Přeskočit na obsah

Auguste René Caillié

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: harvardské refy nefungují
Auguste René Caillié
René Caillié
René Caillié
Narození19. listopadu 1799
Mauzé-sur-le-Mignon, Deux-Sèvres, Francie
Úmrtí17. května 1838 (ve věku 38 let)
La Gripperie-Saint-Symphorien, Charente-Maritime, Francie
Příčina úmrtítuberkulóza
BydlištěRene Caille House (1828)
NárodnostFrancouz
Povoláníobjevitel, cestovatel a autor cestopisů
Znám jakoPrvní Evropan, který se vrátil z Timbuktu
OceněníVelká zlatá medaile za průzkum (1830)
Nábož. vyznáníkřesťanství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Auguste René Caillié (19. listopadu 1799 – 17. května 1838) byl francouzský cestovatel, který se jako první Evropan vrátil živý z města Timbuktu. Ještě před ním město navštívil britský důstojník Gordon Laing, ale při odchodu z města byl zavražděn.[1]

René Caillié se narodil v západní Francii ve vesnici blízko přístavu Rochefort. Jeho rodiče byli chudí a zemřeli ještě, když byl mladý. V 16 letech opustil domov a přihlásil se jako člen posádky francouzské lodi plující do Saint-Louis na pobřeží Senegalu v západní Africe. Tam několik měsíců zůstal, a poté na obchodní lodi přeplul Atlantik do Guadeloupe. O dva roky později podruhé navštívil západní Afriku, když doprovázel britskou výpravu přes poušť Ferlo do Bakelu na řece Senegal.

Caillié se vrátil do Saint-Louis v roce 1824 s touhou stát se dobrodruhem a navštívit Timbuktu. Aby se vyhnul některým obtížím, kterým čelily dřívější expedice, plánoval cestovat sám v přestrojení za muslima. Přesvědčil francouzského guvernéra v Saint-Louis, aby pomohl financovat osmi měsíční pobyt s kočovnými lidmi v regionu Brakna v jižní Mauritánii, kde se naučil arabsky a zvyklostem islámu. Nepodařilo se mu získat další finanční prostředky od francouzské ani britské vlády, ale povzbuzen odměnou 9 000 franků nabízenou Société de Géographie v Paříži pro první osobu, která se vrátí s popisem Timbuktu, se rozhodl cestu financovat sám. Několik měsíců pracoval v britské kolonii Sierra Leone, aby ušetřil peníze. Poté cestoval lodí do Bokého na Rio Nuñez v moderní Guineji. Odtud v dubnu 1827 vyrazil přes západní Afriku. Do Timbuktu dorazil o rok později a zůstal tam dva týdny, než se vydal přes saharskou poušť do marockého Tangeru.

Po návratu do Francie mu byla udělena odměna 9 000 franků od Société de Géographie a za pomoci svého učence Edme-Françoise Jomarda zveřejnil zprávu o své cestě. V roce 1830 mu byla udělena Zlatá medaile od Société de Géographie.

Caillié se oženil a usadil poblíž svého rodiště. Trpěl špatným zdravotním stavem a zemřel na tuberkulózu ve věku 38 let.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

René Caillié se narodil 19. listopadu 1799 ve vesnici Mauzé-sur-le-Mignon, v departementu Deux-Sèvres v západní Francii.[2] Jeho otec, François Caillé, pracoval jako pekař, ale čtyři měsíce před narozením Reného byl obviněn z drobné krádeže a odsouzen na 12 let tvrdé práce v trestanecké kolonii v Rochefortu. Zemřel v roce 1808 ve věku 46 let. Reného matka Élizabeth rozená Lépine zemřela o tři roky později v roce 1811 ve věku 38 let. Po její smrti bylo o Reného a jeho 18letou sestru Céleste pečováno jejich babičkou z matčiny strany.[3]

První cesty do Afriky

[editovat | editovat zdroj]

