Alberto Mazzucato

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alberto Mazzucato
Alberto Mazzucato.jpg
Základní informace
Narození 28. července 1813
Udine
Úmrtí 31. prosince 1877 (ve věku 64 let)
Milán
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog, dirigent, novinář a překladatel
Děti Eliza Mazzucato Young
Giannandrea Mazzucato
Rodiče Giovanni Mazzucato
Příbuzní Luigi Bolza (tchán)
Arrigo Mazzucato Young (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alberto Mazzucato (28. července 1813 Udine31. prosince 1877 Milán) byl italský hudební skladatel, pedagog a muzikolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Udine. Jeho otec byl profesorem botaniky na královském lyceu v Udine a matka Elisabetta Rinoldi byla vzdělaná žena šlechtického původu. Základní hudební vzdělání získal od své matky. Studoval v Padově matematiku, ale záhy přešel na konzervatoř. 24. února 1834 měla v divadle Teatro Nuovissimo v Padově premiéru jeho první opera La fidanzata di Lammermoor (rok před operu na stejné téma Gaetana Donizettiho. Poté odešel do Milána, kde uvedl v divadle Teatro alla Canobbiana nepříliš úspěšnou operu Don Chisciotte. V letech 1836–1838 navštívil Paříž. Tato návštěva měla rozhodující vliv na jeho další tvorbu. Seznámil se s velkými operami Daniela Aubera, Giacoma Meyerbeera, Jasquese Halévyho a symfoniemi Ludwiga van Beethovena. Po návratu zkomponoval řadu oper, které byly vesměs dobře obecenstvem přijaty.

Po své poslední opeře Hernani, která měla premiéru v divadle Teatro Carlo Felice v Janově 26. prosince 1843, činnost operního skladatele ukončil a zcela se věnoval pedagogické práci. Působil na milánské konzervatoři nejprve jako profesor zpěvu. Později učil i dějiny hudby, skladbu a instrumentaci. V roce 1872 se stal ředitelem konzervatoře. Mezi jeho žáky najdeme významné skladatele (Arrigo Boito, Benedetto Junck, Isidore de Lara, Antônio Carlos Gomes a Ivan Zajc) i zpěváky (sopranistky Marcella Lotti della Santa, Marietta Gazzaniga a tenor Sims Reeves).

V letech 1859–1868 působil ve Scale jako maestro direttore e concertatore. V roce 1860 spolu s Luigi Felice Rossim a Guglielmo Quarenghim založil Společnost svaté Cecílie (Società di S Cecilia). Psal kritiky a odborné práce do časopisu Gazzetta musicale di Milano. Věnoval se také diskusi o reformě církevní hudby. Zemřel v Miláně 31. prosince 1877 ve věku 64 let.

Jeho syn, Gian Andrea Mazzucatose, stal profesorem hudební estetiky na konzervatoři v Miláně a hudebním kritikem časopisu Corriere della Sera. Od roku 1880 působil v Londýně a stál u zrodu prvního vydání Grove Dictionary of Music. Dcera Elisa, provdaná Bicknellová, žila v Americe a zkomponovala také několik skladeb.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • La fidanzata di Lammermoor' (dramma per musica, libreto Pietro Beltrame, Padova, Teatro Nuovissimo, 1834)
  • Don Chisciotte (melodramma giocoso, libreto Jacopo Crescini, Milán, Teatro alla Canobbiana, 1836)
  • Esmeralda (dramma serio, libreto Filippo De Boni, Mantova, Teatro Sociale, 1838)
  • Coro dei penitenti (scénická hudba k tragedii Parisina Antonio Somma, Terst, Teatro Filodrammatico, 1838)
  • I corsari (melodramma semiserio, libreto Felice Romani, Milán, Teatro alla Scala, 1840)
  • I due sergenti (melodramma, libreto Felice Romani, Milán, Teatro Re, 1841)
  • Luigi V, re di Francia (opera seria, libreto Felice Romani, Milán, Teatro Re, 1843)
  • Hernani (dramma serio, libreto Domenico Bancalari, Janov, Teatro Carlo Felice, 1843)
  • La vergine di Kermo (1870)

Vokální hudba světská[editovat | editovat zdroj]

  • Il testamento del conte Erbondo a sua moglie Ginoclorosura (árie)
  • Arietta patetica per canto e pianoforte
  • Suona la squilla al tempio, della Pollonia o figli, per coro e pianoforte
  • Il mestier del corteggiare, aria comica per tenore e pianoforte
  • Quando il piè sulle venete sponde, inno in onore di Maria Malibran per voce e pianoforte (1835)
  • Ella morì, romanza per soprano e pianoforte
  • I due amanti sentimentali, notturno per soprano, tenore e pianoforte (1837)
  • Forse, ahi! più non ti vedrò, per basso e pianoforte (1839)
  • Quattro melodie per canto sopra poesia di Carlo Johaud (1841)
  • Hymne du soir dans les temples (1852)
  • Canzone, per tenore e pianoforte (1862)
  • Roma (část triptychu provedeného v milánské katedrále dne 20. září 1871 k desátému výročí sjednocení Itálie)

Duchovní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Messa Solenne pro sóla sbor a orchestr
  • Dixit, per due tenori, basso e orchestra
  • Laudate pueri, per tenore, basso e orchestra
  • Motetto a grande orchestra, per basso, coro e orchestra
  • Tantum ergo, per basso solo e orchestra
  • Tantum ergo, per due voci e orchestra
  • Tantum ergo, per tenore, coro e orchestra
  • jednotlivé části mše

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]