Avempace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Avempace
Avempace.jpg
Narození 1080
Zaragoza
Úmrtí 1138 (ve věku 57–58 let)
Fes
Místo pohřbení Fes
Povolání filozof, matematik, astronom, spisovatel, lékař, botanik a včelař
Žánr poezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ibn Bádždža Abú Bakr Muhammad, arabsky أبو بكر محمد بن يحيى بن الصائ, na Západě znám pod latinským jménem Avempace (1095, Zaragoza - 1138 Fes) byl arabský filozof, astronom, fyzik, lékař, botanik, básník, hudebník a politik (vezír) narozený a působící v Andalusii (tzv. Muslimské Španělsko). V islámské tradici silně ovlivnil Averroa, v křesťanské Alberta Velikého, v židovské Maimonida (který převzal - a tak dochoval - zejména jeho poznatky astronomické a fyzikální). Jeho přímým žákem byl Ibn Tufajl. V botanice byla ceněna jeho práce Kitab al-Nabat (Kniha květin), kde jako první definoval pohlaví rostlin. Jeho poezie byla objevena až roku 1951.

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

Byl raným představitelem arabské aristotelsko-neoplatónské filozofické tradice. Jeho nejvýznamnější prací je kniha Tadbīr al-mutawaḥḥid, kterou ovšem nestihl dokončit.

Zajímal se především o proces poznání a jeho postupný přechod od smyslových vjemů (intellectus materialis) přes čistě rozumové nazírání (intellectus acquisitus), po sebeuvědomění člověka, které je emanací činného rozumu.

V politické filozofii Avempace reagoval na svého předchůdce al-Farábího, který inspirován Platónem hledal definici ideální hlavy státu. Avempace proti tomu hledal definici "ideálního občana". Francouzský filozof Alain de Libera o něm napsal: „Ibn Bádždžův politický program je individuální. Nevztahuje se už k vrcholu státu, nýbrž k základně společnosti, týká se každého člověka zvlášť. […] Ibn Bádždžův filosof není al-Farábího imám-filosof-prorok, který se od ostatních liší souborem svých vrozených nadání. Je to člověk, který na sobě pracuje, a tak se ve dvojím smyslu odděluje: intelektuálním nazíráním či kontemplací se odděluje od empirického světa a osamělostí, do níž se uzavírá a v níž se vymyká veškeré náboženské či dogmatické tradici a vlivu, se odděluje od ostatních lidí."[1]

Mnozí muslimští autoři dokonce považují Avempace za ateistu. Avempacův velký odpůrce al-Fath ibn Cháqán o něm napsal, že „odmítá Korán, popírá vzkříšení, staví lidský úděl do výhradní závislosti na hvězdách a zcela opomíjí Boží hrozby a zásahy".[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ibn Bádždža na slovenské Wikipedii.

  1. DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 159.
  2. DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 155.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. ISBN 80-85239-30-2. [Viz str. 72–73.]
  • LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. [Viz str. 154–160.]
  • PRŮŠEK, Jaroslav a kol. Slovník spisovatelů. Asie a Afrika. Díl 1. A–J. Vydání 1. Praha: Odeon, 1967. 449 s. [Viz str. 409–410.]
  • SOKOLOV, Vasilij Vasil'jevič. Středověká filozofie. Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. [Viz str. 279–281.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]