Anna Maria Adorni

Anna Maria Adorni Botti
Blahoslavená; Anna Maria Adorni Botti; A.I.M.
	řeholnice
	Fotografie
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	Služebnice Neposkvrněného Početí
Sliby
doživotní	1859
Osobní údaje
Datum narození	19. června 1805
Místo narození	Fivizzano; Toskánské velkovévodství
Křest	23. června 1805
Datum úmrtí	7. února 1893
Místo úmrtí	Parma; Italské království
Místo pohřbení	Parma, Itálie
Národnost	italská
Rodiče	Matteo Adorni a Antonia Zanetti
Choť	Antonio Domenico Botti (1826–1844)
Potomci	Leopoldo
Svatořečení
Začátek procesu	29. února 1940
Beatifikace	3. října 2010 ; katedrála Nanebevzetí Panny Marie, Parma, Itálie ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	7. února
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svaté	vdova a zakladatelka
Atributy	řeholní oděv, krucifix
Patronka	vdov
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Maria Adorni Botti, A.I.M., rodným jménem Anna Maria Adorni (19. června 1805, Fivizzano – 7. února 1893, Parma) byla italská římskokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Služebnic Neposkvrněného Početí. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se dne 19. června 1805 ve Fivizzanu rodičům Matteu Adornimu a Antonii Zanettimu. Pokřtěna byla 23. června téhož roku. Roku 1820 jí zemřel otec, načež se s matkou přestěhovala za prací do Parmy. Zde se stala vychovatelkou. V té době se toužila stát kapucínkou, avšak řeholnicí se nestala, aby mohla finančně podporovat svou matku.

Dne 18. října 1826 se provdala za Antonia Domenica Bottiho, který pracoval v parmském vévodském paláci. Narodilo se jim šest dětí, z nichž pět zemřelo v dětství a jediný přeživší syn Leopoldo se stal benediktinem. Dne 23. března 1844 ovdověla.

Začala působit mezi vězeňkyněmi, které vyučovala zásadám křesťanské víry a po propuštění je pomáhala začleňovat do společnosti. Postupně se k ní přidali další ženy, se kterými založila se souhlasem parmského biskupa Giovanni Tommasoho Neuschela a parmské vévodkyně Marie Luisy Habsbursko-Lotrinské. Institut Dobrého pastýře, jehož členky působily mezi vězeňkyněmi se začal rozrůstat, pročež mu sehnala zázemí v bývalém klášteře.

Dne 1. května 1857 založila ženskou řeholní kongregaci Služebnic Neposkvrněného Početí a spolu se svými společnicemi do ní také sama vstoupila. Roku 1859 v ní složila doživotní řeholní sliby a stala se její generální představenou.

Roku 1892 se její zdravotní stav zhoršil a krátkou dobu byla upoutána na lůžko. Zemřela dne 1893 v Parmě. Nejprve byla pohřbena na hřbitově Villetta v Parmě, později byly její ostatky přeneseny do kaple mateřského domu jí založené kongregace v Parmě.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Její beatifikační proces započal dne 29. února 1940, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 6. února 1978 ji papež sv. Pavel VI. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 27. března 2010 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.