Belianská jeskyně
 Belianská jeskyně | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 Belianská jeskyně – jezírko | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1979 |
| Nadm. výška | 890 m n. m. |
| Poloha | |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Poprad |
| Umístění | Tatranská Lomnica (Vysoké Tatry) |
| Souřadnice | 49°13′44″ s. š., 20°18′41″ v. d. |
  Belianská jeskyně | |
| Další informace | |
| Kód | 499 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Belianská jeskyně je jedna z největších a jediná zpřístupněná vysokohorská krápníková jeskyně v Tatranském národním parku. Celková změřená délka jeskyně je 3829 metrů.[1] Prozkoumaná délka jeskyně činí 1752 metrů při výškovém rozdílu 160 metrů. Pro veřejnost je zpřístupněno 1135 metrů s výškovým rozdílem 115 metrů. Doba prohlídky je 70 minut. Otevřena je od úterý do neděle.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Jeskyně byla známá zlatokopům již roku 1826, o čem svědčí uhlem napsaná jména a data na jejich stěnách. Jejich objev však zůstal utajen až do roku 1881, kdy vnikli do jeskyně její první známí objevitelé Július Husz a Johan Britz, na dalších objevech se pak podíleli také B. Kaltstein a I. Verbovský.
Zpřístupněná byla za velkých těžkostí již v roce 1884. Již v roce 1896 (tj. dvanáct let po vynálezu žárovky) bylo v jeskyni zavedené elektrické osvětlení. Zajímavostí je, že kolem roku 1934 se v jeskyni prováděly pokusy se zaledněním spodních částí jeskyně, aby vzrostla její atraktivita. Tyto pokusy byly poměrně úspěšné, velmi se však poškodila krápníková výzdoba a začaly praskat vápencové stěny jeskyně, proto se později s pokusy přestalo.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Nachází se poblíž obce Tatranská Kotlina ve vysokohorském krasovém terénu nejvýchodnější části Belianských Tater. Vchod do jeskyně leží na severním svahu Kobylího vrchu, v nadmořské výšce 890 metrů, asi 130 metrů nad hladinou říčky Belé. Teplota vzduchu v jeskyni kolísá mezi 5–5,8 °C, vlhkost mezi 93–97 %.
Během vzniku Belianské jeskyně, jejíž vývoj probíhal od vrchního pliocénu až do konce pleistocénu, působila erozivní a korozivní činnost ledovcových a atmosférických vod v místech vrstevnatých škár a tektonických linií.
Jeskyně se rozprostírá ve směru sever–jih a vytváří tři morfologické části: vstupní, výstupní a sestupné. Vstupní horizontální části, ve kterých se nacházejí komínové prostory spojené umělými tunely, nemají krápníkovou výzdobu a jeví stopy po řícení. Výstupní části, které začínají Rozcestím, prudce stoupají do výšky ve vzdálenosti 112 metrů od vchodu. Tyto prostory zahrnují prostorné řícením zvětšené dutiny, vzniklé na vrstevnatých plochách. Z krápníkové výzdoby zde vznikly nástěnné vodopády (Vysoký dóm, Zbojnická komora, Dóm SNP) a pagodovité stalagmity (Palmová síň). Zvláštní je nakloněný, dva metry vysoký a jeden metr široký stalagmit ve Zříceném dómu, který má podobu šikmé věže v Pise. Na plochém hlinitém dně jeskyně se vytvořily malé jezírka (Palmová síň, Zlaté jezírko v Zbojnické komoře). Sestupné prostory prudce klesají téměř paralelně s výstupními částmi nejprve směrem na severozápad, později na severovýchod.
Dómovité prostory jsou vyzdobené krápníkovými vodopády (Vodopádový dóm, Hudební síň, Hluboký dóm). V Galerii je pozoruhodný stalagmit Bílá pagoda, v Bílém dómu je zajímavý Bílý sloup. Krápníkové útvary jsou místy odumřelé, jinde jsou však lesklé, živené prosakujícími atmosférickými vodami.
Fauna
[editovat | editovat zdroj]V Belianské jeskyni se vyskytuje až osm druhů netopýrů, např.: netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vousatý (Myotis mystacinus) a netopýr východní (Myotis blythi). Žije zde také plch velký (Glis glis) a v jezírkách bezkrunýřka Chappuisova (Bathynella chappuisi) a druhy řádu chvostoskoků (Colembolla). Na shnilém dřevu byly zjištěny plísně (Mucor mucedo, Penicilium glaucum).
Chráněné území
[editovat | editovat zdroj]Belianska jaskyňa je národní přírodní památka ve správě příspěvkové organizace Správa slovenských jeskyní. Nachází se v katastrálním území Tatranská Lomnica města Vysoké Tatry v okrese Poprad v Prešovském kraji. Území bylo vyhlášeno v roce 1979.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Belianska jaskyňa [online]. Správa slovenských jaskýň [cit. 2019-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Belianska jaskyňa [online]. Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky [cit. 2025-11-11]. Dostupné online. (slovensky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Belianská jeskyně na Wikimedia Commons - Jeskyně na webu Správy slovenských jeskyní
