Alois Grebeníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Grebeníček
Narození 5. ledna 1922
Zlínský kraj
Úmrtí 27. července 2003 (ve věku 81 let)
Praha
Ocenění Československý válečný kříž 1939
Děti Miroslav Grebeníček
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Grebeníček (5. ledna 192227. července 2003) byl československý vyšetřovatel Státní bezpečnosti a otec bývalého předsedy Komunistické strany Čech a Moravy Miroslava Grebeníčka. Byl obviněn z mučení vězňů na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století, kvůli průtahům a špatnému zdravotnímu stavu obžalovaného ale soud nerozhodl.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Jalubí (okres Uherské Hradiště), kde absolvoval osm let školní docházky. Vyučil se řezníkem a tuto profesi také před válkou a po jejím počátku vykonával. V roce 1942 byl zatčen gestapem pro ilegální činnost, poté byl nacisty vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po válce mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 za osvobození Československé republiky.[2]

V letech 19451951 pracoval Alois Grebeníček jako vyšetřovatel Státní bezpečnosti na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti. Postupně se vypracoval z řadového vyšetřujícího příslušníka až do hodnosti podporučíka, na pozici zástupce velitele vyšetřovacího oddělení. Po určitých neshodách s nadřízenými však Alois Grebeníček 31. ledna 1952 z řad Státní bezpečnosti na vlastní žádost odešel. V roce 1954 podal žádost o znovupřijetí do řad StB, ta však byla zamítnuta.[3]

Alois Grebeníček měl jako vyšetřovatel podle svědectví některých politických vězňů během výslechů krutě týrat a mučit vyšetřované.[4][5] Podle jiných svědků ale naopak patřil k vyšetřovatelům, kteří neužívali násilí.[6]

Po odchodu z řad StB pracoval Grebeníček krátce jako dělník ve slévárně, potom v letech 19521954 jako kontrolor krajské pobočky ministerstva státní kontroly, mezi léty 1954 a 1956 jako tajemník místního národního výboru. Od roku 1956 pracoval Alois Grebeníček v zemědělství, stal se předsedou Jednotného zemědělského družstva ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V roce 1979 odešel do důchodu.[7]

Po roce 1989 šetřil činnost Aloise Grebeníčka coby vyšetřovatele uherskohradišťské StB Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. ÚDV nakonec v roce 1996 navrhl podat na Aloise Grebeníčka žalobu pro trestný čin ublížení na zdraví. Návrh byl podán také na další dva bývalé příslušníky StB v Uherském Hradišti, a to na Vladimíra Zavadilíka a Ludvíka Hlavačku.

Státní zastupitelství v Uherském Hradišti podalo na všechny tři zmíněné osoby žalobu v únoru 1997. Soudní líčení s Aloisem Grebeníčkem se mělo konat v dubnu 2002. Bylo však několikrát odročeno, jednou pro nemoc obhájce obžalovaného, jinak pro špatný zdravotní stav Aloise Grebeníčka. Soudní stíhání bylo nakonec zastaveno v červenci 2003 z důvodu úmrtí obžalovaného, aniž by tak bylo údajné mučení soudně potvrzeno či vyvráceno.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miloš Slabák: [Třetí odboj], 1995, ISBN 80-85867-54-0
  2. GREBENÍČEK, Miroslav. Hradba vzdoru. Praha: Ottovo nakladatelství, s. r. o., 2009. ISBN 978-80-7360-925-2. Kapitola Kobra inkviziční versus Grebeníček starší, s. 75.. 
  3. POSPÍŠIL, Jaroslav. Hyeny v akci. Vizovice: Nakladatelství Lípa, 2003. ISBN 80-86093-68-9. S. 442 - 443. 
  4. Grebeníček bití nařizoval, vypověděl politický vězeň [online]. Týden.cz, 31.7.2009. Dostupné online. 
  5. Sviňáci, teď vám předvedeme, co nás Němci naučili, řval Grebeníček. Echo24 [online]. Echo media, a.s., 19.3.2016. Dostupné online. 
  6. ZEMANOVÁ - MAZALOVÁ, Josefa Anna. Budou-li mlčet oni, rozkvílí se kamení: Třetí odboj na Moravě. Brno: vlastním nákladem, 1994. S. 185. 
  7. GREBENÍČEK, Miroslav. Hradba vzdoru. Praha: Ottovo nakladatelství, s. r. o., 2009. ISBN 978-80-7360-925-2. Kapitola Kobra inkviziční versus Grebeníček starší, s. 72 a n.. 
  8. Přehled případů vyšetřovaných Policií České republiky Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, ve kterých bylo nebo je vedeno trestní stíhání a k jejichž zveřejnění daly policejní orgány souhlas [online]. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování, 2008. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]