Борис Арапов: монографический очерк. – Leningrad, 1980
  • Arapov B.: Автобиография. Воспоминания. Дневники путешествий.– Petrohrad, 2005

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]