Beniamino Gigli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Beniamino Gigli
GigliGioconda1914.jpg
Základní informace
Narození 20. března 1890
Recanati
Úmrtí 30. listopadu 1957 (ve věku 67 let)
Řím
Žánry opera
Povolání herec, operní pěvec, zpěvák, divadelní herec a filmový herec
Nástroje hlas
Hlasový obor tenor
Ocenění velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Děti Rina Gigli
Web www.beniaminogigli.it
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beniamino Gigli (20. března 1890 Recanati30. listopadu 1957 Řím) byl italský operní zpěvák, tenor.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 získal první cenu v mezinárodní pěvecké soutěži v Parmě.

Jeho operní debut přišel 15. října 1914, kdy hrál Enza v opeře La Gioconda Amilcare Ponchielliho. Role v opeře Mefistofeles mu pak otevřela brány dalších operních domů: Teatro Massimo v Palermu (31. března 1915), Teatro San Carlo v Neapoli (26. prosince 1915), Teatro Costanzi v Římě (26. prosince 1916), La Scala v Miláně (19. listopadu 1918) a nakonec i Metropolitní opera v New Yorku (26. listopadu 1920).


V „Met“ pak prožil nejslavnější roky své kariéry. Jeho vrcholy byly role Edgarda v Donizettiho Lucie z Lammermooru, Rodolfo v Bohémě Giacoma Pucciniho a titulní roli v opeře Andrea Chénier Umberta Giordana.

Po smrti Enrica Carusa v roce 1921 americký tisk Gigliho s oblibou označoval jako „Caruso Secondo“ (Druhý Caruso), k jeho nevelké libosti. S humorem oponoval, že by byl raději „Gigli Primo“. Na prknech Metropolitní opery skončil v roce 1932, po sporech o výši mzdy a celkovém vyhrocení vztahů s ředitelem opery Giuliem Gatti-Casazzou.

Gigli se vrátil do Itálie, kde se stal oblíbeným zpěvákem italského diktátora Benita Mussoliniho. V roce 1937 mu zazpíval fašistickou hymnu Giovinezza, za což byl na konci války kritizován. I přesto však byl návrat na jeviště v roce 1945 triumfální.

V 50. letech však více koncertoval, než vystupoval na operním jevišti. V letech 1935–1953 se též objevil ve dvaceti filmech.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Před svým odchodem na odpočinek v roce 1955 absolvoval vyčerpávající světovou sérii rozlučkových koncertů, což mu podlomilo zdraví. V závěrečných dvou letech života stihl ještě sepsat paměti.

Byl velkým ctitelem a podporovatelem kněze Pia z Pietrelciny, jenž byl jeho zpovědníkem.

Beniamino Gigli zemřel 30. listopadu 1957 v Římě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beniamino Gigli na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]