Berkut (speciální jednotky)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Berkut
Спеціальний підрозділ міліції громадської безпеки «Беркут».png
Členové Berkutu na kyjevském Náměstí Nezávislosti, 29. listopadu 2013
Členové Berkutu na kyjevském Náměstí Nezávislosti, 29. listopadu 2013
Vznik1992
Zánik25. února 2014
SídloKyjev, Ukrajina
Oceněnímaroon beret
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berkut (z ukrajinskéhoберкут“ označující orla skalního) byly speciální jednotky pořádkové policie ukrajinského ministerstva vnitra. Vznikly v roce 1992 jako nástupce zásahových jednotek OMON Ukrajinské SSR.

Původně měly jednotky potírat organizovaný zločin, postupně však nabyly roli četnickou a pořádkovou a dostalo se jim částečné autonomie na lokální a regionální úrovni. V jejich řadách sloužilo 4–5 000 osob.[1] Před událostmi Euromajdanu se jejich neoficiální činnost podobala tajné policii – vybírali výpalné, páchali násilí na politických protivnících Viktora Janukovyče a měli protiukrajinské postoje.[2][3] Během Euromajdanu Berkut násilně zasáhl proti demonstrantům.[4] Porevoluční vláda dala za vinu většinu úmrtí Nebeské setniny Berkutu a prozatímní ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov jednotky na konci února 2014 rozpustil.[5] Funkci Berkutu převzala obnovená Národní garda Ukrajiny.[6]

V březnu 2014, během anexe Krymu, přešly tamní jednotky Berkutu pod ruské ministerstvo vnitra,[7] od roku 2016 jako součást nově vzniklé Národní gardy. Separatisté ze samozvaných lidových republik v červnu 2014 tvrdili, že mezi jejich členy je přes tisíc bývalých členů Berkutu a dalších bezpečnostních složek.[8] Někteří bývalí členové Berkutu se přidali do ukrajinské národní gardy a účastnili se války na východě Ukrajiny.[9] Člen Chersonské oblastní rady Serhij Chlan v březnu 2022 uvedl, že v okupovaném oblastním centru Cherson dohlíží na veřejný pořádek bývalí členové Berkutu.[10] Podle běloruských opozičních médií Salidarnas'c' a Novy Čas někteří bývalí členové Berkutu slouží v jednotkách OMON. Běloruské ministerstvo vnitra toto tvrzení odmítlo.[11][12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Berkut (special police force) na anglické Wikipedii.

  1. Ukraine's Berkut police: What makes them special?. BBC [online]. 2014-02-26. Dostupné online. (anglicky) 
  2. JACOBS, Harrison. Why Ukraine's Berkut Special Police Force Is So Scary. Business Insider [online]. 2014-01-27. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KUZIO, Taras. Berkut Riot Police Used to Falsify Ukrainian Parliamentary Elections. Eurasia Daily Monitor [online]. Jamestown Foundation, 2012-11-14. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BURÝŠEK, Jiří; JUNA, Petr; DZIUBA, Daryna. Šest let od zvratu na Ukrajině. Události na Majdanu den za dnem. Seznam Zprávy [online]. 2019-11-30. Dostupné online. 
  5. Ukraine's new rulers disband riot police. www.reuters.com [online]. Reuters, 2014-02-26. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ukraine: National Guard Restored. Global Legal Monitor [online]. Library of Congress, 2014-04-04. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Crimean Berkut police to preserve name as it incorporates into Russian Interior Ministry. en.itar-tass.com [online]. TASS, 2014-03-24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-07. (anglicky) 
  8. Ukraine separatists vow to fight on as president unveils ceasefire plan. The Guardian [online]. 2014-06-19. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Former Maidan Foes Fight Side By Side Against Slovyansk Rebels. Radio Free Europe [online]. 2014-06-09. Dostupné online. (anglicky) 
  10. TAHANOVYCH, Yevhenia. Russia Deploying Members Of Notorious Ukrainian Police Unit In Occupied Regions, Official Says. Radio Free Europe [online]. 2022-03-13. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ГРУЗЬДЗІЛОВІЧ, Алег. МУС не камэнтуе зьвесткі пра ўладкаваньне беркутаўцаў у АМАП. Радыё Свабода [online]. 2014-06-06. Dostupné online. (bělorusky) 
  12. ІВАШЫН, Дзяніс. Спецрасследаванне: каго ці што абараняе «Беркут» у Беларусі. Частка І. Новы Час [online]. 2020-12-02. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-05. (bělorusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]