Čingiz Ajtmatov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čingiz Ajtmatov
Čingiz Ajtmatov v roce 2003
Narození 12. prosince 1928
Sheker
Úmrtí 10. června 2008 (ve věku 79 let)
Norimberk
Příčina úmrtí zápal plic a selhání ledvin
Místo pohřbení Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ20622014 (42°43′24″ s. š., 74°35′36″ v. d.)
Povolání politik, diplomat, novinář, překladatel, romanopisec, scenárista a autor sci-fi
Alma mater Literární institut Maxima Gorkého
Žánr román a novela
Významná díla The Day Lasts More Than a Hundred Years
The White Ship
První učitel
Džamila
Ocenění Leninova cena (1963)
Friedrich-Rückert-Preis (1992)
Rakouská státní cena za evropskou literaturu (1993)
Státní cena SSSR
Hero of the Kyrgyz Republic
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
Děti Askar Aitmatov
Rodiče Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4059019
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čingiz Torekulovič Ajtmatov, kyrgyzsky Чыңгыз Айтматов, rusky Чингиз Торекулович Айтматов, (12. prosince 192810. června 2008) byl kyrgyzský spisovatel, prozaik a publicista, píšící kyrgyzsky a rusky, jeden z představitelů tzv. magického realismu. Proslavila ho milostná novela Džamila (1959), zasazená do období 2. světové války, za kterou obdržel Leninovu cenu.

V tvorbě Čingize Ajtmatova se obdivuhodným způsobem snoubí realismus a legenda, motivy národní kyrgyzské kultury, témata humanismu a hlubokého člověčenství. Jeho tvorba je poetická natolik, nakolik může být próza přirovnávána k poezii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Čingiz Ajtmatov se narodil 12. prosince 1928 v rodině Torekula a Nagimy Ajtmatových, ve vesnici Šeker v Talaské oblasti, Kyrgyzstánu. Byl kyrgyzské národnosti[1] (jeho otec byl Kyrgyz, matka Tatarka). Podle kyrgyzské tradice má každý znát všechny své předky až do sedmého pokolení a Čingiz znal opravdu každého z nich jménem a o každém věděl, čeho ve svém životě dosáhl. Jméno Čingiz dostal Ajtmatov podle slavného vojevůdce Čingischána.

Rodina Ajtmatova držela vždy při sobě. Čingizovi byla blízká zejména jeho babička, která ho brala s sebou na významné oslavy a setkání (např. svatby, pohřby, lidové hry), k vypravěčům národních bájí, zpěvákům. Spisovatel reflektuje tyto své zážitky z dětství ve své tvorbě, která je protkána kyrgyzským národním koloritem a změnami, které pro národ přineslo období sovětské moci.

Otec Čingize Ajtmatova, Torekul, byl významným politickým činovníkem Kyrgyzské sovětské socialistické republiky. V roce 1935 odjel s rodinou do Moskvy studovat politickou školu. V roce 1937 byl však zatčen, obviněn z buržoazního nacionalismu a spolu s mnoha dalšími kyrgyzskými komunisty o rok později popraven. Čingize spolu s jeho dalšími sourozenci vychovávala matka sama, rodina nesla punc nepřítele sovětského národa.

Čingiz Ajtmatov vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Frunze (dnes Biškek) a pracoval jako zootechnik a veterinář až do roku 1966. Mezitím vystudoval Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě, přispíval do novin v ruštině a v kyrgyzštině, překládal. V roce 1963 obdržel Ajtmatov Leninovu cenu za povídku Džamila. V roce 1968 obdržel státní cenu za povídku Na shledanou, Gulsari! Je jedním ze dvou spisovatelů za střední Asie, kteří sovětské státní ocenění za literaturu obdrželi. Ajtmatov píše jak v ruském jazyce, tak v kyrgyzském jazyce.

Ajtmatov byl dvakrát ženatý. Před rozpadem SSSR pracoval jako velvyslanec Sovětského svazu v Lucembursku, poté jako velvyslanec Kyrgyzské republiky v Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, EU, NATO a UNESCO.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Milostná novela:

Romány reprezentující magický realismus:

  • Stanice Bouřná („Буранный полустанок"(„И дольше века длится день"), 1981) – román obsahující tři tematické roviny: rovinu mýtu, současnosti (s reminiscencemi stalinského období) a budoucnosti (kosmické lety), které se ale spojují v momentu, kdy si člověk uvědomuje, že jeho místo na světě je po boku předků (kniha byla též vydána v mírně odlišné verzi pod názvy A věku delší bývá den nebo Den delší než století)
  • Bílá loď („Белый пароход"), 1970)
  • Popraviště („Плаха", 1986) – odhaluje kritický stav dnešního světa, pro časté parafráze biblických motivů bývá román často řazen do postmodernismu (magickeho realismu)
  • Když padají hory („Когда падают горы" („Вечная невеста"), 2006)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. СМИРНОВ, В. С. Айтматов Чингиз Торекулович [online]. Патриотический интернет-проект "Герои Страны" [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]