Ajutthajské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ajutthajské království
 อาณาจักรอยุธยา 
Anachak Ayutthaya
 království Lavo
 Suchothajské království
 království Nakhon Si Thammarat
 Taunnguská dynastie
13501767 království Thonburi 
království Nakhon Si Thammarat 
Taunnguská dynastie 
dynastie Konbaung 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Jihovýchodní Asie kolem roku 1540, ajutthajské království (fialově) a jeho sousedé
obyvatelstvo
siamština (úřední), suchothajština (běžný), mon (běžný), khmerština (Khmerové), malajština (Malajci, diplomatický), perština (diplomatický), portugalština (diplomatický), čínské (Číňané), pálijština (náboženský)
státní útvar
photduang
zánik:
1767 – po porážce ve válce s Barmou
státní útvary a území
předcházející:
království Lavo království Lavo
Suchothajské království Suchothajské království
království Nakhon Si Thammarat království Nakhon Si Thammarat
Taunnguská dynastie Taunnguská dynastie
následující:
království Thonburi království Thonburi
království Nakhon Si Thammarat království Nakhon Si Thammarat
Taunnguská dynastie Taunnguská dynastie
dynastie Konbaung dynastie Konbaung

Ajutthajské království (thajsky อาณาจักรอยุธยา, přepis RTGS: Anachak Ayutthaya; [ʔaːnaːtɕ͡àk ʔajúttʰajaː]IPA) bylo siamské, resp. thajské království existující v letech 1351–1767. Oficiálně byla známá jako Siam, ale obyvatelé svému království říkali Krung Tai (království Thajců).

Jihovýchodní Asie kolem roku 1400:      Ajutthaja      Sukhothaj      Lan Na      Lan Xang      Dai Viet      Čampa      Khmérská říše      Hanthawaddy      Ava      malajské státy
Jihovýchodní Asie kolem roku 1400:
     Ajutthaja
     Sukhothaj
     Lan Na
     Lan Xang
     Dai Viet
     Čampa
     Hanthawaddy
     Ava
     malajské státy
Jihovýchodní Asie kolem roku 1750, ajutthajské království (fialově) na sklonku své existence
Jihovýchodní Asie kolem roku 1750, ajutthajské království (fialově) na sklonku své existence

Ještě ve 14. století si podřídila severněji ležící také thajské království Sukhothaj a roku 1438 ho připojila ke svému území. Vazaly Ajutthaje byly i městské státy Malajského poloostrova, laoský Lan Xiang, severothajská Lanna, Khmérské království a šanské státy.[1]

Ajutthaja byla přátelská k zahraničním obchodníkům, čínským, vietnamským, indickým, japonským i perským a později portugalským, španělským, nizozemským a francouzským. V 16. století byla stejnojmenná metropole země evropskými obchodníky popisována jako jedno z největších měst Východu.

V 70. letech 16. století byla závislá na Barmě, v 80. letech se z podřízeného postavení vymanila a obnovila svou moc. ve 30. letech 18. století vypukla v zemi občanská válka a od roku 1759 začaly barmské útoky, roku 1768 Barmánci dobyli hlavní město a Ajutthaja se rozpadla. V boji s Barmánci obnovil stát s metropolí v Thonburi správce jedné z ajutthajských provincií Taksin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Buddha v bývalém hlavním městě Ajutthaja, které bylo roku 1767 zničeno nájezdníky z Barmy
Související informace naleznete také v článku Dějiny Thajska.

Ajutthajské království, existující 400 let, patřilo k nejvlivnějším státům v oblasti. Za datum jeho vzniku bývá uváděn rok 1351, kdy bylo založeno hlavní město Ajutthaja (poté, co centrum Lopburi zdevastovala epidemie neštovic). Zakladatelem města i prvním králem byl U Thong. Již roku 1378 ovládl Suchothajské království, a tak i celý region. V roce 1431 si Ajutthajský stát podrobil kdysi mocný Angkor. Král Naresuan roku 1516 navázal kontakt s Portugalci a učinil z hlavního města epicentrum obchodu, mnohé evropské národy (a ovšem i Číňané, Peršané či Indové) měly v Ajutthajae svou celou čtvrť, z níž zprostředkovávaly obchod s jihovýchodní Asií. Tito cizinci království nazývali obvykle Siam, ačkoli jeho obyvatelé užívali pojmu Krung Tai. Moc království byla trnem v oku zejména Barmě a její ambiciózní taunnguské dynastii a následné dynastii Konbaung. Velké barmské nájezdy proběhly v letech 1547–1549 (první barmsko-siamská válka) a 17591760 (druhá barmsko-siamská válka). Osudovým se stal rok 1767, kdy Barmánci centrum říše, tehdy již milionovou metropoli, dobyli a zcela vyvrátili. Asi 30 000 lidí bylo odvlečeno do zajetí, včetně královské rodiny. Za půl roku sice generál Taksin zorganizoval proti Barmáncům úspěšnou vzpouru a nechal se korunovat králem, ovšem hlavní město bylo natolik zdevastované, že své sídlo přesunul do Thonburi (dnes součást Bangkoku). Proto je rok 1767 považován za datum konce Ajutthajského království.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayutthaya Kingdom na anglické Wikipedii.

  1. HOOKER, Virginia Matheson. A Short History of Malaysia: Linking East and West. St Leonards, New South Wales, AU: Allen & Unwin, 2003. Dostupné online. ISBN 1864489553. S. 72. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HIGHAM, Charles. The Archaeology of Mainland Southeast Asia. Cambridge, England: Cambridge University Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0521275253. 
  • From Isfahan to Ayutthaya: Contacts between Iran and Siam in the 17th Century. Singapore: Pustaka Nasional, 2005. ISBN 9971774917. 
  • RUANGSILP, Bhawan. Dutch East India Company merchants at the court of Ayutthaya: Dutch Perceptions of the Thai Kingdom c. 1604-1765. Leiden, Netherlands: Koninklijke Brill NV, 2007. ISBN 0300084757. 
  • SYAMANANDA, Rong. A History of Thailand. [s.l.]: Chulalongkorn University, 1990. ISBN 9740764134. 
  • WOOD, W.A.R. A History of Siam. London: Fisher Unwin Ltd, 1924. Dostupné online. 
  • WYATT, David K. Thailand: A Short History. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0300084757. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]