Alois Hrdlička (právník)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Alois Hrdlička
Hrobka na Olšanských hřbitovech
Hrobka na Olšanských hřbitovech
Rodné jménoAlois Jan Hrdlička
Narození19. ledna 1849
Břasy Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. dubna 1906
Praha-Vinohrady Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníprávník a soudce
ChoťJindřiška Hrdličková (1857–1924), roz. Wurmová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Jan Hrdlička (19. ledna 1849 Vranůvek, dnes Břasy[1] – 30. dubna 1906 Král. Vinohrady[2]) byl český právník, soudce, c. k. soudní rada, tajemník Českého zemského soudu v Praze. Hrobka jeho rodiny u hlavní vstupní brány Olšanských hřbitovů patří k největším hrobovým objektům v areálu celého pohřebiště.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se počátkem roku 1849 jako syn Jana Hrdličky, pachtýře vrchnostenského hostince U havířů ve Vranůvku[1] (dnes Břasy) [3] a později sládka v Týně nad Vltavou.[4] (Některé zdroje uvádějí nesprávný rok narození 1848.)[5][6][7]

Získal právní vzdělání, stal se soudcem. Působil například jako adjunkt u okresního soudu v Kouřimi.[4] Roku 1883 se přestěhoval do Prahy[5][6] a v rámci své kariéry se vypracoval na pozici tajemníka pražského zemského soudu. Zemský soud byl v tehdejší době tribunálem instance pozdějšího krajského soudu, celkem se v zemích Koruny české nacházely tři: v Praze (český), Brně (moravský) a Opavě (slezský). Za své zásluhy získal titul c. k. soudního rady. Pojal za manželku Jindřišku Wurmovou (Henrietta Cl., 1857-1924), rodina žila na Královských Vinohradech.

Hrobka na Olšanech[editovat | editovat zdroj]

Oznámení o úmrtí Jana Hrdličky (Prager Abendblatt, 26. 5. 1900)

Dne 25. května 1900 předčasně zemřel jediný potomek Hrdličkových, syn Jan[8] (Hans, * 3. července 1879 v Kouřimi)[4], posluchač druhého ročníku c. a k. Konzulární akademie ve Vídni (dříve Orientální akademie), prestižní rakouské instituce pro vzdělávání budoucích diplomatů. Rodiče Alois a Jindřiška Hrdličkovi nechali u firmy Pupp a Škarka vypracovat projekt majestátní rodinné hrobky, které dominuje sousoší Matčin sen od akademického sochaře Františka Rouse. Sousoší z bílého mramoru zobrazuje čtyři postavy: truchlící rodiče Hrdličkovy, syna Jana oděného ve školní uniformě a postavu anděla. Hrobka je umístěna na honosném místě u hlavní jižní brány pražských Olšanských hřbitovů a řadí se k jedněm z největších hrobek na celém komplexu hřbitovů. Slavnostně byla odhalena v červnu 1904.[9]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Poslední léta Hrdličkova života byla tíživá. Na podzim 1904 byl obviněn, že v jistém soudním procesu ovlivňoval svědky.[10] Byl penzionován,[11] zpočátku dokonce bez přiznání důchodu.[12] V tisku se také objevovaly zprávy, zčásti dementované, že neloajálně zasílal informace o nepříznivých poměrech v pražských věznicích do Vídně, bez vědomí přímých nadřízených.[11][13] V téže době také onemocněl a byl od té doby upoután na lůžko.[12] V dubnu 1905 byl obžalován pro podvod. Podle žalobce měl roku 1895 za úplatek intervenovat ve prospěch výrobce lihovin, roku 1901 pomáhat bohatému mladíkovi vyhnout se vojenské službě[14][15] a v roce 1902 nesprávně uvést některá fakta, když svědčil v procesu svého známého, podvodného genealoga Aloise Müllera.[16][17] Jako jeden z nepřímých důkazů údajného úplatkářství se uváděla i drahá hrobka, kterou si podle názoru žalobce nemohl ze svého platu dovolit. V žádném z těchto případů mu ale nebyla prokázána vina a porota ho velkou většinou osvobodila.[18] Bylo ale proti němu zavedeno disciplinární řízení, v jehož důsledku byl propuštěn ze státní služby bez nároku na penzi; kasační soud ve Vídni ale v březnu 1906 rozhodl, že bude penzionován v hodnosti soudního rady s přiznaným důchodem.[19]

