Beowulf
Béowulf (staroanglicky: Vlk včel – kenning pro medvěda) je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem.
Se svými 3182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce.
Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název. Od 19. století se celá báseň označuje jménem jejího hrdiny Béowulfa.
Dochovaný rukopis
Béowulf se dochoval v jediném rukopise, který je uložen v Britské knihovně (British Library).
Tento kodex je podle knihovny sběratele sira Roberta Cottona, z níž původně pochází, označován jako Cotton Vitellius A.xv. V roce 1731 byl částečně poškozen při požáru v Burnham House. Islandský učenec Grímur Jónsson Thorkelin nechal roku 1787 v Britském muzeu pořídit jeho opis a sám zhotovil kolem roku 1789 další. Vzhledem ke špatnému stavu originálu mají tyto opisy pro moderní badatele velký význam.
Zápis Béowulfa je součástí sbírky zvané Nowell Codex, která společně s kodexem Southwick tvoří svazek Cotton Vitellius. Nowell Codex obsahuje dále další staroanglické prozaické i básnické texty, mezi jinými dochovaný zlomek básně Judith.
Nowell Codex byl zapsán dvěma různými písaři, první zaznamenal prozaické texty a Béowulfa po 1939. verš. Za dobu vzniku rukopisu se na základě paleografických indicií pokládá zhruba rok 1000, báseň sama je však zřejmě starší, přesná doba vzniku není známa. Starodávná slova v textu by napovídala první polovinu osmého století, ale diskutuje se i o pozdějších datech.
Jazykem básně je pozdní západní saština (west Saxon), avšak objevují se i stopy jiných anglosaských dialektů. Podle některých náznaků mohla být báseň původně složena v některém dialektu Anglů, nejspíše v mercijštině.
Děj
Děj básně se neodehrává v samotné Anglii, ale v oblasti Dánska a Švédska pátého a šestého století. Vypráví o skutečných historických osobnostech (géatský král Hygelák, mercijský král Offa). Látka se dostala do Anglie zřejmě společně s Angly, kteří sem od pátého století přesídlovali z kontinentu.
Vyprávění sleduje osud mladého hrdiny Béowulfa z géatského národa. Identita Géatů není spolehlivě vysvětlena; mohlo se jednat o Gauty, Góty nebo i Juty (nejpravděpodobnější se zdá možnost, že šlo o Gauty). Hrdina odjíždí se čtrnácti družiníky do Dánska, aby pomohli králi Hróthgárovi, kterého sužuje lidožravý netvor Grendel (v severské tradici trol). Ve dvou bitvách přemůže Béowulf nejprve Grendela a pak jeho matku toužící po pomstě. Hróthgár odmění Béowulfa bohatými dary. Druhá část básně se odehrává po mnoha letech. Béowulf, který se stal géatským králem, se utkává s ohnivým drakem, který pustoší jeho zemi. Tak jako v první části táhne s početným průvodem proti nebezpečí. Tentokrát však musí zaplatit životem, v rozhodující chvíli při něm stojí jen jeho synovec Wígláf.
V básni popsaná společnost si cení cti, odvahy a statečnosti; bojovníci jsou obdivováni a dosahují významných postů. Kdo se stane králem a tím pádem ochráncem země, očekává od svých mužů služby v boji, ti jsou pak za nasazení odměněni zbraněmi, cennostmi a půdou.
Život jedince je v rukou osudu, Béowulf jde do bitev s tím, že nikoli on sám, nýbrž osud rozhodne o výsledku – filozofie hluboce zakořeněná v severské tradici.
V básni se mísí severské a křesťanské tradice. Postavy prokazují všechny charakterové vlastnosti ceněné v germánské a severské tradici. Morální soudy jsou však často vynášeny z křesťanského hlediska. I Grendel je jako potomek bratrovraha Kaina zařazen do křesťanského žebříčku hodnot. Spekuluje se, že Béowulf představuje pokřesťanštěné zpracování původní severské látky.
Béowulf v češtině
Béowulf v češtině vyšel poprvé v roce 2003 ve výpravném vydání v nakladatelství Torst. Překladatel Jan Čermák, který za překlad obdržel Cenu Josefa Jungmanna, knihu doplnil vlastní studií a výkladovými poznámkami.
