Augustin Navrátil
Augustin Navrátil | |
---|---|
Narození | 22. prosince 1928 Lutopecny |
Úmrtí | 2. května 2003 (ve věku 74 let) Hradisko |
Místo pohřbení | hřbitov Kroměříž |
Povolání | zemědělec a politik |
Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2015) účastník odboje a odporu proti komunismu |
Politická strana | KDU-ČSL |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Augustin Navrátil (22. prosince[1] 1928 Lutopecny – 2. května 2003 Kroměříž) byl soukromě hospodařící rolník, lidovecký politik a katolický aktivista, jedna z čelných postav českého katolického disentu za komunistického režimu.
Život
Pocházel z rolnické katolické rodiny a jako nejstarší syn dostal po předcích jméno Augustin. Vyučil se stolařem a jako stolař se živil až do roku 1956. V roce 1955 se oženil s Augustinou Bazalkovou. Krátce pracoval v lisovně kroměřížského podniku PAL-Magneton, odkud byl kvůli svým politickým názorům a kvůli tomu, že nesouhlasil se začleněním pozemků rodiny do místního JZD, 10. září 1957 propuštěn. Další práci našel u ČSD. Pracoval jako staniční dělník, posunovač a hradlař. Železničářem byl až do svého odchodu do penze. Při svém zaměstnání pečoval o hospodářství a velkou rodinu – se ženou Augustinou měli celkem 9 vlastních dětí.[1][2] Protože nezískal vysokoškolské vzdělání (rodina nemohla podporovat děti na studiích),[3] vzdělával se samostudiem. Studoval filosofické, náboženské, historické, politické a právní spisy. Vědom si svých práv, důsledně (a marně) požadoval dodržování zákonů státní mocí. Zemřel v roce 2003 je pohřben na hřbitově v Hradisku.
Potížistou
Patřil k několika málo v ČSSR soukromě hospodařícím rolníkům, tedy k těm, kteří dlouhodobě vzdorovali komunistické kolektivizaci v zemědělství.[4] Hrál důležitou roli při vydávání katolického samizdatu.[5] V roce 1977 se stal signatářem Charty 77,[4] kterou začal také šířit. Dále sepsal tzv. Kroměřížskou petici, v níž vyzýval státní orgány, aby dodržovaly náboženskou svobodu. Spolu s kroměřížským kostelníkem od Sv. Mořice Janem Pavlíčkem se mu podařilo získat 700 podpisů. Za šíření této petice byl Navrátil v červenci 1978 poslán do psychiatrické léčebny, Jan Pavlíček byl odsouzen na osm měsíců žaláře nepodmíněně.[6] V roce 1988 Navrátil inicioval další petici (celkově třetí, kterou šířil), která se stala nejmasovější akcí manifestujících odpor proti komunistickému režimu: petici Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů, v níž vznesl požadavky na respektování práv věřících občanů a náboženské svobody. Podepsalo ji 501.590 lidí.[7] Za svůj ostrý protikomunistický a protitotalitní postoj byl dlouhodobě terorizován státní mocí, především za pomoci zneužití psychiatrie. Byla mu diagnostikována paranoia kverulans a následně soudem omezena jeho právní způsobilost.[4] Byl internován ve vazbě a psychiatrické léčebně.[4] V roce 1980 byla podána žádost o navrácení právní způsobilosti, která mu byla navrácena 14. července 1983.[5] Při své internaci v psychiatrické léčebně se setkal i s dalšími případy zneužívání psychiatrie, na které později upozorňoval.
Politická orientace
V roce 1946 vstoupil do ČSL. V první polovině 90. let působil ve vyšších stranických funkcích v řadách KDU-ČSL, v druhé polovině 90. let pak ve straně Pravý Blok.
Redigoval časopis Křesťanské obzory.
Ocenění
V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[8]
Odkazy
Reference
- ↑ a b http://tisk.cirkev.cz/z-domova/posledni-rozlouceni-s-katolickym-aktivistou-augustinem-navratilem.html
- ↑ Stanislava Vodičková: Muž, který se odmítl poddat. Katolický týdeník 50/2015, 8.–14. prosince 2015, příloha Perspektivy, s. 1.
- ↑ Stanislava Vodičková: Muž, který se odmítl poddat. Katolický týdeník 50/2015, 8.–14. prosince 2015, příloha Perspektivy, s. 1.
- ↑ a b c d Zemřel Augustin Navrátil [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b KORDÍKOVÁ, Marta. Augustin Navrátil a jeho disidentská činnost. , 2012 [cit. 6.12.2015]. 236 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc.. Dostupné online.
- ↑ Stanislava Vodičková: Muž, který se odmítl poddat. Katolický týdeník 50/2015, 8.–14. prosince 2015, příloha Perspektivy, s. 1.
- ↑ ŠIMULČÍK, Ján. Čas svitania: Sviečková manifestácia - 25. marec 1988. Prešov: Vydavateľstvo Michala Vaška, 1998. ISBN 80-7165-167-2. S. 26.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2015 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2015 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Literatura
- Jan Tesař: Zamlčená diagnóza. Praha: Triáda, 2003. 143 s. ISBN 80-86138-56-9.
- Helena Havlíčková: Dědictví. Kapitoly z dějin komunistické perzekuce 1948-1989. Olomouc: Votobia, 2002. ISBN 80-7198-535-X.
- Marta Kordíková Augustin Navrátil a jeho disidentská činnost
- Stanislava Vodičková: Muž, který se odmítl poddat. Katolický týdeník 50/2015, 8.–14. prosince 2015, příloha Perspektivy, s. 1.
Externí odkazy
- Autor Augustin Navrátil ve Wikizdrojích
- Životopis na www.totalita.cz
- Karel Mašita: Zapomnění: Zemřel disident Augustin Navrátil
- Martin Horálek: Poslední rozloučení s katolickým aktivistou Augustinem Navrátilem
- Augustin Navrátil byl prorok z Lutopecen. Článek na idnes.cz z cyklu Disidenti jižní Moravy, 10. října 2009, foto
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Augustin Navrátil