Caillié odešel z domova ve věku 16 let se 60 franky, které zdědil po své babičce.[4] Vydal se do přístavu Rochefort, 50 km od Mauzé-sur-le-Mignon na řece Charente. Tam se přihlásil jako člen posádky na Loire, francouzské zásobovací lodi, která mělo doprovázet fregatu Méduse a další dvě plavidla na cestě za účelem získání francouzské kolonie Saint-Louis od Britů podle podmínek Pařížských smluv z let 1814 a 1815.[5] Tyto čtyři lodě opustily kotviště poblíž Ile d'Aix u ústí řeky Charente v červnu 1816.[6] Méduse plula před Loire a ztroskotala u pobřeží dnešní Mauretánie.[7] Několik přeživších ostatní plavidla vyzvedla. Vrak získal velkou publicitu a byl předmětem slavné olejomalby The Raft of the Medusa od Théodora Géricault.[8] Když tři zbývající francouzské lodě dorazily do Saint-Louis, zjistily, že britský guvernér nebyl připraven předat kolonii, takže lodě pokračovaly na jih a kotvily u ostrova Gorée poblíž Dakaru. Caillié strávil několik měsíců v Dakaru, pak jen ve vesnici než se vrátil lodí do Saint-Louis.[7][9] Tam se dozvěděl, že anglická výprava vedená majorem Williamem Grayem se připravuje na odchod z Gambie, aby prozkoumala vnitřek kontinentu. Caillié jim nabídl své služby a vydal se podél pobřeží se dvěma společníky. Chtěl ujít 300 km pěšky, ale zjistil, že teplo a nedostatek vody byly vyčerpávající. Upustil od svého plánu v Dakaru a místo toho využil možnost cestovat na obchodní lodi přes Atlantik do Guadeloupe.[10][11]

Caillié našel zaměstnání na šest měsíců v Guadeloupe. Zatímco tam pobýval, přečetl zprávu Munga Parka o průzkumu středního Nigeru v dnešním Mali.[12] Park byl prvním Evropanem, který dosáhl řeky Niger a navštívil města Ségou, Sansanding a Bamako. Zpráva o jeho první cestě byla zveřejněna ve francouzštině v roce 1799.[13] Park uskutečnil druhou expedici roku 1805, ale utopil se při sestupu peřejí v Nigeru poblíž Bussy v dnešní Nigérii. Zpráva o druhé cestě byla publikována v angličtině v roce 1815.[14]

Caillié se vrátil do francouzského Bordeaux, a poté odcestoval do Senegalu, kam dorazil na konci roku 1818.[12] Vydal se na cestu do vnitrozemí do předkoloniálního státu Bundu, aby mohl nést zásoby pro britskou expedici, ale onemocněl horečkou a byl nucen vrátit se do Francie.[15]

V roce 1824 se potřetí vrátil do Senegalu s touhou navštívit africké vnitrozemí.[16] Pařížská Société de Géographie nabízela odměnu 9 000 franků prvnímu Evropanovi, který uvidí a vrátí se živý z Timbuktu. Domnívali se, že je to bohaté a podivuhodné město.[17][18] Osm měsíců strávil s Maury žijícími na sever od řeky Senegal, učil se arabsky a jako konvertovaný studoval zákony a zvyky islámu. Svůj projekt dosažení Timbuktu představil guvernérovi Senegalu, ale nedostal žádnou podporu, a proto šel do Sierry Leone, kde ho britské úřady ustanovily dozorcem indigové plantáže. Poté, co ušetřil 80 £, se připojil ke karavaně do vnitrozemí. Byl oblečen jako muslim a tvrdil, že je Arabem z Egypta, který byl unesen Francouzi do Senegalu a nyní se chtěl navrátit do své domovské země.[19]

Cesta do Timbuktu

[editovat | editovat zdroj]
René Caillié oblečený jako arab
Plán Timbuktu (okolo 1896) ukazující dům, kde žil Caillié

