Anatolij (Kuzněcov)
| Jeho Vysokopřeosvícenost Anatolij | |
|---|---|
| Emeritní arcibiskup kerčský Emeritní vikář surožské eparchie | |
.jpg) | |
| Církev | Ruská pravoslavná církev |
| Diecéze | Surož |
| Jmenování | 17. července 2002 |
| Emeritura | 4. května 2017 |
| Předchůdce | Ilarion (Alfejev) |
| Nástupce | zrušeno |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 11. října 1960 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 31. října 1954 světitel Palladij (Šerstěnnikov) |
| Kněžské svěcení | 1. července 1956 světitel Makarij (Dajev) |
| Biskupské svěcení | 3. září 1972 světitel Pimen |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Jevgenij Vlasovič Kuzněcov (Евгений Власович Кузнецов) |
| Země |  Rusko |
| Datum narození | 28. května 1930 |
| Místo narození | Irkutsk, Ruská sovětská federativní socialistická republika |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Moskevská duchovní akademie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anatolij (světským jménem: Jevgenij Vlasovič Kuzněcov; 28. května 1930, Irkutsk – 26. ledna 2024[1]) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a emeritní arcibiskup kerčský a vikář surožské eparchie.
K roku 2023 byl nejstarším biskupem ruské pravoslavné církve.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 28. května 1930 v Irkutsku.[2]
Od roku 1947 byl psalomščikem ve vesnici Vercholenskoje a roku 1949 se stal hypodiakonem biskupa irkutského Palladija (Šerstěnnikova).[2]
Roku 1949 nastoupil na Moskevský duchovní seminář.[2]
Od roku 1951 sloužil v řadách Sovětské armády. Sloužil v Tichooceánském loďstvu. Po návratu roku 1954 pokračoval ve studiu.[2]
Dne 31. října 1954 jej arcibiskup irkutský Palladij rukopoložil na diákona (celibát) a roku 1956 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii.[2]
Dne 1. července 1956 byl arcibiskupem možajským Makarijem (Dajevem) rukopoložen na jereje.[2]
Roku 1960 dokončil akademii.[2]
Dne 11. října 1960 byl v chrámu Svaté Trojice Trojicko-sergijevské lávry postřižen na monacha se jménem Anatolij.[2]
Od roku 1960 přednášel Písmo svaté v Moskevském duchovním semináři a později na akademii.[2]
V říjnu 1963 byl povýšen na igumena a roku 1968 na archimandritu.[2]
Roku 1972 jej Svatý synod zvolil biskupem vilniuským a litevským. Dne 3. září 1972 proběhla v chrámu Zjevení Páně v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Pimen, metropolita leningradský a novgorodský Nikodim (Rotov), metropolita tulský a beljovský Juvenalij (Pojarkov), metropolita surožský Antonij (Bloom), arcibiskup volokolamský Pitirim (Něčajev), arcibiskup dmitrovský Filaret (Vachromejev), biskup taškentský a středoasijský Platon (Lobankov), biskup podolský Serapion (Fadějev) a biskup zarajský Chrizostom (Martiškin).[2]
Dne 3. září 1974 se stal biskupem zvenigorodským a zástupcem moskevského patriarchátu při antiochijském patriarchátu.[2]
Dne 16. listopadu 1979 byl ustanoven biskupem ufským a stěrlitamakským.[2]
Dne 20. července 1990 jej Svatý synod jmenoval biskupem kerčským a vikářem surožské eparchie. Dne 25. února 1993 byl povýšen na arcibiskupa.[2]
Dne 27. prosince 2001 byl Svatým synodem penzionován z důvodu nemoci a 17. července 2002 byl znovu uveden do služby arcibiskupa kerčského.[2]
Dne 4. května 2017 byl znovu penzionován. Jako místo pobytu byl určen Savvino-Storoževský monastýr.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Преставился ко Господу старейший архиерей Русской Православной Церкви архиепископ Анатолий (Кузнецов). www.patriarchia.ru [online]. Ruská pravoslavná církev, 2024-01-26 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Moskevský patriarchát
- ↑ ЖУРНАЛЫ заседания Священного Синода от 4 мая 2017 года
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatolij (Kuzněcov) na Wikimedia Commons - (rusky) Moskevský patriarchát
