Alexandra Berková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Alexandra Berková (2. července 1949 Trenčín — 16. června 2008 Praha )[1][2] byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka.

Život

Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968-1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní - titul PhDr. získala v roce 1980.

Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda (1973–79) a Československý spisovatel (1979–81), později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice.

Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem (1947) vzešla dcera Nikola Nováková (1975), malířka.

Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii - zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní.

Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela.

Dílo

Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu - v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčských postupů. Často volí metaforický a alegorický přístup, ve kterém se prolínají představy a skutečnost.

Její prvotina Knížka s červeným obalem je souborem povídek, které sledují osud českých žen od narození až po smrt - úloha osudu zde má blízko k severským ságám.

Próza

Knihy

  • Knížka s červeným obalem, soubor povídek (Práce, 1986, 1988, Petrov 2003)
  • Magorie, novela (Horizont, 1991, Eroika, 2006); Cena Egona Hostovského
  • Utrpení oddaného všiváka, novela (Petrov, 1993)
  • Temná láska, novela (Petrov, 2000)
  • Banální příběh - filmová povídka o prostém životním běhu, (Motto, 2004; Eroika, 2008); předloha k filmu Zlatá brána

Příspěvky ve sbornících

Publicistika knižně

  • Čeští spisovatelé o toleranci, sborník ke kongresu PEN klubu (Nadace Readers International (Prague) - české centrum Mezinárodního PEN klubu, 1994)
  • Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (uspořádal Radim Kopáč, Concordia, 2004)
  • O psaní (esejisticky pojatá učebnice tvůrčího psaní; editorka Božena Správcová, Trigon, 2014)

Překlady

  • Dory Hollanderová: 101 lež, kterou muži říkají ženám, a proč jim ženy věří (s E. Hauserovou, Columbus, 1996)
  • V. J. Solanas(ová): SCUM Manifesto čili ŠLEM manifest (Votobia, 1998)

Scénáře

  • Pánská jízda (1983, režie Karel Smyczek)
  • Bumerang (1986, režie Karel Smyczek)
  • Dva t. č. v zel. hl. dvě ves. nekuř. (1986, režie Karel Smyczek)
  • Dámská jízda (1987, režie Vít Olmer)
  • Co teď a co potom? (1991-1992, režie Hynek Bočan); původně 4-dílný, později 8-dílný televizní cyklus[3]: Tvrz; Kruh; Dveře; Dno; Hodný hoch; Maratón; Velmi banální příběh; Staré děti
  • Zírej, holube! (1991, režie Vít Olmer)
  • Zlatá brána (2004, režie Jaroslav Brabec)

Knižní verze scénářů

  • Co teď a co potom? (podle televizního scénáře A. Berkové literárně zpracoval Libor Dvořák, Motto, 1992)

Náměty

  • Magorie, rozhlasová hra (1991, scénář a režie Josef Henke, účinkují Jiřina Jirásková, Ota Sklenčka, Jiří Adamíra, Jaroslav Kepka a další)[4]

Překlady knih A. Berkové

  • Magorie aneb Příběh velké lásky

Taifuuni, Finsko, 1997

Panorama, Bulharsko, 2003

  • Utrpení oddaného Všiváka

Taifuuni, Finsko, 1997

Panorama, Bulharsko, 2003

Apokalipsa, Slovinsko, 2004

  • Temná láska

Bassarai, Španělsko, 2004

Dokumenty o A. Berkové

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřela spisovatelka Alexandra Berková - článek na serveru Novinky.cz
  2. ↑ profil na Portálu české literatury
  3. ↑ FDb.cz - filmová databáze
  4. ↑ databáze rozhlasových her Panáčka v říši mluveného slova
  5. ↑ text O. Sommerové na stránkách PEN klubu

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 669.  (Poznámka: Název biogramu zní Alexandra Nováková)
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 39. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 49. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 88. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandra_Berková&oldid=11804459“