Počínaje od Kakondy poblíž Bokého na Rio Nuñez dne 19. dubna 1827,[20] Caillié cestoval na východ podél kopců Fouta Djallon, prošel kolem hlavních toků řeky Senegal a překročil Horní Niger v Kurusse (nyní Kouroussa).[21]

Caillié dorazil do Kankanu v dnešní Guineji dne 17. června 1827 a cestoval s karavanou přepravující ořechy kola.[22][23] Zůstal tam měsíc.[24] Město bylo důležitým obchodním centrem s trhem pořádaným třikrát týdně. Místo toho, aby mělo město okolo sebe zeď, bylo město chráněno živými ploty.[25] Cailliému bylo doporučeno, aby necestoval na sever podél řeky Milo, protože město Kankan bojovalo o kontrolu nad oblastí produkce zlata Bouré kolem Siguiri a řeky Tinkisso.[26] Místo toho Caillié opustil město ve směru na Minignan na Pobřeží slonoviny.[24] Přál si navštívit Djenné, ale chtěl se vyhnout městu Ségou na řece Niger, protože Ségou válčil s Djenným. Také se obával, že by mohl být poznán jako křesťan v Ségou, protože Mungo Park navštívil město v roce 1796.[27][28]

Pokračoval na východ a dostal se na vysočinu Kong, kde ho, ve vesnici Tiémé na dnešním Pobřeží slonoviny, zdržela na pět měsíců (3. srpna 1827 - 9. ledna 1828) nemoc.[29][30] V lednu 1828 pokračoval v cestě na severovýchod a dosáhl města Djenné, kde pobýval 11. – 23. března. Djenné leží 5 km severně od řeky Bani, se kterou je spojen úzkým kanálem, který je splavný pouze v období dešťů. Caillié zaměnil Bani s řekou Niger.[31] Bani se připojuje k Nigeri 115 km pod Djenným u Mopti.[32] Z Djenného pokračoval na cestě do Timbuktu na lodi přepravující zboží a 20 otroků. Po dvou dnech dorazili do vesnice Kouna, kde byl náklad přeložen na větší loď.[33] Loď překročila Lac Débo, a poté sledovala východnější a menší větev řeky Bara-Issa.[34] V rušném přístavu Sa se k nim přidalo 30 nebo 40 dalších plavidel, která také mířila do Timbuktu, protože cestování flotilou poskytovalo určitý stupeň ochrany před bandity.[35][36] Dorazil do Timbuktu dne 20. dubna 1828.

Poté, co strávil čtrnáct dní v Timbuktu, opustil René Caillié město 4. května 1828. Putoval společně s karavanou 600 velbloudů směřujících na sever přes Saharu. Po šesti dnech karavana dorazila do Araouane, vesnice vzdálené 243 km severně od Timbuktu, která fungovala jako překladové místo v transsaharském obchodu.[37] Když karavana 19. května opustila Araouane, skládala se z 1400 velbloudů a 400 mužů. Přepravovalo otroky, zlato, slonovinu, gumu, pštrosí peří, oblečení a látku.[38] Caillié dosáhla města Fez 12. srpna. [39][40] Odtud potoval do Tangeru a zněj se vrátil fregatou do francouzského Toulonu.[41][42]

Caillié předcházel v Timbuktu britský důstojník major Gordon Laing, který byl zavražděn v září 1826 při opuštění města.[1] Caillié se jako první vrátil živý. Byl oceněn odměnou 9 000 franků nabízenou Société de Géographie prvnímu cestovateli, který získal přesné informace o Timbuktu.[43] V roce 1830 spolu s Laingem získal zlatou medaili společnosti.[44] Obdržel také Řád čestné legie, důchod a další vyznamenání, a na veřejné náklady jeho dílo Journal d'un voyage à Temboctou et à Jenné dans l'Afrique Centrale atd. vyšlo ve třech svazcích v roce 1830.[45][46] Dalším Evropanem, který Timbuktu navštívil, byl německý průzkumník Heinrich Barth, který přijel v roce 1853.

