Bažant bělochvostý
 Bažant bělochvostý | |
|---|---|
 Samec bažanta bělochvostého | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | bažantovití (Phasianidae) |
| Rod | bažant (Lophura) |
| Binomické jméno | |
| Lophura bulweri (Sharpe, 1874) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bažant bělochvostý (Lophura bulweri) je druh bažanta, který je endemický jihoasijskému ostrovu Borneo. Samec bažanta bělochvostého má výrazný dlouhý bílý ocas a sytě modré laloky na hlavě.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh poprvé popsal Richard Bowdler Sharpe v roce 1874. Bažant bělochvostý je řazen do rodu asijských bažantů Lophura. Netvoří žádné poddruhy.[2]
- Vybraná dobová vyobrazení
-
Ilustrace samice (vlevo) a samce (John Gould, mezi lety 1850-1883) -
Malba samice (vlevo) a samce (George Edward Lodge, 1921) -
Samice (v popředí) a samec (Joseph Smit, 1876) -
Samec (John Gould, mezi 1850–1883)
Popis[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Jedná se o nepřehlédnutelný druh bažanta s výrazným ocasním peřím a modrými laloky na hlavně. Zobák je černý se světlým koncem, nohy i duhovky jsou karmínové. Samcova hruď a krk jsou kaštanově červené, zbytek těla kromě ocasu je černý. Jednotlivá pera jsou zakončena modrým lemem. Ruční letky jsou hnědé, loketní letky černé. 30–32 ocasních krovek je čistě bílých. 7 vnějších párů ocasních krovek má prodloužená brka, takže trčí z krovek jako ostny. Dalších 8–9 párů ocasních krovek je dalece prodlouženo do velkého sněhově zbarveného vějíře. Z tváře samce vyrůstají směrem dolů i dozadu dlouhé sytě modré laloky. Délka samců se pohybuje mezi 77–80 cm, ocas je dlouhý kolem 45 cm, váha je v rozmezí 1,5–1,8 kg.[3]
Samice má převážně kaštanové opeření s jemným černým pruhováním. Spodina je o něco světlejší, nejsvětlejší je na hrdle. Kaštanový ocas samice má 13 párů rovných, jen o něco prodloužených ocasních krovek. Na neopeřených tvářích prosvítá modrá kůže. Délka samice je kolem 55 cm, její ocas je dlouhý kolem 18 cm a váha se pohybuje kolem 1 kg.[3]
Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]
Bažant bělochvostý je endemický k Borneu. Vyhledává svahy montánních pralesů od 500–1200 m n. m., případně až do 1500 m n. m.[4] Občas se vyskytuje i v nižších polohách do 150 m n. m.[5] Jeho výskyt je spojován s toky řek, u kterých se krmí. Vyskytuje se hlavně ve středních částech ostrova.[4] Hrubý odhad populace je o 3500–15 000 jedinců.[5]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
O biologii druhu je známo jen minimum informací. Vydává hlasitý, výrazný skřehotavý zvuk. Kontaktní volání představuje kovově zvučné kók kók. Živí se hmyzem a červy, které sbírá v okolí řek, kam dvakrát denně sestupuje z vyšších poloh. Je možné, že hnízdění druhu je navázáno na dostupnost potravy (úrodu ovoce, žírné roky). Během hnízdění samci předvádí samicím své nápadné, plně rozevřené sněhové ocasy a jejich laloky se naplní krví. Snůška tvoří patrně 2 či více růžově krémových vajec. Inkubace v zajetí trvá 24–25 dní.[3]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Hlavní hrozbu druhu představuje ztráta přirozeného prostředí následkem kácení pralesů za účelem získání zemědělské a farmářské půdy, dále fragmentace krajiny a lesní požáry. Místně jsou bažanti bělochvostí i loveni. Následkem těchto faktorů je populace bažantů bělochvostých na ústupu. Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako zranitelný. Bažanti bělochvostí se chovají v zajetí, avšak typicky v jediném páru a vyvedení mláďat v chovných zařízeních je zatím spíše vzácností.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky)
- ↑ a b MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 46. (anglicky)
- ↑ a b c Lophura bulweri [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679278A92808853, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse : a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky)
- MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bažant Bulwerův na Wikimedia Commons 
Taxon Lophura bulweri ve Wikidruzích
