Přeskočit na obsah

Bělá (Město Libavá)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bělá
Ruiny obytného domu
Ruiny obytného domu
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
OkresOlomouc
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Bělá
Bělá
Další údaje
Zaniklé obce.cz406
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělá (německy Seibersdorf[1]) byla obec zaniklá okolo roku 1949 vytvořením vojenského prostoru Libavá. Se zmenšením vojenského újezdu k 1. lednu 2016 připadlo území zaniklé vsi do katastrálního území Město Libavá a části Heroltovice obnovené obce Město Libavá.

Bělá byla obec, původně ležící dva kilometry jihovýchodním směrem od městečka Domašov nad Bystřicí při toku Bělského potoka (Dorfbach) ve výšce 570 m n. m. Její poloha byla umístěna na pomyslné hranici úpatí pohoří Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů. Intravilán Bělé se nacházel v údolí, kterým podélně vedla cesta od západu k severovýchodu, severně se napojující na silnici mezi Domašovem a Heroltovicemi. Nejvyššími body v katastru Bělé byl na severu Dvorský kopec (Erhberg) (606 m) a v jižní části bělského katastru kopec Strážiště (Wachtberg) (640 m). Zástavba byla tvořena jednotlivými domky rozesetými po obou stranách údolí oddělenými od sebe zahradami a loukami. Východním směrem od obce směrem k Městu Libavé se pak nacházely rozsáhlé pastviny. Na jihozápadě sousedila Bělá s katastrálním územím Jívové, celou svou západní hranicí sousedila s katastrem Domašova nad Bystřicí. Na severu sousedila s Novou Véskou a Norberčany, na východě pak s Heroltovicemi spadajícími již do historického přerovského kraje. Jižní část tvořila hranici se Smilovem.[2]

Zaniklá ves

Bělá byla založena patrně v poslední čtvrtině 13. století, kdy po rozdělení tohoto území jako majetku olomouckého kláštera Hradisko a olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku došlo zároveň k osídlování a pravděpodobnému založení obce jakožto hornické kolonie pro zde se nalézající ložiska snad stříbrných a zlatých rud, zejména bezpečně doložitelných rud železných.[3] Nejstarší zmínka o Bělé pochází z roku 1364, kdy je uvedena pod jménem Zeyffersdorf,[P 1] o něco později až roku 1383 pak pochází český název Bělá.[3] Řidčeji se do roku 1918 používalo též českého toponyma Hučovice,[P 2] po vzniku Československé republiky se název ustálil v dnes používaném tvaru.

V roce 1400 část vesnice náležela drobnému biskupskému manu Znatovi,[5] v roce 1403 obec připadla k části Medlic,[6] v nejstarších berňových registrech moravských z roku 1516 je pak Bělá součástí panství Šternberk.[7] V roce 1842 byla za finančního přispění hraběte Aloise z Liechtensteinu postavena kaple svatého Alfonse s oltářním obrazem malovaným malířem Bergerem z Nového Jičína, osazená dvěma zvony, ke které vedla křížová cesta. Obživu nacházeli bělští obyvatelé částečně v zemědělství a částečně v lesnictví. Katastr obce měl název Bělá u Města Libavá[8] a rozlohu 696,90 hektarů[9]. Na soutoku Bělského potůčku a řeky Bystřice (německy Stollenbach) jihozápadně od obce stával mlýn, v roce 1911 bylo založeno mláticí družstvo.

Cedule upozorňující na začátek vojenského prostoru jihozápadně od obce

V roce 1945 došlo k vysídlení původního německého obyvatelstva a k pomalému osídlování obyvatelstvem českého původu, nicméně v roce 1949 byla východní část katastru obce spolu s celým intravilánem začleněna do vojenského újezdu Libavá a stávající obyvatelé vystěhováni. Sever a jihozápad katastru se stal součástí obce Domašov nad Bystřicí. Zástavba nyní již zrušené obce byla soustavně ničena, dnes až na nepatrné stopy základů domů a terénních úprav zcela srovnána se zemí a pokryta vegetací. V Bělé lze také nalézt bývalý německý hřbitov a rybník.[10]

Poslední funkční budovy bývalé Bělé jsou budovy Pstruží líhně Bělá v místě bývalého Bělského vodního mlýna u skal Malý Rabštýn v Údolí řeky Bystřice.[11]

K 20. prosinci 2002 bylo katastrální území Bělé zrušeno a rozděleno mezi katastrální území Domašov nad Bystřicí a Město Libavá. Některé úseky západní hranice bývalé obce se staly částmi východní hranice moderního katastru Domašova nad Bystřicí. V rámci příprav na nadcházející optimalizaci (zmenšení) vojenského újezdu Březina, k níž došlo k 1. lednu 2016, bylo rozhodnuto o ponechání jihovýchodní lesnaté části bývalého katastru obce v rámci území vojenského újezdu Libavá. Tato část byla proto vyjmuta z dosavadního k. ú. Město Libavá a začleněna do nově vytvořeného k. ú. Dřemovice u Města Libavá. Součástí k. ú. Město Libavá zůstává mimo jiné nadále lokalita bývalého intravilánu Bělé s přilehlým lesem, která se tak stala součástí nové obce Město Libavá.

Vývoj obce Bělá[12]
Rok 1835 1880 1900 1921 1930
Počet obyvatel 242 283 310 277 260
Počet domů 39 43 44 46 49

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. Název patrně vychází z osobního jména Sigfried a odvozené latinské varianty „villa Sifridi“ a z ní později vyšlé varianty německé „Sigfridsdorf“ → Seifersdorf.[4]
  2. Též Haučovice nebo Hauzovice.
  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 609. 
  2. MZA Brno; fond D 9 Stabilní katastr – indikační skici, mapa č. 2372, karton č. 563.
  3. a b ŠEBESTOVÁ, Eva. Ves Bělá jinak Hučovice a její obyvatelé na sklonku 17. století. Brno,, 2008 [cit. 2015-11-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Háza. Dostupné online.
  4. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Díl I. A – L. Praha 1970, s. 58.
  5. ŠRÁMKOVÁ, Ivana. Ves bělá a tamní hospodáři v letech 1590–1695. Brno,, 2009 [cit. 2015-11-07]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Háza. s. 7. Dostupné online.
  6. HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Reprint. Praha: Academia, 2004, s. 609.
  7. RADIMSKÝ, Jiří: Berňová registra moravská z první poloviny 16. století, III. část. ČMM, čís. 76, 1957, s. 330.
  8. Vyhláška ze dne 7. 9. 1995, kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami zemědělských pozemků
  9. MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-260-2270-1. Kapitola Historie obcí, s. 12. 
  10. MACHALLA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. vyd. [s.l.]: Ing. Hana Martínková, duben 2018. 544 s. ISBN 978-80-270-3568-7. 
  11. Bělský mlýn | Vodnimlyny.cz. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. 
  12. CAHOVÁ, Veronika. Zaniklé obce Olomouckého kraje. Olomouc, 2006 [cit. 2018-01-03]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Aleš Létal. s. 43. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]