Týž měsíc ale stál znovu před soudem. Žalobu na něj podal sochař František Rous kvůli částce 10.400 korun, které mu měl dlužit za zhotovení náhrobku.[20] Cena celé zakázky byla podle něj 30.500 korun, z toho 18.000 na výlohy a 12.500 na honorář, přičemž Hrdlička mu zaplatil pouze 20.100 korun.[20] Hrdlička se prostřednictvím advokáta hájil, že dohodnutá cena byla nižší a že zaplatil naopak víc, než byl povinen.[20] Dokazování bylo obtížné – bylo nutné vyslýchat svědky, kteří se transakce přímo neúčastnili.[21] V průběhu tohoto procesu Hrdlička zemřel,[22] výsledek se nepodařilo z dostupných zdrojů zjistit.

Alois Hrdlička zemřel 30. dubna 1906 na Vinohradech a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanech.[2] Roku 1924 zemřela vdova Jindřiška a byla pohřbena se svým manželem a synem.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Postava Aloise Hrdličky v sousoší může nápadně připomínat rakouského císaře Františka Josefa I., což posléze vedlo ke vzniku legend o důvodech zpodobnění císaře. Ty se však nezakládají na pravdě, podle tehdejší legislativy by takové ztvárnění postavy bylo dokonce nezákonné.

Pomník se stal jednou z dominant Olšanských hřbitovů a byl v minulosti rovněž vydáván na pohlednicích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b SOA Plzeň, Matrika narozených Stupno 05, s. 1050
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých na Vinohradech, sign. VIN Z5, s. 53
  3. ↑ Viz historii obce Břasy
  4. ↑ a b c SOA Praha, Matrika narozených Kouřim 35, s. 387
  5. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 155 • 1848 • Hrdlička, Alois
  6. ↑ a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 202, obraz 800
  7. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 202, obraz 799
  8. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých na Vinohradech, sign. VIN Z4, s. 20
  9. ↑ Nová okrasa olšanských hřbitovů. Národní listy. 1904-06-12, roč. 44, čís. 161, s. 3. Dostupné online [cit. 2023-09-09]. 
  10. ↑ K aféře soudního rady Hrdličky. Národní listy. 1904-10-07, roč. 44, čís. 277, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  11. ↑ a b K afféře soudního rady p. Hrdličky. Národní listy. 1904-10-21, roč. 44, čís. 291, s. 2. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  12. ↑ a b Rada z. s. Al. Hrdlička zemřel. Národní listy. 1906-05-02, roč. 46, čís. 120, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  13. ↑ K afféře soudního rady p. Hrdličky. Národní listy. 1904-10-23, roč. 44, čís. 293, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  14. ↑ Soudní rada Alois Hrdlička na lavici obžalovaných. Národní listy. 1905-04-07, roč. 45, čís. 96, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  15. ↑ Soudní rada Alois Hrdlička na lavici obžalovaných (Pokračování 1). Národní listy. 1905-04-08, roč. 45, čís. 97, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  16. ↑ Soudní rada Alois Hrdlička na lavici obžalovaných (Pokračování 2). Národní listy. 1905-04-08, roč. 45, čís. 97 odpolední, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  17. ↑ Více o tomto případu viz ELZNIC, Václav. Renobilitační procesy pražské. Ostrava: Klub genealogů a historiků, 1986. 32 s. Dostupné online. Kapitola Křivé svědectví JUDr. Aloise Hrdličky, s. 14–15. 
  18. ↑ Soudní rada Alois Hrdlička na lavici obžalovaných (Dokončení). Národní listy. 1905-04-09, roč. 45, čís. 98, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  19. ↑ Rada zemského soudu Fr. Hrdlička dán do penze. Národní listy. 1906-03-02, roč. 46, čís. 60, s. 2. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  20. ↑ a b c Spor o honorář za pomník. Národní listy. 1906-03-17, roč. 46, čís. 75, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  21. ↑ Mramorový pomník na hrobce rodiny Hrdličkovy. Národní listy. 1906-04-20, roč. 46, čís. 108, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 
  22. ↑ Spor o Hrdličkův mramorový náhrobek. Národní listy. 1906-05-31, roč. 46, čís. 149, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-12]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Hrdlička_(právník)&oldid=23148235“