Ara škraboškový
 Ara škraboškový | |
|---|---|
 Ara škraboškový (Cyanopsitta spixii) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 vyhynulý v přírodě[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Rod | ara (Cyanopsitta) |
| Binomické jméno | |
| Cyanopsitta spixii (Wagler, 1832) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ara škraboškový (Cyanopsitta spixii),[2] též ara Spixův, je zřejmě ve volné přírodě ve své domovině v Brazílii ve státě Bahia vymřelý druh ptáka.
Poslední volně žijící samec zmizel v roce 2000. K vymření přispěly dva hlavní faktory: Prvním faktorem bylo zmenšování vhodných biotopů, galeriových lesů, a druhým faktorem bylo vychytání posledních jedinců pro chov v zajetí. Poslední tři ptáci byli odchyceni v letech 1987 a 1988. V zajetí je v záchranných programech kolem 70 ptáků, další jsou chováni neoficiálně, načerno. V zajetí se daří rozmnožovat a připravuje se reintrodukce zpět do původního prostředí.
Dorůstá velikosti 55 cm. Živí se semeny, ořechy a jinými plody, které sbírá při šplhání na větvích.
Život v přírodě
[editovat | editovat zdroj]Ara škraboškový, známý také jako ara Spixův, byl objeven v roce 1819 v údolí São Francisco v severovýchodní Brazílii. Jeho populace byla odhadnuta na 180 kusů. Osadníci žijící v jeho výskytu vykáceli tolik lesního porostu, že do poloviny 70. let dvacátého století se jeho populace odhadovala na 60 kusů, což byl stav kritický. V tu dobu měl být chráněn zákonem a přísnými tresty, ale místo toho se začal intenzivně odchytávat, protože o poslední exempláře byl velký zájem.
V roce 1984 zůstali v brazilské divočině poslední 4 arové tohoto druhu a o rok později, kdy byl do jeho území vyslán Paul Roth Mezinárodní radou pro záchranu ptactva, poletovali zde jen 3 ptáci. Osadníci mu tvrdili, že jeho ztráty v divočině nezapříčiňují jen lovci a osadníci, ale i dovezené včely z Afriky, které usmrcovaly samice sedící na vejcích. Od roku 1988 létal nad brazilskou divočinou poslední ara škraboškový-sameček. Když mu lovci ulovili družku, řešil svou osamělost tím, že se přidal k hejnu arů marakán a mezi nimi si našel novou partnerku, kterou si pravidelně odváděl z hejna a hnízdil s ní ve stejném stromě jako dříve.
Od 5. října 2000 nebyl spatřen ani poslední žijící ara škraboškový v oblasti caatinga, takže se předpokládá, že tento druh v přírodě vyhynul. Z historie je známé, že tento druh obýval palmové háje. Jeho hlas není tak intenzivní jako u ostatních arů. V zajetí se daří rozmnožovat a připravuje se reintrodukce (navrácení) zpět do původního prostředí.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Cyanopsitta spixii -
Cyanopsitta spixii -
Cyanopsitta spixii -
Cyanopsitta spixii
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ BioLib.cz – Cyanopsitta spixii (ara škraboškový) [online]. BioLib.cz [cit. 2020-07-18]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- REINSCHMIDT, Matthias. Atlas papoušků. [s.l.]: Dona, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7322-142-3. S. 210.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ara škraboškový na Wikimedia Commons - Galerie ara škraboškový na Wikimedia Commons
- BioLib.cz – Cyanopsitta spixii (ara škraboškový) [online]. BioLib.cz [cit. 2020-07-18]. Dostupné online.
- YouTube - Péče o mládě
