Auripigment

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Auripigment
Orpiment (Chine) 7.jpg
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec As2S3
Identifikace
Barva zlatožlutá, oranžově žlutá,
hnědá
Vzhled krystalu krátce prizmatické
Soustava jednoklonná
Tvrdost 1,5 – 2
Lesk mastný, perleťový
Štěpnost dokonalá
Index lomu nα = 2,400
nβ = 2,810
nγ = 3,020
Vryp světle žlutý
Hustota 3,49 g/cm³
Rozpustnost v KOH
Ostatní jedovatý

Auripigment (Agricola, 1546), chemický vzorec As2S3 (sulfid arzenitý), je jednoklonný minerál.
Název složen z latinských slov aurum – zlato a pigmentum – barvivo.

Původ[editovat | editovat zdroj]

  • hydrotermální – nízkoteplotní fáze hydrotermálních žil,
  • sopečný – horké prameny a fumaroly,
  • druhotný – alterací jiných minerálů arsenu, zvláště realgaru .

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Vzácně vytváří krátce sloupcovité (max 10cm) až tabulkovité krystaly. Obvykle tence lupenité agregáty, náteky, zemité, ledvinité, práškové agregáty. Dvojčatí podle {100}.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 1,5 – 2, hustota 3,49 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {010}, tenké lupínky jsou částečně ohebné, částečná podle {100}, lom nerovný. Před dmuchavkou se snadno taví a dává bílý nálet.
  • Optické vlastnosti: Barva: zlatožlutá, oranžově žlutá, hnědá. Lesk mastný, na štěpných plochách perleťový, průhlednost: lupínky jsou průhledné, vryp světle žlutý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: As 60,9 %, S 39,1 %, časté příměsi Hg, Ge a Sb. Před dmuchavkou se taví a dýmy zapáchají po česneku. Žíhán v baničce vzniká žlutý sublimát. Rozpouští se v KOH, na vzduchu oxiduje.
  • Další vlastnosti: Jedovatý, po manipulaci s ním si umyjte ruce mýdlem! Vyvarujte se vdechnutí prachu při manipulaci nebo při rozbití! Nikdy neolizujte nebo nepožívejte!

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Zdroj arsenu, barvivo, také jako drahý kámen.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Řídce se vyskytující minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 266–269.

Citace[editovat | editovat zdroj]

DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]