Alois Fišárek (malíř)

Alois Fišárek
Narození	16. července 1906; Prostějov; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. února 1980 (ve věku 73 let); Praha; Československo
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, pedagog, učitel, grafik, ilustrátor, kurátor a textilní návrhář
Děti	Alois Fišárek
Ocenění	zasloužilý umělec (1965); Státní cena Klementa Gottwalda (1968); národní umělec (1979)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Alois Fišárek (16. července 1906 Prostějov^[1] – 5. února 1980 Praha) byl český akademický malíř, výtvarný pedagog a žák krajinářské speciálky Otakara Nejedlého.

Život

V letech 1924–1929 studoval na AVU hlavně u Otakara Nejedlého a též u Vratislava Nechleby. Od roku 1931 až do jeho rozpuštění v roce 1948 byl člen SVU Mánes. Rok po osvobození Československa podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946. Tento manifest podepsalo 843 kulturních pracovníků, z výtvarníků to byli např.: František Gross, Vincenc Makovský, František Muzika, Karel Lidický, Toyen... ^[2] V dokumentu (mimo jiné) stojí: „Jsme hrdi na to, že patříme ... ke Komunistické straně Československa...“^[2] Od roku 1946 vyučoval na VŠUP. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.^[3] Stál v čele akčního výboru československých výtvarných umělců; druhý „Akční výbor českých výtvarníků“ řídil Adolf Hoffmeister.^[4] Stávajícím režimem byl Fišárek oceňován, poslední ocenění byl titul národního umělce, který získal rok před svou smrtí.

V letech 1967–1975 působil na AVU. Jeho malba se vyznačuje uvolněností a smyslem pro barvu. Zaměřoval se především na krajinomalbu, zátiší, portrét i figurální kompozici, často též s monumentálními náměty. Monumentální náměty též využil pro zakázky na gobelíny a mozaiky (např. Kosmonauti pro stanici metra Háje).

Jeho děti se uplatnily u filmu, jeho syn Alois je střihač a dcera Zuzana herečka, jeho vnučka Iška se uplatnila jako módní návrhářka.

Alois Fišárek je pohřben v Šemanovicích u Kokořína.^[5]

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Prostějov kostel u sv. Kříže
↑ ^a ^b KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. Kapitola 1945–1948: Kultura a komunisté, s. 175.
↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-28]. 8 17, s. 150. Dostupné online.
↑ KNAPÍK, Jiří. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 645 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Akční výbory, s. 125.
↑ Kovařík, Petr a Frajerová, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. v Mladé frontě. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 58.

Literatura

LAMAČ, Miroslav. Alois Fišárek. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1967.
LAMAČ, Miroslav. Alois Fišárek. Praha: Odeon, 1987. (Umělecké profily).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Fišárek na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Fišárek (malíř)
Alois Fišárek v informačním systému abART
Alois Fišárek v informačním systému Vetřelci a volavky

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Prostějov kostel u sv. Kříže

[:0-2] KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. Kapitola 1945–1948: Kultura a komunisté, s. 175.

[3] Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-28]. 8 17, s. 150. Dostupné online.

[4] KNAPÍK, Jiří. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 645 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Akční výbory, s. 125.

[5] Kovařík, Petr a Frajerová, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. v Mladé frontě. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 58.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]