Beatrice Wellington

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Beatrice Wellingtonová
Beatrice Wellington (před rokem 1948)
Beatrice Wellington (před rokem 1948)
Jiná jména Beatrice Wellingtonová
Narození 15. června 1907
Úmrtí 1971
Národnost Kanaďanka
Povolání učitelka na střední škole v Kanadě (Vancouver)[1]
Známá jako přezdívaná: „Bea“[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beatrice Wellington (česky: Beatrice Wellingtonová) (15. června 19071971) byla Kanaďanka, která v době od Mnichovské dohody (29. září 1938) do konce července 1939 v pomnichovském Československu a v raných fázích Protektorátu Čechy a Morava spolupracovala s kanceláří Doreen Warrinerové. [p 1] Wellingtonová poskytla díky svým kontaktům celé řadě uprchlíků v nebezpečí účinnou pomoc s evakuací a také dohlížela na tzv. Kindertransporty.[3][4][5][6][2] Jako Kanaďanka byla jistým způsobem nezávislá na britském vyslanectví a britské úředníky častovala kritikou za jejich pomalost ve výkonu jejich povolání.[3] Tato vysoce inteligentní dáma vahou vlastní osobnosti[2] vytvářela tlak na gestapo a snažila se o maximální urychlení vydávání víz.[3] Často navštěvovala a úspěšně jednala přímo s kriminálním radou gestapa Karlem von Bömelburgem (německy: Kriminalrat Karl von Bömelburg nebo jen Karl Bömelburg), [p 2] který nebyl horlivý nacista a evakuačním snahám přímo nebránil.[3] Poté, co Doreen Warrinerová musela opustit Prahu (v dubnu roku 1939) a odcestovat do Anglie, Beatrice Wellingtonová ji stále telegraficky informovala o tom, co se v Praze děje.[3] Wellingtonová jako jediná (z osob, které pomáhaly s organizací záchranných transportů) byla zatčena gestapem, vyslýchána, propuštěna, ale nakonec z Prahy odcestovala do Anglie až na konci července roku 1939 poté, co zajistila víza pro své poslední svěřence.[2][3]

Vy ve Vancouveru musíte být hrdí na slečnu Wellingtonovou. Po celé naší malé zemi je známá jako „Bea“ ... Od Mnichova až do samotné války byla jedinou osobou, která dokázala poskytnout uprchlíkům v nebezpečí účinnou pomoc. Čeští demokraté, političtí vůdcové, Židé, katolíci a socialisté dnes žehnají jejímu jménu v desítkách zemí.

—Slova vděčnosti Franka Munka: Žida, kterého Beatrice Wellingtonová spolu s jeho rodinou zachránila před jistou smrtí, [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Slečna Beatrice Wellingtonová byla kanadská učitelka na střední škole ve Vancouveru a do Prahy přišla jako zástupkyně tzv. Kvakerů (anglicky: Quaker group) – náboženského hnutí vycházejícího z křesťanství – ve Švýcarsku. Zpočátku čelila jazykovým potížím, neboť byla schopna hovořit pouze anglicky. Její kancelář se nacházela na tehdejším „ministerstvu práce a sociálních věcí“.[1]
  2. Karl Bömelburg (* 28 října 1885, Elberfeld, dnes Wuppertal – 1946) byl SS-Sturmbannführer a velitel gestapa ve Francii během druhé světové války. (byl přezdíván Charles Bois, Mollemburg, anebo Bennelburger). V roce 1938 s německým velvyslancem v Paříži vytvořil neoficiální centrum gestapa v Paříži. Pracoval v Lyonu a Saint-Étienne, kde využíval své schopnosti hovořit francouzsky. V lednu 1939 jej generální inspektor soudní policie Antoine Mondanel postavil mimo službu za pomoc extrémně pravicovým francouzským organizacím a sabotérům. Karl Bömelburg se přestěhoval do Prahy, kde se stal policejním poradcem gestapa a vedoucím sekce pro potírání francouzského odbojového hnutí během německé okupace. Karl von Bömelburg sehrál (výměnou za úplatky) v Praze klíčovou roli při záchraně 669 židovských dětí, které na poslední chvíli unikly z Československa a Protektorátu Čechy a Morava. Dne 14. června 1940 se během německé invaze do Francie Bömelburg vrátil zpět do Francie a působil zde ve funkci velitele bezpečnostní policie (německy: Kommandeur der Sicherheitspolizei (KdS)).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beatrice Wellington na anglické Wikipedii.

  1. a b LEAVING PRAGUE (A History Of The Munks’ Family Departure From Prague In 1938-1939) [online]. The ragens [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e FLAKOVÁ, Jarmila. Pravda o Nicholasu Wintonovi aneb jak to bylo doopravdy s dětskými transporty? [online]. www digitimes cz, 2017-05-28 [cit. 2019-05-01]. HTML stránka obsahuje i fotografie spolupracovníků Doreen Warrinerové. Dostupné online. 
  3. a b c d e f Pomahači a vítači: Doreen Warriner; Nicholas Winton, Beatrice Wellington a další [online]. praguepeacetrail.org [cit. 2019-05-07]. Dostupné online. 
  4. SUBAK, Susan Elisabeth. Rescue and Flight: American Relief Workers Who Defied the Nazis. [s.l.]: U of Nebraska Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9780803230170. (anglicky) 
  5. CHADWICK, William. The Rescue of the Prague Refugees 1938-39. [s.l.]: Troubador Publishing Ltd., 2010. Dostupné online. ISBN 9781848765047. Kapitola 5. Beatrice Wellington, s. 114 až 134. (anglicky) 
  6. BRINSON, Charmian; DOVE, Richard. A Matter of Intelligence: MI5 and the Surveillance of Anti-Nazi Refugees, 1933–1950. [s.l.]: Oxford University Press, 2014. 150 s. Dostupné online. ISBN 9780719090790. Kapitola Part II: Secrets, Lies and Misinterpretations, Chapter 14 About the most dangerous of all these organisations: The Czech Refugee Trust Fund. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Jiné externí odkazy a možné zdroje[editovat | editovat zdroj]