Antonín Frinta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Prof. PhDr. Antonín Frinta
Narození 14. června 1884
Nové Město nad Metují
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. února 1975 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Frinta (14. března 1884 Nové Město nad Metují21. února 1975 Praha) byl český lingvista, slavista, bulharista a sorabista.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval slovanskou a románskou filologii. Jeho učiteli byl Jan Gebauer, Jiří Polívka, František Pastrnek a Josef Zubatý. V letech 1904–5 studoval v Paříži. V roce 1907 získal na Karlově univerzitě titul PhDr. Habilitace v roce 1916 mu nebyla potvrzena z politických důvodů, od 1918 docent pražské filozofické fakulty pro srovnávací slovanský jazykozpyt se zvláštním zřetelem ke stránce fonetické.[1] Souběžně s tím působil jako vyučující středních škol a od roku 1919 jako učitel ortoepie na nově založeném dramatickém oddělení [3] Státní konzervatoře v Praze (1909–1941).[4]

Roku 1945 se stal řádným profesorem bulharského jazyka a literatury a lužickosrbské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mimo jiné byl člen řady vědeckých institucí a redaktor odborných periodik. Vědecky se věnoval slovanskému hláskosloví, problematice pravopisu slovanských národů, ortoepii a transkripci cyrilského písma latinkou. Dále v rámci slovanské lexikologie zkoumal náboženskou terminologii. Spolupracoval na praktických učebnicích slovanských jazyků. Jeden z prvních českých propagátorů metod jazykového zeměpisu. [1]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Frinta
  • Novočeská výslovnost : pokus o soustavnou fonetiku jazyka českého, 1909
  • M. Jan Hus a naše snahy, 1916
  • Básně tak zvaných Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského : V upomínku stoletého jubilea novočesky a rytmicky upravil dr. A. Frinta, 1917
  • Náboženské názvosloví československé : jazykozpytný rozbor s doklady z naší reformační literatury, 1918
  • Bohemismy a paleoslovenismy v lužickosrbské terminologii křesťanské a jejich dějepisný význam, 1954
  • K literární činnosti lužickosrbského humanisty J. Bocatia = K literaturnoj dejatel’nosti lužickoserbskogo humanista J. Bokaciusa, 1955
  • Lužičtí Srbové a jejich písemnictví, 1955
  • Shody jazyka bulharského s českým, 1955
  • Lexikální i jiné shody jazyků srbskochorvatského a lužickosrbského, 1957
  • Bulharsko-český slovník : mluvnický přehled spisovné bulharštiny, 1959
  • Slavica Pragensia 1 : Věnováno prof. dr. Antonínu Frintovi k pětasedmdesátinám, 1959
  • Rukopis dolnolužických písní duchovních, 1960
  • Havel Žalanský – Phateon, 1970

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů (2., upravené a doplněné vyd.). Linguistica ONLINE. 2008, roč. 2008, čís. 1, s. 1–198. Dostupné online. ISSN 1801-5336. 
  2. Antonín Frinta [online]. Databazeknih.cz [cit. 2017-05-17]. Dostupné online. 
  3. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 141, 148
  4. Antonín Frinta. Příprava vydání Machová, Svatava - Chvátalová, Klára - Velčovský, Václav. Slovník osobností jazykovědné bohemistiky [online]. 2007 [cit. 2017-05-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 141, 148–150, 502
  • VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů (2., upravené a doplněné vyd.). Linguistica ONLINE. 2008, roč. 2008, čís. 1, s. 1–198. Dostupné online. ISSN 1801-5336. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]