Zpracování v literatuře a filmu
- Irský nositel Nobelovy ceny za literaturu Seamus Heaney vydal roku 1999 překlad Béowulfa do moderní angličtiny s dodržením aliterace, který vzbudil velkou pozornost
- John Gardner vypráví v románu Grendel příběh z pohledu netvora. Tato kniha je podkladem libreta JD McClatchyho a Julie Taymorové k opeře Grendel Elliota Goldenthala, která byla v květnu 2006 uvedena v Los Angeles.
- Román Michaela Crichtona Pojídači mrtvých (Eaters of the Dead) propojil Béowulfa s cestopisy Ahmeda Ibn Fadlána a byl zfilmován s Antoniem Banderasem v hlavní roli pod názvem Vikingové (The 13. Warrior)
- J. R. R. Tolkien převzal jména a motivy z Béowulfa do svých románů ze Středozemě, zejména do prostředí a kultury Rohanu, a napsal také odbornou studii o Béowulfovi: Netvoři a kritikové (The Monsters and the Critics).
- George Lucas využil prvky z Béowulfa v Hvězdných válkách.
- Epizoda Star Treku „Hrdinové a démoni“: loď Voyager je založena na první části Béowulfa.
- Roku 1999 vznikl film Béowulf s Christopherem Lambertem v hlavní roli, původního textu se však drží jen vzdáleně: děj je přemístěn do apokalyptické budoucnosti.
- Neil Gaiman napsal futuristickou interpretaci ve formě epické básně pod názvem Bay Wolf (česky pod názvem Neowulf ve sbírce drobných próz a básní N. Gaimana Kouř a zrcadla v překladu Richarda Podaného, vydalo nakladatelství Polaris v roce 2003).
- Larry Niven, Jerry Pournelle a Steven Barnes napsali knihu Odkaz Heorotu, ve které skupina kolonistů osidluje cizí planetu. Ta jim nejdřív připadá jako ráj, dokud se nesetkají s Grendelem. Jen jeden má takový výcvik, aby příšeru přemohl. Pokračování vyšlo pod názvem Draci Heorotu .
- Roku 2005 přepracoval islandský režisér Sturla Gunnarsson látku první části Beowulfa s Gerardem Butlerem v hlavní roli a Sarah Polleyovou v roli Selmy v naturalistickém filmu Beowulf & Grendel.
- V listopadu 2007 byl uveden do kin 2 roky natáčený, počítačově animovaný, film Beowulf, který se eposu poměrně věrně drží. Režisér Robert Zemeckis do něj obsadil mimo jiné Angelinu Jolieovou, Johna Malkoviche či Anthonyho Hopkinse. Tito a další herci nahráli pro své počítačové zevnějšky pohyby, hlas i mimiku.
Literatura
- John Gardner: Grendel. Vintage Books, New York 1979, 1989, R. Clark, London 1991. ISBN 0-679-72311-0
- John R. Tolkien: Beowulf, the monsters and the critics. Sir Israel Gollancz memorial lecture 1936. Oxford Univ. Press, London 1936, Oxford 1971, Arden Libr, Darby 1978 (Reprint).
- Michael Crichton: Eaters of the dead, the manuscript of Ibn Fadlan relating his experiences with the Northmen in A.D. 922 Knopf, New York NY 1976. ISBN 0-394-49400-8
- Beowulf. Transl. by Seamus Heaney. Faber and Faber, London 1999, 2000, Norten, New York 2002. ISBN 0-393-97580-0
- Larry Niven, Jerry Pournelle, Steven Barnes: Der Held von Avalon. Science-fiction-Roman. Bastei-Lübbe, Bergisch Gladbach 1989 (deutsch). ISBN 3-404-23089-2
- Larry Niven, Jerry Pournelle, Steven Barnes: Beowulfs Kinder. Science-fiction-Roman. Lübbe, 1999 (deutsch). ISBN 3-404-24223-8
- Neil Gaiman: Die Messerkönigin. Roman. Aus dem Engl. von Ingrid Krane-Müschen. Heyne, München 2001. ISBN 3-453-17798-3
- Beowulf: eine Textauswahl mit Einleitung, Übersetzung, Kommentar und Glossar, hg. von Ewald Standop, Walter de Gruyter, Berlin, 2005. ISBN 3-11-017608-4
- MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Oden, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beowulf na německé Wikipedii.