Auripigment

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Auripigment
Auripigment, provincie Chu-nan, Čína
Auripigment, provincie Chu-nan, Čína
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecAs2S3
Identifikace
Barvazlatožlutá, oranžově žlutá,
hnědá
Vzhled krystalukrátce prizmatické
Soustavajednoklonná
Tvrdost1,5 – 2
Leskmastný, perleťový
Štěpnostdokonalá
Index lomunα = 2,400
nβ = 2,810
nγ = 3,020
Vrypsvětle žlutý
Hustota3,49 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv KOH
Ostatníjedovatý

Auripigment (Agricola, 1546), chemický vzorec As2S3 (sulfid arzenitý), je jednoklonný minerál. Název složen z latinských slov aurum – zlato a pigmentum – barvivo.

Původ[editovat | editovat zdroj]

  • hydrotermální – nízkoteplotní fáze hydrotermálních žil,
  • sopečný – horké prameny a fumaroly,
  • druhotný – alterací jiných minerálů arsenu, zvláště realgaru .

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Vzácně vytváří krátce sloupcovité (max 10cm) až tabulkovité krystaly. Obvykle tence lupenité agregáty, náteky, zemité, ledvinité, práškové agregáty. Dvojčatí podle {100}.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 1,5 – 2, hustota 3,49 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {010}, tenké lupínky jsou částečně ohebné, částečná podle {100}, lom nerovný. Před dmuchavkou se snadno taví a dává bílý nálet.
  • Optické vlastnosti: Barva: zlatožlutá, oranžově žlutá, hnědá. Lesk mastný, na štěpných plochách perleťový, průhlednost: lupínky jsou průhledné, vryp světle žlutý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: As 60,9 %, S 39,1 %, časté příměsi Hg, Ge a Sb. Před dmuchavkou se taví a dýmy zapáchají po česneku. Žíhán v baničce vzniká žlutý sublimát. Rozpouští se v KOH, na vzduchu oxiduje.
  • Další vlastnosti: Jedovatý, po manipulaci s ním si umyjte ruce mýdlem! Vyvarujte se vdechnutí prachu při manipulaci nebo při rozbití! Nikdy neolizujte nebo nepožívejte!

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Zdroj arsenu, barvivo, také jako drahý kámen.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Řídce se vyskytující minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 266–269.
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]