Albert von Beckh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Albert von Beckh
Narození 5. února 1870
Flag of Bavaria (striped).svg Norimberk, Bavorské království
Úmrtí 4. října 1958 (ve věku 88 let)
Německo Hersbruck, Německo
Vojenská kariéra
Hodnost SS-Gruppenführer / Generálmajor
Doba služby 1890–1945
Sloužil Vlajka německého císařství Německé císařství (do roku 1918)
Vlajka výmarské republiky Výmarská republika (do roku 1933)
Vlajka nacistického německa Třetí říše
Složka Vlajka německého císařství Reichsheer (do roku 1918)
Vlajka výmarské republiky Reichswehr (do roku 1933)
Vlajka SS SS (do roku 1945)
Jednotka Bayerische Infanterie-Regiment Nr. 14
Bayerische Infanterie-Regiment Nr. 19
Bayerische Pionier-Bataillon Nr. 2
Bayerische Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 23
Bayerische Reserve-Division Nr. 8
Velel Feld-Infanterie-Bataillon Nr. 9
Bayerische Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 23
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy Bitva u Annabergu
Vyznamenání Rytířský kříž řádu Hohenzollernů s meči
Pruský železný kříž I. třídy
Pruský železný kříž II. třídy

Albert rytíř von Beckh (5. únor 18704. říjen 1958) byl veterán první světové války a důstojník SS v hodnosti SS-Gruppenführer za druhé světové války. V Reichswehru dosáhl hodnosti Generálmajora. Známý je díky svému působení jako velitel jednotky Freikorps Oberland během úspěšné bitvy u Annabergu.

Mládí a počátky v armádě[editovat | editovat zdroj]

Albert von Beckh se narodil 5. února roku 1870 v bavorském Norimberku jako syn královského bavorského dvorního rady a lékaře Dr. Wilhelma von Beckha a jeho ženy Luise. Nejprve nastoupil na lidovou školu, kde strávil jen tři roky a následně přestoupil na humanitní gymnázium v Norimberku, kde roku 1890 úspěšně maturoval.

Dne 9. srpna nastoupil do císařské armády jako tříroční dobrovolník (Dreijährig-Freiwilliger) a byl zařazen k 14. bavorskému pěšímu pluku (Bayerische Infanterie-Regiment Nr. 14) v Norimberku. Avšak 11. října téhož roku byl povýšen na svobodníka (Gefreiter) a zároveň se stal důstojnickým čekatelem.

U svého pluku zůstal do 1. března následujícího roku, kdy nastoupil na válečnou akademii v Mnichově, kterou dokončil 28. února 1892. Počátkem března téhož roku byů, již jako důstojník v hodnosti Sekondeleutnant (Poručík), odvelen k 19. bavorskému pěšímu pluku (Bayerische Infanterie-Regiment Nr. 19), kde zůstal až do konce ledna roku 1894; tehdy byl převelen zpět ke svému domovskému 14. pěšímu pluku, kde zůstává až do počátku října roku 1896.

Jeho dalším služebním postem se stalo falcké město Špýr, kam byl odvelen k 2. bavorskému ženijnímu praporu (Bayerische Pionier-Bataillon Nr. 2). Zde poznal svou první ženu Lilly Röll (narozena 28. listopadu, 1874), kterou si vzal 29. září roku 1898. Později si s ní však rozvedl a vzal si za ženu Grete Bertram.

K 30. září byl převelen zpět do Norimberku k 14. pěšímu pluku, kde byl 20. srpna roku 1908 již jako kapitán jmenován velitelem 8. roty.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

S vypuknutím první světové války byl von Beckh se svojí rotou odvelen na západní frontu, kde byů 5. září roku 1914 těžce raněn u francouzského města Épinal. Ze svých zranění se léčil až do počátku prosince, kdy byl na krátkou chvíli zařazen k záložnímu praporu 14. pěšího pluku. Během rekonvalescence byl povýšen do hodnosti Major.

Po zotavení byl jmenován velitelem bavorského 9. polního pěšího praporu (Feld-Infanterie-Bataillon Nr. 9), později přejmenovaného na III. prapor z 23. bavorského záložního pěšího pluku (Bayerische Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 23). S touto jednotkou se účastnil těžkých bojů v Haliči, za něž byl následně v červnu roku 1915 vyznamenán velitelským křížem bavorského vojenského řádu Maxe Josefa.

Během dubna a května roku 1916 byl převelen do německého zázemí a v alsaském městě Eguisheim vedl výcvikový kurz pro velitele roty u 8. bavorské záložní divize (Bayerische Reserve-Division Nr. 8). Ke konci září se stal dočasným velitelem 23. bavorského záložního pěšího pluku (Bayerische Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 23).

Ke konci září přišel nový velitel pluku a von Beckh byl jmenován velitelem III. praporu u téhož pluku; počátkem prosince byl opět vážně raněn a to do předloktí, ramena a kolena. Ze svých zranění se léčil až do počátku března následujícího roku, kdy se vrátil zpět k III. praporu jako jeho velitel.

Von Beckh vystřídal do léta roku 1917 ještě několik postů jako dočasný velitel pluků (19., 22. a 23. bavorský záložní pěší pluk) a následně působil u těchto pluků jako instruktor pěchoty. Vrátil se zpět do velení III. praporu a v srpnu téhož roku se stal velitelem 23. bavorského záložního pěšího pluku (Bayerische Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 23); na této pozici zůstal až do konce války.

Poválečné období a počátky u SS[editovat | editovat zdroj]

V lednu roku 1919 je na krátkou chvíli přidělen ke štábu 19. bavorského pěšího pluku (19. bayerischen Infanterie-Regiments “König Viktor Emmanuel III. von Italien”) a po nuceném rozpuštění armády se stal velitelem jednotky Freikorps Oberland s kterým se účastnil bitvy u Annabergu, kde úspěšně porazil polské jednotky.

Poté, co byla jeho jednotka Freikorps převedena do Reichswehru, se von Beckh v hodnosti Oberst (Plukovník) stal velitelem 48. pěšího pluku Reichswehru (Reichswehr-Infanterie-Regiments 48) a posléze i velitelem 47. pěšího pluku Reichswehru (Reichswehr-Infanterie-Regiments 47) ze 24. brigády Reichswehru (Reichswehr-Brigade 24).

V říjnu roku 1922 se stal velitelem 21. pěšího pluku (Infanterie-Regiment 21) ze 11. brigády (Reichswehr-Brigade 11).

Jeho posledním služebním postem v armádě byla pozice velitele vojenské posádky v Mnichově, kterou zastával od 1. srpna roku 1925. V dubnu roku 1926 byl povýšen do hodnosti Generálmajor. Pozici v Mnichově zastával až do konce ledna roku 1927, kdy byl poslán do penze.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]