Benkovice (Polsko)
| Benkovice Bieńkowice | |
|---|---|
,_silnice.jpg) Hlavní ulice | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°1′26″ s. š., 18°12′51″ v. d. |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Slezské |
| Okres | Ratiboř |
| Gmina | Křižanovice |
  Benkovice | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 189 (2015) |
| Etnické složení | Slezané, Poláci, Němci |
| Správa | |
| Status | starostenství |
| Starosta | Roman Herber |
| Telefonní předvolba | 32 |
| PSČ | 47-451 |
| Označení vozidel | SRC |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Benkovice[1][2][3][4] (polsky Bieńkowice, německy Binkowitz, v letech 1936–1945 Berendorf) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Ratiboř ve gmině Křižanovice. Leží na řece Cině na historickém území Horního Slezska v blízkosti českých hranic 20 km severně od Ostravy. V roce 2015 zde žilo 1 189 obyvatel.[5]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1283.[6] Byla součástí Ratibořského knížectví a s ním zemí Koruny české. Tradiční místní nářečí patří ke slezsko-lašské přechodové skupině.[4] Přestože Benkovice patřily již k vratislavské diecézi, a tedy na území, které nebylo ani ve středověku počítáno k Moravě (hranice mezi vratislavskou a olomouckou diecézi vedla jihozápadně od vsi, částečně tokem Ciny; k té druhé se řadila sousední Boleslav), mnoho obyvatel byli původem Moravci, což se dodnes odráží na zdejších příjmeních.[3]
V roce 1742 byly Benkovice spolu s většinou Slezska připojeny k Prusku. Po první světové válce byly předmětem územních nároků Československa na tzv. moravské Ratibořsko, ale nakonec zůstaly v hranicích německého státu do konce druhé světové války. V roce 1945 se staly součástí Polska.
V roce 2020 byl na Odře východně od obce dokončen suchý polder Racibórz Dolny (Dolní Ratiboř).[7]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel Všech svatých – katolický farní kostel postavený v barokním slohu v letech 1719–1730[8]
- Fara – klasicistní z roku 1801 (naproti kostelu)[8]
- Hřbitovní kaple sv. Anny z roku 1835[9]
- Kaplička sv. Jana – klasicistní z první poloviny 19. století (na křižovatce ulic Wojnowska a Raciborska)
- Novogotická kaplička z roku 1891 (adresa: Raciborska 51)[8]
- Pomník padlým ve válce – kříž a pomník věnovaný občanům padlým za prusko-francouzské války 1870–1871 a v dalších válkách (na křižovatce ulic Pomnikowa a Raciborska)
- Budova německého kulturního spolku (Deutscher Freundschaftskreis) – bývalý alžbětinský klášter, novogotická budova z roku 1900 (adresa: Szkolna 35)[8]
- Roubený špýchar z roku 1855 (adresa: Pomnikowa 35-37)[8]
- Muzeum kovářství – nachází se v prostorách historické kovárny, jejíž tradice sahají do roku 1702 a po celou tu dobu patří rodině Socha (adresa: Wojnowska 5)[10]
- Hroza – vícedruhová alej spojující Benkovice a zámecký park ve Tvorkově; název pochází od toho, že byla vysázena na staré hrázi (nářečně: hroza) mezi zaniklými rybníky[11]
-
Kostel Všech svatých -
Fara -
-
-
Hroza
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Přes Benkovice vede národní silnice (droga krajowa) č. 45, která spojuje Zabelkov na českých hranicích s Opolím. Regionální autobusovou dopravu (spojení mj. s Ratiboří, Křižanovicemi a Chałupkami) zajišťuje dopravní podnik PKS Racibórz. Přeshraniční linky nejsou provozovány.
Katastrem obce prochází železniční trať Bohumín – Ratiboř, nejbližší zastávka se však nachází ve Tvorkově (Tworków) ve vzdálenosti 3,7 km.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KAPRAS, Jan; HOCKE, Jan. Carte ethnographique de la partie de la Haute-Silésie cedée a l'etat Tchécoslovaque par le traité de Versailles [online]. 1919 [cit. 2021-10-01]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ SKÁLA, Emil. Česká nářečí ve Slezsku v marburském jazykovém atlasu. Slovo a slovesnost. 1967, roč. 28, čís. 3, s. 262–268. Dostupné online [cit. 2021-09-30].
- ↑ a b KOWALSKI, Mariusz. Morawianie (Morawcy) w Polsce. Studia z Geografii Politycznej i Historycznej. 2016, čís. 5, s. 115–131. Dostupné online. DOI 10.18778/2300-0562.05.06. (polsky)
- ↑ a b SIATKOWSKI, Janusz. Czesko-polskie pogranicze językowe w świetle ankiet Georga Wenkera. Warszawa: Uniwersytet Warszawski, Wydział Polonistyki, Instytut Slawistyki Zachodniej i Południowej, 2017. 89 s. ISBN 978-83-60938-88-1. Kapitola Mieszany dialekt Bieńkowic, s. 74–77. (polsky)
- ↑ Gmina w liczbach [online]. Gmina Křižanovice [cit. 2021-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-30. (polsky)
- ↑ Bieńkowice [online]. Gmina Křižanovice [cit. 2021-10-03]. Dostupné online. (polsky)[nedostupný zdroj]
- ↑ PONIEDZIAŁEK, Marek. Oddano do użytku zbiornik Racibórz Dolny. Budowa kosztowała 2 mld zł [online]. Radio Zachód, 2020-06-30 [cit. 2021-10-02]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ a b c d e WAWOCZNY, Grzegorz. Zabytki powiatu raciborskiego. Racibórz: Wydawnictwo i Agencja Informacyjna WAW, 2007. 112 s. Dostupné online. ISBN 978-83-89802-36-1. Kapitola Gmina Krzyżanowice, s. 7–8. (polsky) Archivováno 30. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Bieńkowice [online]. NaSzlaku.com [cit. 2021-10-03]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Zabytkowa kuźnia w Bieńkowicach [online]. Informacja turystyczna województwa śląskiego [cit. 2021-10-03]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ WAWOCZNY, Grzegorz. Hroza. Aleja starodrzewia pomiędzy Tworkowem a Bieńkowicami [online]. Ziemia Raciborska, 2020-06-27 [cit. 2021-10-02]. Dostupné online. (polsky)
