Alexej Ivanovič Musin-Puškin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexej Ivanovič Musin-Puškin, 90. léta 18. století

Alexej Ivanovič Musin-Puškin (rusky Алексей Иванович Мусин-Пушкин; 16. jul. / 27. března greg. 1744 Moskva1. / 13. února 1817 Petrohrad) byl ruský šlechtic, vládní činitel, historik a sběratel umění, člen Ruské akademie věd (1789), předseda Akademie umění (1794—99).

Absolvoval vojenské učiliště a několik let sloužil v armádě. Věnoval především historii a umění. Sbíral, editoval a vydával především staroruskou literaturu; měl k dispozici nejstarší rukopisy Povesti vremennych lat (tzv. Lavrenťjevský rukopis) či Zadonščiny pojednávající o bitvě na Kulikově poli. Získal si přízeň carevny Kateřiny Veliké a stal se známou a váženou osobou. Roku 1800 vydal slavné Slovo o pluku Igorově, staroruský hrdinský epos.

Roku 1797 se Musin-Puškin natrvalo usadil v Moskvě, kam také převezl svoji rozsáhlou knihovnu. Kromě ní shromáždil také sbírku ruských i evropských mincí a západoevropského výtvarného umění. Téměř veškeré jeho sbírky však lehly popelem při požáru Moskvy během napoleonského tažení (1812); zachovalo se jen nemnoho rukopisů, například ty, které měl zrovna zapůjčeny Musinův-Puškinův přítel Nikolaj Michajlovič Karamzin. Proto je pravost Slova o pluku Igorově dodnes nejasná, neboť badatelům zůstal k dispozici pouze novodobý opis.

Alexej Ivanovič ztrátu nesl velmi těžce; kromě sbírky rukopisů shořely také jeho denní záznamy vedené od roku 1772. Po zbývajících pět let života ještě stačil shromáždit 16 staroruských rukopisů.

Reference[editovat | editovat zdroj]