Přeskočit na obsah

Alexander Kálnoky

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexandr Kálnoky
Narození21. května 1924
Vídeň RakouskoRakousko Rakousko
Úmrtí30. května 2017 (ve věku 93 let)
Místo pohřbeníLetovice
Znám jakopříslušník rodu Kálnokyů a
majitel zámku v Letovicích
OceněníCena Celestýna Opitze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alexandr Kálnoky (21. května 1924 Vídeň – 30. května 2017[1]) byl příslušník moravské větve šlechtického rodu Kálnokyů z Kőröspataku a majitel zámku v Letovicích.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Alexander Hugo Alois Hieronymus Gustav Ignatius Felix Josef Maria se narodil jako syn Alexandra Gustava Kálnokyho (1888–1965) a jeho ženy Marii Theresii ze Schönburg-Hartensteinu (1896–1979).[2][pozn. 1] Pocházel z hraběcího rodu, který původně pocházel ze Sedmihradska.[pozn. 2] Měl šest sourozenců.[4]

Zámek Letovice

V meziválečném období jeho rodina pobývala v Číčově na jižním Slovensku a v Letovicích.[pozn. 3] V mládí měl domácí učitele, následně navštěvoval jezuitské gymnázium poblíž Vídně.[4] Po anšlusu Rakouska raději maturoval v Budapešti a tam následně navázal studiem na zemědělské univerzitě, která však byla na konci války uzavřena.[4] V roce 1945 musel nastoupit do maďarské armády, ze které dezertoval.[5] V roce 1948 byl jeho rodině znárodněn majetek, a tak v roce 1949 emigroval do Austrálie.[6] Odcestoval z Neapole lodí v červnu a 15. července dorazil k protinožcům.[6] Tam se živil jako tesař, řidič nákladního auta, choval drůbež, pět let byl pojišťovací agent a pracoval v realitní kanceláři. V polovině 70. let si otevřel vlastní realitní kancelář a zabýval se především prodejem průmyslových objektů.[7] V roce 2013 mu byla udělena Cena Celestýna Opitze[8] za dlouholetou a nezištou podporu nemocnice v Letovicích.

Plynně ovládal pět jazyků.[9]

Zemřel v Austrálii, smuteční rekviem se konalo 6. června 2017 v katolickém kostele Svaté rodiny v Lindfieldu na předměstí Sydney.[10] Přesně rok po úmrtí 30. května 2018 byla urna s jeho ostatky uložena v řádové a šlechtické hrobce v kryptě kostela sv. Václava u Milosrdných bratří v Letovicích.[11]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Ve čtyřech letech zdědil zámek v Letovicích po svém dědečkovi.[9] Správu zámku převzal od otce ve svých 21 letech.[3] Po roce 2000 mu byl v restituci vrácen zámek v Letovicích[12] a žádal také o více než tisíc hektarů především lesní půdy.[9] V roce 2004 zámek prodal Bohumilu Vavříčkovi z Boskovic.[13]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho chotí se 3. září 1951 v Launcestonu na Tasmánii stala Australanka Angala Lade (20. 8. 1927 Launceston – ?),[2] která pracovala jako zdravovní sestra.[14] Narodily se jim tři děti:[2]

  • 1. Alexander Stanley Felix (12. 6. 1952 Launceston), pracuje v chemickém průmyslu[14]
    • ⚭ 1. (2. 10. 1987 Brisbane, rozvedeni 1990) Jeanette McCosker (* 3. 6. 1962 Emerald, Queensland)
    • ⚭ 2. (1997) Tanya Armstrong
  • 2. Katherine Marie-Therese (* 26. 4. 1955 Launceston), zdravotní sestra[14]
  • 3. Caroline Angela Johanna (* 24. 9. 1962 Crows Nest), pracuje v diplomatických službách[14]
    • ⚭ (2. 10. 1988 Northbridge) Dermot Phelan Thompson (* 28. 12. 1962 Portland, Oregon)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodiče Alexander Gustav Hugo hrabě Kálnoky (17. 8. 1888 Stockerau – 21. 2. 1965 Vídeň) a Maria Theresia princezna ze Schönburg-Hartensteinu (4. 2. 1896 Berlín – 14. 8. 1979 Klosterneuburg) uzavřeli sňatek 28. 7. 1920 Hartensteině.[2] Matka se odstěhovala z Československa do Feldkirchu v Rakousku v roce 1946, otec o rok později. Posléze se přestěhovali do Vídně, kde otec pracoval jako správce majetku řádu maltézských rytířů.[3]
  2. ↑ První zmínky o rodu jsou ze 13. století. V 17. století byl rod povýšen do panského stavu. Moravskou větev založil Jindřich Antonín Kálnoky, Alexandrův prapradědeček.[4]
  3. ↑ Kálnokyové vlastnili Letovice od roku 1813.[4] Zámek v Číčově restituoval Alexandrův bratr Alois (1931–2022).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Alexander Hugo Kalnoky - Condolences. The Sydney Morning Herald [online]. The Sydney Morning Herald, 2017-06-03 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d MAREK, Miroslav. Rodokmen Kálnokyů de Köröspatak 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2016-03-29 [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 59
  4. ↑ a b c d e Příběhy českých šlechticů, s. 57
  5. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 58
  6. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 60
  7. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 63
  8. ↑ VIZUS.CZ. Laureáti - Udělení Ceny Celestýna Opitze v roce 2013. www.milosrdni.cz [online]. www.milosrdni.cz [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 55. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  10. ↑ Alexander Kalnoky [online]. The Sydney Morning Herald [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ Rekviem v Letovicích za hraběte Kálnokyho [online]. Biskupství brněnské [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ ŠEBKOVÁ, Iva. Hrabě Kálnoky má nárok získat letovický zámek. iDNES.cz [online]. i Dnes, 2000-09-07 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ Letovický zámek. www.maxitrip.cz [online]. Maxitrip.cz, 2012-07-07 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d Příběhy českých šlechticů, s. 64

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Byl jsem velkostatkářem i dělníkem. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Rodokmen rodu Kálnokyů. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexander_Kálnoky&oldid=24040610“