Přeskočit na obsah

Anna Politkovská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anna Stěpanovna Politkovská
Anna Stěpanovna Politkovská (2005)
Anna Stěpanovna Politkovská (2005)
Rodné jménoГанна Степанівна Мазепа a Анна Степановна Мазепа
Narození30. srpna 1958
New York
USAUSA USA
Úmrtí7. října 2006 (ve věku 48 let)
Moskva
RuskoRusko Rusko
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě
Alma materFakulta žurnalistiky Lomonosovovy univerzity (do 1980)
Povolánínovinářka, lidskoprávní aktivistka, spisovatelka, mírová aktivistka, básnířka a aktivistka
ZaměstnavateléIzvestija (1982–1993)
Мегаполис-экспресс (do 1994)
Obščaja Gazeta (Общая газета) (1994–1999)
Novaja gazeta (od 1999)
OceněníZlaté pero Ruska (2000)
Artyom Borovik award (2001)
Премия имени Андрея Сахарова «За журналистику как поступок» (2002)
Courage in Journalism Award (2002)
Lettre Ulysses Award (2003)
… více na Wikidatech
ChoťAlexandr Vladimirovič Politkovskij
DětiVera Politkovskaja
RodHouse of Mazepa
Funkcemluvčí
PodpisAnna Stěpanovna Politkovská – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Stěpanovna Politkovská (rusky А́нна Степа́новна Политко́вская) (30. srpna 1958 New York7. října 2006 Moskva) byla ruská novinářka, spisovatelka a politická aktivistka s ukrajinskými kořeny, dcera sovětských komunistických diplomatů, odpůrkyně ruského prezidenta Vladimira Putina a kritička ruského postupu během druhé čečenské války. Dne 7. října 2006 byla v Moskvě zastřelena. Objednavatel její vraždy nebyl odhalen.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrob Anny Politkovské v Moskvě

Politkovská se narodila jako Anna Mazepa v New Yorku ukrajinským rodičům, kteří pracovali jako sovětští diplomaté při Organizaci spojených národů (OSN). Vyrostla a vystudovala v Moskvě. Během studií žurnalistiky, která dokončila v roce 1980, se provdala za Alexandra Politkovského. Měli spolu dvě děti.

Po studiích pracovala postupně v deníku Izvestija, podnikových novinách Aeroflotu, v listu Obščaja Gazeta a v opozičním deníku Novaja gazeta. Ve svých článcích kritizovala autoritativní tendence ruské vlády, její zkorumpovanost a také poměry v ruských bezpečnostních silách. Za svou novinářskou práci obdržela řadu mezinárodních ocenění.

Pokus o zabití, výhrůžky

[editovat | editovat zdroj]

V září 2004 se Politkovská vydala jako prostředník jednat o propuštění rukojmí při teroristickém útoku na školu v Beslanu v Severní Osetii. Na palubě letadla letícího do Beslanu po vypití hrníčku čaje, který jí podali, došlo k otravě a Politkovská byla hospitalizována v nemocnici v Rostově na Donu. Lékařské záznamy z ošetření v nemocnici se záhadně ztratily. Novinářka figurovala na seznamu „nepřátel ruské vlasti a státnosti,“ o němž informoval poslanec Nikolaj Kurijanovič.[1][2][3]

Po rozhovoru s Ramzanem Kadyrovem v 2004 řekl Politkovské jeden z jeho tajemníků: „Někdo by vás měl zastřelit, až se vrátíte do Moskvy, tak jak to dělají u vás v Moskvě.“ Kadyrov souhlasně uvedl: „Je nepřítel, měla by být zastřelena.“[4]

Dne 7. října 2006, v den Putinových narozenin,[5] byla Politkovská zastřelena ve výtahu svého domu v Moskvě. První proces s obžalovanými z její vraždy skončil v roce 2009 fiaskem, protože porota je pro nedostatek důkazů propustila. Nejvyšší soud ale vrátil případ prokuratuře k došetření.[6]

V prosinci 2012 byl z podílu na její vraždě uznán vinným policista Dmitrij Pavljučenkov, odsouzen byl na 11 let vězení. Propuštěn byl v roce 2023.

Z podílu na vraždě byli dále obžalováni čečenští bratři Rustam (který ji podle obžaloby zastřelil), Ibragim a Džabrail Machmudovovi, jejich příbuzný Lom-Ali Gajtukajev a bývalý policista Sergej Chadžikurbanov. Proces s nimi byl zahájen v červenci 2013.[6]

Motivů k odstranění novinářky se nabízí celá řada. V listu Novaja gazeta a jiných novinách napsala asi 500 reportáží. Kvůli faktům, která zveřejňovala – především o válce na severním Kavkaze, o postupu ruských vojsk, akcích tajných služeb, napojení tajných služeb na čečenské islamistické skupiny, ale také o zločinech čečenských povstalců – proti ní bylo vedeno 40 soudních řízení.[7][8] Bývalý ruský agent FSB Alexandr Litviněnko tvrdil, že za vraždou stál Vladimir Putin.[9]

Publikační činnost

[editovat | editovat zdroj]

V českém překladu vyšla prozatím jediná její kniha, a to:

Promenáda Anny Politkovské v Praze

[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. února 2020 byla za účasti pražského primátora Zdeňka Hřiba a radní pro kulturu Hany Třeštíkové v sousedství Místodržitelského letohrádku ve Stromovce pojmenována tamní promenádní cesta na počest Anny Politkovské. Ceremonie proběhla v souvislosti s přejmenováním Náměstí pod kaštany na Náměstí Borise Němcova.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Politkovskaya na anglické Wikipedii.

  1. Komu překážel?. Rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2016-10-07]. 
  2. Utajené disciplíny. Utajené disciplíny [online]. [cit. 2016-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-05. 
  3. Archivovaná kopie. www.navychod.cz [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-02. 
  4. ЦЕНТРОВОЙ ИЗ ЦЕНТОРОЯ. ИНТЕРВЬЮ С РАМЗАНОМ КАДЫРОВЫМ. politkovskaya.novayagazeta.ru [online]. [cit. 2016-10-07]. Dostupné online. 
  5. Spravedlnost pro Němcova? Vrazi oponentů Kremlu jí mnohdy unikají. ČT24 [online]. 2017-07-13 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online. 
  6. a b V Moskvě postřelili Čečence, kterého soudí za vraždu Politkovské. iDNES.cz [online]. 2013-08-15. Dostupné online. 
  7. Dva z vrahů ruské novinářky Anny Politkovské byli odsouzeni na doživotí. Rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2016-10-07]. 
  8. Brzký krymský " remake" Putinova čečenského " referenda" - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2016-10-07]. Dostupné online. 
  9. KUNDRA, Ondřej. Britský soudce: Litviněnkovu vraždu pravděpodobně schválil Putin. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2016-10-07]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Anna Politkovská. Ruský deník: deník známé ruské novinářky zavražděné na podzim 2006. Z ruštiny přel. Libor Dvořák. Brno: Jota, 2007. 486 S. ISBN 978-80-7217-471-3

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]