Alexandr Michajlovič Běloselskij-Belozerskij
| Alexandr Michajlovič Běloselskij-Belozerskij | |
|---|---|
 Alexandr Michajlovič Běloselskij-Bělozerskij, kolem roku 1800 | |
| Narození | 1752 Petrohrad |
| Úmrtí | 26. prosince 1809 (ve věku 56–57 let) nebo 7. ledna 1810 (ve věku 57–58 let) Petrohrad |
| Místo pohřbení | Alexandro-Něvská lávra |
| Povolání | diplomat, spisovatel a voják |
| Ocenění | rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád svatého Jana Jeruzalémského |
| Choť | Varvara Jakovlevna Tatiščevová Anna Grigorjevna Kozickaja |
| Děti | Zinajida Alexandrovna Běloselská-Belozerská Esper Alexandrovič Běloselskij-Bělozerskij Jekatěrina Alexandrovna Běloselská-Belozerská Jelizaveta Alexandrovna Běloselská-Belozerská |
| Rodiče | Michail Andrejevič Běloselskij a Natalja Grigorjevna Černyšovová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Michajlovič Běloselskij, také Běloselskij-Bělozerskij (rusky Александр Михайлович Белосельский-Белозерский, 1752, Petrohrad - 26. prosince 1809 tamtéž) byl ruský šlechtic ze starého knížecího rodu Běloselských-Bělozerských, diplomat a filozof.
Život[editovat | editovat zdroj]
Původ[editovat | editovat zdroj]
Alexandr Běloselskij byl synem viceadmirála Michaila Andrejeviče Běloselského (1702–1755)[1] a jeho druhé manželky Natálie Grigorjevny Černyševové (1711-1760).
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Alexandr Běloselskij vyrůstal v Londýně pod dohledem strýce z matčiny strany, námořního admirála hraběte Ivana Grigorjeviče Černyševa. Později odešel do Berlína, kde bral soukromé hodiny od Dieudonné Thiébaulta, profesora a sekretáře pruského krále Fridricha II.
V ruském elitním pluku Izmailovských gardistů absolvoval několik let vojenského výcviku jako kavalerista.
V letech 1775 až 1778 cestoval do Francie a Itálie a roku 1779 byl poslán jako nástupce svého zesnulého bratra Andreje v hodnosti kamerjunkera jako carský ruský vyslanec u kurfiřtského saského dvora v Drážďanech. V letech 1789 až 1793 byl velvyslancem u královského sardinského dvora v Turíně. [2] Poté se vrátil zpět do Ruska. V Petrohradě nechal v roce 1797 vystavět rodový palác Běloselských-Bělozerských na řece Fontance, levém přítoku Něvy.[3]
Dne 15. dubna 1789 poobědval kníže Běloselskij s Wolfgangem Amadeem Mozartem při skladatelově cestě do Berlína. Poté Mozart svedl zkoušku dovednosti ve hře na varhany a na klavír s varhaníkem Johannem Wilhelmem Hässlerem.[4] Běloselskij si dopisoval mimo jiné s Voltairem, Beaumarchaisem, Marmontelem a Goethem. [5] Taktéž filosof Immanuel Kant, známý spíše jako zdrženlivý pisatel dopisů, si v létě 1792 s Běloselským dopisoval.[6] Kant tematizoval schopnost myslet a o síle úsudku napsal, že je to schopnost dokázat své porozumění in concreto. Ještě předtím v roce 1790 poslal Běloselskij Kantovi do Königsbergu z Drážďan své dílo La Dianyologie ou tableau philosophique de l'entendement.[7] Sám Běloselskij moc úsudku (l'intelligence universale) rozdělil do podkategorií (spheres). [8]
V roce 1809 se stal čestným členem Ruské akademie věd v Petrohradě.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Alexandr Michaljovič Běloselskij se v roce 1786 oženil s Varvarou Jakovlevnou Tatiščevovou (1764-1792). Z tohoto manželství se narodily děti Maria (1787-1857), Natálie (1788-1813), Zinaida (1789–1862)[9], která se narodila v Drážďanech, a syn Ippolit (1790-1792).
Jeho druhou manželkou byla od roku 1795 Anna Grigorjevna Kozickaja (1773-1846), s níž měl tři děti: Jespera (1802-1846), Jekatěrinu (1804-1861) a Jelizavetu (1805-1824).
Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- De la musique en Italie. 1778.
- Poésies françaises d'un prince étranger. 1789.
- Dianyologie ou tableau philosophique de l'entendement. 1790
- Olinka aneb První láska (Олинька или первоначальная любовь), 1796. (Libreto ke stejnojmenné Opéra comique)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Arsenij Vladimirovich Gulyga: Immanuel Kant. Springer Science & Business Media, New York 1987, ISBN 1-4684-0542-X.
- Albert Mitchell: The Concept of Religious Passion: According to Immanuel Kant. Xlibris Corporation, 2013, ISBN 978-1-4836-7692-0, S. 218 f.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Michajlovič Běloselskij-Belozerskij na Wikimedia Commons
- Alexander Beloselsky a jeho rodina
- Knížecí rodina Belosselských-Belozerských (rus. )
- Portrét Alexandra Belosselského Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (rytina Christian Gottfried Schultze )
- Beloselsky-Belozersky palác v Petrohradě
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Michailowitsch Belosselski na německé Wikipedii.
- ↑ Vater Michail Belosselski
- ↑ Biografie von Alexander Belosselski
- ↑ [s.l.]: [s.n.] OCLC 14021681
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. OCLC 8991008
- ↑ Marina Ritzarev: Eighteenth-century Russian Music. Ashgate 2006, S. 134/135, ISBN 978-0-7546-3466-9
- ↑ Udo Kern: Was ist und was sein soll: Natur und Freiheit bei Immanuel Kant. Walter de Gruyter, Berlin 2007, ISBN 978-3-11-019226-1, S. 127.
- ↑ Arnulf Zweig (Hrsg.): Correspondence. Immanuel Kant. Cambridge University Press, Cambridge / New York 1999, ISBN 0-521-35401-3, S. 419.
- ↑ Marie-Élise Zovko, Jure Zovko: The Metaphysical Character of Philosophy. Institute of Philosophy, Zagreb, University of Zadar, Croatia, In: Mark Pestana (Hrsg.): Metaphysics. 2012, ISBN 978-953-510-646-3, S. 25.
- ↑ Maria Fairweather: Pilgrim Princess A Life of Princess Zinaida Volkonsky. Carroll & Graf Pub., 1999, ISBN 0-7867-0831-X, Chapter one: Childhood: Her Father's Daughter.
