Adolphe Franck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Adolphe Franck
Adolphe Franck.jpg
Narození 1. prosince 1810
Liocourt
Úmrtí 11. dubna 1893 (ve věku 82 let)
Paříž
Zaměstnavatel Collège de France (1856–1887)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolphe Franck (9. října 1809, Liocourt, Departement Moselle11. dubna 1893, Paříž) byl francouzský filozof, profesor na Sorbonně.

Adolphe Franck byl synem židovských rodičů. Studoval v Nancy a Toulouse. V roce 1840 přišel jako profesor filosofie do Paříže na Collège Charlemagne. Po návštěvě Itálie v roce 1843 započal práci na šestisvazkovém Dictionnaire des Sciences Philosophiques (Slovník filosofických věd, 1843-49; 2. vydání 1 sv. 1875) do kterého vložil velké množství příspěvků. V roce 1852 na Collège de France obdržel katedru přirozeného a mezinárodního práva. Od roku 1850 působil jako člen nadřízeného orgánu školské správy. Byl rovněž zakladatelem Národní ligy proti ateismu (Ligue Nationale contre l’Athéisme).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Esquisses d'une histoire de la logique (Náčrt dějin logiky; 1838).
  • La kabbale ou La philosophie religieuse des Hébreux (Kabala čili náboženská filosofie Hebrejů; 1843), Reprint Amsterdam 1990.
  • Le communisme jugé par l’histoire depuis son origine jusqu’en 1871 (Soud historie nad komunismem od jeho počátků po rok 1871; 1849).
  • Études orientales (1861).
  • Réformateurs et publicistes de l’Europe dixseptième siècle (Reformátoři a publicisté v Evropě v 17. století).
  • Réformateurs et publicistes de l'Europe: moyen âge, renaissance (Reformátoři a publicisté v Evropě: středověk a renesance; 1863).
  • Philosophie du droit pénal (Filosofie trestního práva; 1864, 2. vyd. 1880).
  • Philosophie du droit ecclésiastique (Filosofie církevního práva; 1864).
  • La philosophie mystique en France à la fin du XVIIIe siècle: Saint Martin et son maître Martinez Pasqualis (Mystická filosofie ve Francii koncem 18. století; 1866).
  • Philosophie et religion (Filosofie a náboženství; 1867, 2. vyd. 1869).
  • Morale pour tous (Morálka pro všechny; 1883).
  • Moralistes et philosophes (Moralisté a filosofové; 1871, 2. vyd. 1874).
  • Éléments de morale (Základy morálky; 1881).
  • Philosophes modernes étrangers et français (Moderní filosofové, cizí a francouzští; 1879).
  • Réformateurs et publicistes de l'Europe 18. siècle (Reformátoři a publicisté v Evropě 18. století; 1881).
  • Essais de critique philosophique. (Kritické filosofické eseje; 1885).
  • Des rapports de la religion et de l'état. (O vztazích náboženství a státu; 1885).
  • Philosophie du droit civil (Filosofie občanského práva; 1886).
  • Nouvelles études orientales. (1896).
  • Esquisse d'une Histoire de la logique précédée d'une analyse étendue de l'Organum d'Aristote. (Náčrt dějin logiky s rozsáhlou analýzou Aristotelova Organon; 1898).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolphe Franck na německé Wikipedii.

externí odkazy[editovat | editovat zdroj]