Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský (1792–1862)
Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský | |
---|---|
Úplné jméno | Karel Bernard |
Náboženství | Luteránství |
Narození | 30. května 1792 Výmar, Sasko-Výmarsko |
Úmrtí | 21. července 1862 (ve věku 70 let) Zámek Belvedere, Výmar, Sasko-Výmarsko-Eisenašsko |
Manželka | Ida Sasko-Meiningenská |
Potomci | Princezna Luisa Vilemína Princ Vilém Karel Princezna Amálie Augusta Princ Eduard Princ Heřman Princ Fridrich Gustav Princezna Anna Princezna Amálie Nizozemská |
Rod | Sasko-Výmarsko-Eisenašští |
Otec | Karel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský |
Matka | Luisa Hesensko-Darmstadtská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Princ Karel Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský (30. května 1792, Výmar – 31. července 1862, zámek Belvedere)[1] byl vážený voják, který se v roce 1815 po vídeňském kongresu stal plukovníkem ve službách nizozemského krále. Bojoval v bitvě u Quatre Bras a bitvě u Waterloo, kde velel 2. brigádě 2. nizozemské divize a později se stal hlavním velitelem nizozemské královské armády Východní Indie.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Princ Bernard, sedmé dítě velkovévody Karla Augusta Sasko-Výmarsko-Eisenašského, se narodil 30. května 1792 ve Výmaru.[1] Narukoval do pruské armády a v roce 1806 bojoval v armádě Hohenlohe-Ingelfingenu. V roce 1809 se přihlásil do saské armády a bojoval pod maršálem Bernadottem v bitvě u Wagramu.
Pozdější život a rodina
[editovat | editovat zdroj]Oženil se 30. května 1816 v Meiningenu s princeznou Idou Sasko-Meiningenskou, dcerou vévody Jiří I. Sasko-Meiningenského.[2]
V letech 1825 a 1826 hodně cestoval po Spojených státech amerických.
Jeho syn, Vilém August Eduard, známý jako princ Eduard Sasko-Výmarský (1823–1902), vstoupil do britské armády. Jeho dcera Amálie se provdala za prince Hendrika Nizozemského.
Jeho vnučka Pavlína Sasko-Výmarsko-Eisenašská (prostřednictvím jeho syna prince Heřmana) se provdala za dědičného velkovévodu Karla Augusta Sasko-Výmarského-Eisenašského.
Jeho rezidence v Batavii (nyní Jakarta) byla později využívána pro zasedání kvazizákonodárného sboru Volksraad Nizozemské východní Indie a Vyšetřovacího výboru pro přípravné práce pro nezávislost (BPUPK). Nyní je ve vlastnictví indonéského ministerstva zahraničních věcí.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Obdržel tyto řády a vyznamenání:
- Sasko-Výmarsko-Eisenašsko: Velkokříž Řádu bílého sokola, 15 . prosince 1815[3]
- Saské království:
- Rytíř Vojenského řádu sv. Jindřicha, 1809; Velkokříž, 1857[4]
- Rytíř Řádu routové koruny, 1827
- Nizozemsko:
- Rytíř Vojenského řádu Vilémova, 3. třídy, 8. července 1815; Komandér, 24. května 1821; Velkokříž, 8 . října 1842
- Velkokříž Řádu nizozemského lva
- Lucembursko: Velkokříž Řádu dubové koruny
- Spojené království: Čestný velkokříž Řádu lázně (vojenský), 22. července 1830[5]
- Ernestinská vévodství: Velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu, září 1835[6]
- Württemberské království: Velkokříž Řádu württemberské koruny, 1835[7]
- Ruské impérium:
- Rytíř Řádu sv. Ondřeje, 1837
- Rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
- Rytíř Řádu sv. Anny, 1. třídy
- Rytíř Řádu Bílého orla
- Hesenské velkovévodství: Velkokříž Řádu Ludvíkova, 23. května 1840[8]
- Pruské království:
- Rytíř Řádu černé orlice, 26. června 1841[9]
- Velkokříž Řádu červené orlice
- Francouzské království: Velkokříž Řádu čestné legie, června 1842[10]
- Bádenské velkovévodství:[11][12]
- Rytíř Domácího řádu věrnosti, 1844
- Velkokříž Řádu zähringenského lva, 1844
- Brunšvické vévodství: Velkokříž Řádu Jindřicha Lva
- Nasavské vévodství: Rytíř Nasavského domácího řádu zlatého lva, září 1858[13]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince Bernhard of Saxe-Weimar-Eisenach (1792–1862) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Johann the Younger - wizg26.htm. hansdenyngre.dk [online]. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Johann the Younger - wizg26.htm. hansdenyngre.dk [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ SACHSEN. Staatshandbuch für den Freistaat Sachsen: 1845. [s.l.]: Heinrich 402 s. Dostupné online. S. 4, 5. (německy) Google-Books-ID: ABBTAAAAcAAJ.
- ↑ - Bayerische Staatsbibliothek. opacplus.bsb-muenchen.de [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ SHAW, William Arthur; BURTCHAELL, George Dames. The knights of England; a complete record from the earliest time to the present day of the knights of all the orders of chivalry in England, Scotland, and Ireland, and of knights bachelors. [s.l.]: London : Printed and published for the Central chancery of the orders of knighthood, Sherratt and Hughes 578 s. Dostupné online.
- ↑ zs.thulb.uni-jena.de [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ WÜRTTEMBERG. Königlich-Württembergisches Hof- und Staats-Handbuch: 1858. [s.l.]: Guttenberg 868 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: AFwAAAAAcAAJ.
- ↑ HESSEN-DARMSTADT. Hof- und Staatshandbuch des Großherzogtums Hessen: für das Jahr ... 1860. [s.l.]: Staatsverl. 566 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: ePlSAAAAcAAJ.
- ↑ 'Liste der Ritter des Königlich Preußischen hohen Ordens vom Schwarzen Adler' - Digitalisat | MDZ. www.digitale-sammlungen.de [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ WATTEL, M.; WATTEL, B. Les Grand'Croix de la Légion d'honneur de 1805 à nos jours. Titulaires français et étrangers. Paříž: Archives & Culture, 2009. ISBN 978-2-35077-135-9. S. 523. (francouzsky)
- ↑ Inhouse-Digitalisierung / 1858 [55]. digital.blb-karlsruhe.de [online]. 1858 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Inhouse-Digitalisierung / 1858 [69]. digital.blb-karlsruhe.de [online]. 1858 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Staats- und Adreß-Handbuch des Herzogthums Nassau. www.dilibri.de [online]. 1818 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernard Sasko-Výmarsko-Eisenašský na Wikimedia Commons