Smrt a odkaz

[editovat | editovat zdroj]

Caillié zemřel na tuberkulózu dne 17. května 1838 v La Gripperie-Saint-Symphorien v departementu Charente-Maritime, kde vlastnil sídlo L'Abadaire.[47] Caillié je pozoruhodný svým přístupem k průzkumu. V době, kdy byly normou rozsáhlé expedice podporované vojáky a využívající černé nosiče, strávil Caillié roky učením arabštiny, studováním zvyků a islámského náboženství, než se vydal na cestu se svým společníkem a později sám, cestoval a žil jako domorodci . Jeho názor na Timbuktu byl velmi odlišný od názoru Lainga, který ho popsal jako úžasné město. Caillié uvedl, že to bylo malé, nedůležité a chudé město bez náznaku pověstného bohatství.[48]

Práce

[editovat | editovat zdroj]
  • CAILLIÉ, Réné, 1830a. Description de la ville de Temboctou. Revue des deux mondes. S. 254–295. Dostupné online. (francouzsky) .
  • CAILLIÉ, René. Travels through Central Africa to Timbuctoo; and across the Great Desert, to Morocco, performed in the years 1824–1828 (2 Vols). London: Colburn & Bentley, 1830b. . Google books: Volume 1, Volume 2.
  • CAILLIÉ, René. Journal d'un voyage à Temboctou et à Jenné, dans l'Afrique centrale ... pendant les années 1824, 1825, 1826, 1827, 1828 ... Avec une carte itinéraire, et des remarques géographiques, par M. Jomard. (3 Vols). Paris: Imprimerie Royale, 1830c. (francouzsky) . Gallica: Volume 1, Volume 2, Volume 3. Google books: Volume 1, Volume 2, Volume 3.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Masonen 2000, s. 267–268.
  2. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 17–18.
  3. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 19–23.
  4. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 28–29.
  5. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 31.
  6. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 33.
  7. ↑ a b Quella-Villéger 2012, s. 34.
  8. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 42.
  9. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, p. 3.
  10. ↑ Caillié 1830b, Vol 1, pp. 4–5.
  11. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 36–37.
  12. ↑ a b Caillié 1830b, Vol. 1, p. 5.
  13. ↑ Park 1799a.
  14. ↑ Park 1815.
  15. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1 pp. 5–19.
  16. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1 pp. 19–20.
  17. ↑ Anonymous 1825.
  18. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 52.
  19. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, p. 146.
  20. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, p. 169.
  21. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, p. 250.
  22. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, p. 254.
  23. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 71.
  24. ↑ a b Caillié 1830b, Vol. 1, p. 286.
  25. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, p. 281.
  26. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, pp. 256-257.
  27. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, pp. 258-259.
  28. ↑ Park 1799b, s. 195.
  29. ↑ Caillié 1830b, Vol. 1, pp. 321–360.
  30. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 79.
  31. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 87.
  32. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 94.
  33. ↑ Caillié 1830b, Vol. 2, p. 5.
  34. ↑ Caillié 1830b, Vol. 2, pp. 22–26.
  35. ↑ Caillié 1830b, Vol. 2, p. 26.
  36. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 95.
  37. ↑ Caillié 1830b, Vol. 2, pp. 88–97.
  38. ↑ Caillié 1830b, Vol. 2, pp. 105–106.
  39. ↑ Caillié 1830b, Vol. 2, p. 202.
  40. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 117.
  41. ↑ Caillié 1830b, Vol. 2, p. 223.
  42. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 136-138.
  43. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 152–153.
  44. ↑ Anonymous 1830.
  45. ↑ Caillié 1830c.
  46. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 164.
  47. ↑ Quella-Villéger 2012, s. 244.
  48. ↑ Masonen 2000, s. 269–270.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Auguste_René_Caillié&oldid=23975100“