Augustin Navrátil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Augustin Navrátil
Narození 22. prosince 1928
Lutopecny
Úmrtí 2. května 2003 (ve věku 74 let)
Hradisko
Národnost Češi
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2015)
Politické strany Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Augustin Navrátil (22. prosince 1928 Lutopecny2. května 2003 Kroměříž)[1] byl soukromě hospodařící rolník, lidovecký politik a katolický aktivista, jedna z čelných postav českého katolického disentu za komunistického režimu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek na hřbitově v Hradisku

Pocházel z rolnické katolické rodiny a jako nejstarší syn dostal po předcích jméno Augustin. Vyučil se stolařem a jako stolař se živil až do roku 1956. V roce 1955 se oženil s Augustinou Bazalkovou. Krátce pracoval v lisovně kroměřížského podniku PAL-Magneton, odkud byl kvůli svým politickým názorům a kvůli tomu, že nesouhlasil se začleněním pozemků rodiny do místního JZD, 10. září 1957 propuštěn. Další práci našel u ČSD. Pracoval jako staniční dělník, posunovač a hradlař. Železničářem byl až do odchodu do penze. Při svém zaměstnání pečoval o hospodářství a velkou rodinu – se ženou Augustinou měli devět vlastních dětí.[1][2] Protože nezískal vysokoškolské vzdělání (rodina nemohla podporovat děti na studiích),[2] vzdělával se samostudiem. Studoval filosofické, náboženské, historické, politické a právní spisy. Vědom si svých práv, důsledně (a marně) požadoval dodržování zákonů státní mocí. Zemřel v roce 2003, je pohřben na hřbitově v Hradisku.

Potížistou[editovat | editovat zdroj]

Patřil k několika málo v ČSSR soukromě hospodařícím rolníkům, tedy k těm, kteří dlouhodobě vzdorovali komunistické kolektivizaci v zemědělství.[3] Hrál důležitou roli při vydávání katolického samizdatu.[4] V roce 1977 se stal signatářem Charty 77,[3] kterou začal také šířit. Dále sepsal tzv. Kroměřížskou petici, v níž vyzýval státní orgány, aby dodržovaly náboženskou svobodu. Spolu s kroměřížským kostelníkem od Sv. Mořice Janem Pavlíčkem se mu podařilo získat 700 podpisů. Za šíření této petice byl Navrátil v červenci 1978 poslán do psychiatrické léčebny, Jan Pavlíček byl odsouzen na osm měsíců žaláře nepodmíněně.[2] V roce 1988 Navrátil inicioval další petici (celkově třetí, kterou šířil), která se stala nejmasovější akcí manifestujících odpor proti komunistickému režimu: petici Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů, v níž vznesl požadavky na respektování práv věřících občanů a náboženské svobody. Podepsalo ji 501 590 lidí.[5] Za svůj ostrý protikomunistický a protitotalitní postoj byl dlouhodobě terorizován státní mocí, především za pomoci zneužití psychiatrie. Byla mu diagnostikována paranoia kverulans a následně soudem omezena jeho právní způsobilost.[3] Byl internován ve vazbě a psychiatrické léčebně.[3] V roce 1980 byla podána žádost o navrácení právní způsobilosti, která mu byla navrácena 4. března 1983.[6] Při své internaci v psychiatrické léčebně se setkal i s dalšími případy zneužívání psychiatrie, na které později upozorňoval.

Politická orientace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 vstoupil do ČSL. Za komunistického režimu organizoval k velké nelibosti prokomunistického vedení četné protikomunistické lidovecké akce, takže nakonec byl ze strany vyloučen, z čehož vinil především Josefa Bartončíka, proti němuž se po polistopadovém návratu do strany tvrdě vymezoval. V první polovině 90. let působil ve vyšších stranických funkcích v řadách KDU-ČSL, v druhé polovině 90. let pak ve straně Pravý Blok.

Redigoval časopis Křesťanské obzory.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Poslední rozloučení s katolickým aktivistou Augustinem Navrátilem. In: Katolická církev v České republice: stránky provozované Českou biskupskou konferencí [online]. 7. 5. 2003 [cit. 4. 5. 2018]. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/archiv/030507-posledni-rozlouceni-s-katolickym-aktivistou-augustinem-navratilem
  2. a b c VODIČKOVÁ, Stanislava. Muž, který se odmítl poddat. Katolický týdeník. 2015, č. 50 (8.–14. prosince), příloha Perspektivy, s. 1. ISSN 0862-5557.
  3. a b c d POSPÍCHAL, Petr. Zemřel Augustin Navrátil. In: Totalita [online]. ©1999–2018 [cit. 5. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_navratila.php
  4. KORDÍKOVÁ, Marta. Augustin Navrátil a jeho disidentská činnost. Praha, 2012, s. 8, 13, 20, 68, 87–91 ad.
  5. ŠIMULČÍK, Ján. Čas svitania: Sviečková manifestácia - 25. marec 1988. Prešov: Vyd. Michala Vaška, 1998. ISBN 80-7165-167-2. S. 26. 
  6. KORDÍKOVÁ, Marta. Augustin Navrátil a jeho disidentská činnost. Praha, 2012, s. 60.
  7. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2015 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2015 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]