Anatolij Čubajs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anatolij Čubajs
Anatolij Čubajs (2012)
Anatolij Čubajs (2012)
První místopředseda vlády
Ruské federace
Ve funkci:
17. března 1997 – 23. března 1998
PrezidentBoris Jelcin
Předseda vládyViktor Černomyrdin
Ve funkci:
5. listopadu 1994 – 16. ledna 1996

Narození16. června 1955 (67 let)
Борисов, Běloruská SSR
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
ChoťLudmila (?-?; 2 děti)
Maria Višněvskaja (?-?)
Авдотья Андреевна Смирнова (m. 2012)
DětiAlexej (syn)
Olga (dcera)
PříbuzníБорис Матвеевич Чубайс (otec)
Раиса Ефимовна Сагал (matka)
Alma materСанкт-Петербургский государственный инженерно-экономический университет
Московский энергетический институт
Zaměstnáníekonom
Oceněníčestné uznání prezidenta Ruské federace (2008)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2010)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ21641574
PodpisAnatolij Čubajs, podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatolij Borisovič Čubajs (rusky Анатолий Борисович Чубайс; * 16. června 1955, Barysaŭ, SSSR) bývá označován za otce ruské privatizace v 90. letech 20. století. V letech 19982008 stál v čele ruské monopolní energetické společnosti RAO JES. Od září 2008 je generálním ředitelem státní technologické firmy Rosnano (pův. Ruská korporace nanotechnologií).

Vládní funkce[editovat | editovat zdroj]

Čubajs v 90. letech patřil do týmu mladých reformátorů soustředěných kolem bývalého premiéra Jegora Gajdara. Západ ho považoval za nejliberálnějšího z kremelské soustavy, za výkonného úředníka moderního stylu.[1]

Čubajs se udržel ve vládě i po Gajdarově pádu a v roce 1994 ho prezident Boris Jelcin povýšil na místopředsedu vlády odpovědného za privatizační program. Po volbách v prosinci 1995 mu však byl připsán na vrub nejen výprodej státního majetku, nevhodnost reforem v západním stylu a pochybné způsoby snížení inflace, ale i volební neúspěch bloku Náš dům-Rusko. V lednu 1996 tak musel z vlády odejít.[1]

O dva měsíce později začal pracovat v Jelcinově týmu pro prezidentské volby. Po Jelcinově znovuzvolení převzal v červenci funkci vedoucího prezidentské kanceláře a působil i jako Jelcinův poradce. Později se stal prvním vicepremiérem a ministrem financí.[1] U prezidenta Vladimira Putina působil jako poradce pro klima[2] či jako zástupce pro styk s mezinárodními společnostmi.[3]

23. března 2022 dle agentury Bloomberg kvůli nesouhlasu s ruskou invazí na Ukrajinu rezignoval na svou funkci prezidentského poradce a opustil Rusko. Agentura jej označila za nejvýše postaveného ruského úředníka, který kvůli invazi odešel.[2]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 při cestě do práce vyvázl nezraněn při útoku neznámých atentátníků, kteří stříleli ze samopalů na jeho BMW a vůz ochranky. Mezi auty zároveň vybuchla nálož.[1]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Z prvního manželství má Čubajs dvě děti. Jeho druhá žena byla ekonomka Marie Višněvská, v roce 2012 se oženil potřetí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]