Army One

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prezident Nixon během návštěvy Richlandu ve Washingtonu 26. září 1971.[1]
Vrtulník VH-3A čísla 150617 který byl součástí prezidentské vzdušné flotily v letech 1961 až 1976 a často létal pod označením „Army One“.[2] V současnosti je vystaven v Nixonově prezidentské knihovně.[3]

Army One je volací znak jakéhokoliv letadla Armády Spojených států amerických (United States Army) nesoucího na palubě prezidenta Spojených států. Mezi lety 1957 a 1976 byla odpovědnost za vrtulníkovou přepravu prezidenta USA sdílena mezi armádou a námořní pěchotou, a obvykle byl přepravován vrtulníkem s armádní osádkou, který následně nesl volací znak „Army One“, než byla v roce 1976 svěřena výhradně Sboru námořní pěchoty, s volacím znakem Marine One.

Armádní letadlo přepravující viceprezidenta USA nese volací znak Army Two.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním prezidentem USA který začal užívat k dopravě vrtulník byl Dwight D. Eisenhower, který měl k dispozici dva armádní Bell H-13J.[4] V roce 1957 byl armádou zřízen Úřad pro letecký transport představitelů výkonné moci (Executive Flight Detachment), jehož vybavením se staly stroje Sikorsky VH-34 A, C a D, provozované armádou i námořní pěchotou. V roce 1962 byl tento odřad převeden pod velení Sboru námořní pěchoty a vybaven osmi stroji Sikorsky VH-3 A,[5] z nichž polovina byla provozována armádními osádkami a nesla označení příslušnosti k Armádě Spojených států.[6] Od roku 1976 odpovědnost za vrtulníkový transport prezidenta USA přešla plně do rukou Námořní pěchoty.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Army One na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Hanford.gov document retrieval Archivováno 17. 11. 2018 na Wayback Machine.
  2. Harding, s. 235
  3. (anglicky) Helicopter Archivováno 6. 9. 2016 na Wayback Machine.
  4. PELLETIER, A. J. Bell Aircraft since 1935. London: Putnam Aeronautical, 1992. Dostupné online. ISBN 1-55750-056-8. Kapitola Model 47 R-13/H-13/HTL/HUL Sioux, s. 71. (anglicky) 
  5. Harding, s. 240
  6. Harding, s. 236 (pozn.1)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]