Přeskočit na obsah

Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský (1792–1862)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Portrét
Úplné jménoKarel Bernard
NáboženstvíLuteránství
Narození30. května 1792
Výmar, Sasko-VýmarskoSasko-Výmarsko Sasko-Výmarsko
Úmrtí21. července 1862 (ve věku 70 let)
Zámek Belvedere, Výmar, Sasko-Výmarsko-EisenašskoSasko-Výmarsko-Eisenašsko Sasko-Výmarsko-Eisenašsko
ManželkaIda Sasko-Meiningenská
PotomciPrincezna Luisa Vilemína
Princ Vilém Karel
Princezna Amálie Augusta
Princ Eduard
Princ Heřman
Princ Fridrich Gustav
Princezna Anna
Princezna Amálie Nizozemská
RodSasko-Výmarsko-Eisenašští
OtecKarel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský
MatkaLuisa Hesensko-Darmstadtská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ Karel Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský (30. května 1792, Výmar31. července 1862, zámek Belvedere)[1] byl vážený voják, který se v roce 1815 po vídeňském kongresu stal plukovníkem ve službách nizozemského krále. Bojoval v bitvě u Quatre Bras a bitvě u Waterloo, kde velel 2. brigádě 2. nizozemské divize a později se stal hlavním velitelem nizozemské královské armády Východní Indie.

Princ Bernard, sedmé dítě velkovévody Karla Augusta Sasko-Výmarsko-Eisenašského, se narodil 30. května 1792 ve Výmaru.[1] Narukoval do pruské armády a v roce 1806 bojoval v armádě Hohenlohe-Ingelfingenu. V roce 1809 se přihlásil do saské armády a bojoval pod maršálem Bernadottem v bitvě u Wagramu.

Pozdější život a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 30. května 1816 v Meiningenu s princeznou Idou Sasko-Meiningenskou, dcerou vévody Jiří I. Sasko-Meiningenského.[2]

V letech 1825 a 1826 hodně cestoval po Spojených státech amerických.

Jeho syn, Vilém August Eduard, známý jako princ Eduard Sasko-Výmarský (1823–1902), vstoupil do britské armády. Jeho dcera Amálie se provdala za prince Hendrika Nizozemského.

Jeho vnučka Pavlína Sasko-Výmarsko-Eisenašská (prostřednictvím jeho syna prince Heřmana) se provdala za dědičného velkovévodu Karla Augusta Sasko-Výmarského-Eisenašského.

Jeho rezidence v Batavii (nyní Jakarta) byla později využívána pro zasedání kvazizákonodárného sboru Volksraad Nizozemské východní Indie a Vyšetřovacího výboru pro přípravné práce pro nezávislost (BPUPK). Nyní je ve vlastnictví indonéského ministerstva zahraničních věcí.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Obdržel tyto řády a vyznamenání:

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Jan Arnošt III. Sasko-Výmarský
 
 
Arnošt August I. Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
 
 
 
 
Žofie Augusta Anhaltsko-Zerbstská
 
 
Arnošt August II. Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
 
 
 
 
Jiří Fridrich Karel Braniborsko-Bayreuthský
 
 
Žofie Šarlota Braniborsko-Bayreuthská
 
 
 
 
 
 
Dorotea Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becká
 
 
Karel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Albrecht II. Brunšvický
 
 
Karel I. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
Anna Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém I. Pruský
 
 
Filipína Šarlota Pruská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea Hannoverská
 
Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
 
 
 
Arnošt Ludvík Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Šarlota Braniborsko-Ansbašská
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Jan Reinhard III. Hanavsko-Lichtenberský
 
 
Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
 
 
 
 
Dorotea Frederika Braniborsko-Ansbašská
 
 
Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Kristián II. Falcko-Zweibrückenský
 
 
Kristián III. Falcko-Zweibrückenský
 
 
 
 
 
 
Kateřina Agáta Rappoltsteinská
 
 
Karolína Falcko-Zweibrückenská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Kraft Nasavsko-Saarbrückenský
 
 
Karolína Nasavsko-Saarbrückenská
 
 
 
 
 
 
Filipína Henrieta z Hohenlohe-Langenburgu
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Bernhard of Saxe-Weimar-Eisenach (1792–1862) na anglické Wikipedii.

  1. a b Johann the Younger - wizg26.htm. hansdenyngre.dk [online]. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. 
  2. Johann the Younger - wizg26.htm. hansdenyngre.dk [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  3. SACHSEN. Staatshandbuch für den Freistaat Sachsen: 1845. [s.l.]: Heinrich 402 s. Dostupné online. S. 4, 5. (německy) Google-Books-ID: ABBTAAAAcAAJ. 
  4. - Bayerische Staatsbibliothek. opacplus.bsb-muenchen.de [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  5. SHAW, William Arthur; BURTCHAELL, George Dames. The knights of England; a complete record from the earliest time to the present day of the knights of all the orders of chivalry in England, Scotland, and Ireland, and of knights bachelors. [s.l.]: London : Printed and published for the Central chancery of the orders of knighthood, Sherratt and Hughes 578 s. Dostupné online. 
  6. zs.thulb.uni-jena.de [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  7. WÜRTTEMBERG. Königlich-Württembergisches Hof- und Staats-Handbuch: 1858. [s.l.]: Guttenberg 868 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: AFwAAAAAcAAJ. 
  8. HESSEN-DARMSTADT. Hof- und Staatshandbuch des Großherzogtums Hessen: für das Jahr ... 1860. [s.l.]: Staatsverl. 566 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: ePlSAAAAcAAJ. 
  9. 'Liste der Ritter des Königlich Preußischen hohen Ordens vom Schwarzen Adler' - Digitalisat | MDZ. www.digitale-sammlungen.de [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  10. WATTEL, M.; WATTEL, B. Les Grand'Croix de la Légion d'honneur de 1805 à nos jours. Titulaires français et étrangers. Paříž: Archives & Culture, 2009. ISBN 978-2-35077-135-9. S. 523. (francouzsky) 
  11. Inhouse-Digitalisierung / 1858 [55]. digital.blb-karlsruhe.de [online]. 1858 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (německy) 
  12. Inhouse-Digitalisierung / 1858 [69]. digital.blb-karlsruhe.de [online]. 1858 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (německy) 
  13. Staats- und Adreß-Handbuch des Herzogthums Nassau. www.dilibri.de [online]. 1818 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]