Přeskočit na obsah

Bazilika svatého Remigia (Remeš)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katedrála Notre Dame v Remeši, opatství v Remeši a Palác Tau
Světové dědictví UNESCO
Bazilika sv. Remigia
Bazilika sv. Remigia
Smluvní státFrancieFrancie Francie
Souřadnice
Typkulturní dědictví
Kritériumi, ii, vi
Odkaz601 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1991 (15. zasedání)
Rejstřík památekPA00078785

Bazilika Saint-Rémi (sv. Remigia z Remeše) byla součástí benediktinského kláštera stojícího na jihovýchodní straně historického města Remeš, asi 1,5 km od katedrály. Klášter je spojen s počátky křesťanství ve Francii.

Opatství bylo založeno okolo roku 790 za arcibiskupa Tilpina na hrobě svatého Remigia (†533). Remešský biskup Remigius (francouzsky Rémi) patrně v roce 496, po bitvě u Tolbiacu, pokřtil franského krále Chlodvíka I. s jeho bojovníky a zahájil tak obrat Franků ke křesťanství a tím i budování pozdější Francie. V opatství se nacházela Svatá Ampule s korunovačním olejem a bylo sídlem řádu svaté Ampule.

Klášter, který stál na antickém pohřebišti mimo městské hradby, byl roku 930 opevněn na obranu proti Normanům a Maďarům a od roku 945 se připojil k reformnímu hnutí z Cluny. Roku 1049 vysvětil papež Lev IX. nový kostel, který 1098 vyhořel a byl pak ve 12. století obnoven a rozšířen. Loď kostela byla rozšířena směrem na západ o dvě gotická pole, boční zdi zesíleny opěrnými pilíři a dřevěný strop nahrazen klenbou. Z této doby pocházejí i barevná okna v chóru. V 16. století byl přestavěn jižní portál a v chóru postaveno renesanční sloupoví.

Klášterní budovy byly přestavěny v 17. a 18. století, kapitulní síň a chodby v přízemí však zůstaly zachovány. Za revoluce roku 1792 byli mniši vyhnáni, kostel však zůstal nepoškozen a užíval se jako farní. V 19. století byl kostel opraven a dostavěna severní věž. 1. srpna 1918 byl kostel těžce poškozen německou dělostřelbou, zničeno vnitřní zařízení i cenné varhany. Opravy se pak táhly po celé 20. století.

Interiér basiliky St-Rémi

Kostel o délce 126 m má půdorys trojlodní basiliky, s chórovým ochozem a věncem kaplí. Mohutné západní průčelí má dvě věže (výška 56 m), levá (severní) věž byla dostavěna v 19. století. Nejstarší zachovanou částí stavby je románská loď s křížením. Chór je ze 12. století, stejně jako barevná okna, kdežto gotická klenba v lodi, vnější opěrný systém a poslední dvě pole se západním průčelím pocházejí ze 13. století. Výška klenby v lodi je 26 m.

Dlaždice z chóru

V chóru je renesanční kolonáda (sloupořadí) a památník svatého Remigia a zde pohřbených franských a francouzských králů. Na stěně severní lodi blízko křížení je zachován zbytek ozdobné kamenné dlažby z 13. století, původně z chóru, s biblickými výjevy. Kresby jsou provedeny jako olověné výplně v kameni. Vnitřní zařízení kostela bylo většinou zničeno, zachovala se však řada cenných kamenných plastik a soch. Nové varhany byly dokončeny roku 2000.

Pro velkou historickou hodnotu bylo opatství společně s remešskou katedrálou a Palácem Tau zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.

Okna v bazilice (12. století)

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Basilique Saint-Remi de Reims na francouzské Wikipedii a Abtei Saint Rémi (Reims) na německé Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]