Přeskočit na obsah

Abigail Horáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Abigail Horáková
Abigail Horáková
Abigail Horáková
Rodné jménoHedvika Františka Černovická
Narození17. ledna 1871
Turnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. listopadu 1926 (ve věku 55 let)
Turnov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Turnov

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abigail Horáková, rozená Hedvika Františka Černovická (16. ledna 1871 Turnov[1]7. listopadu 1926 Turnov[2]), byla česká spisovatelka, prozaička, dramatička, herečka a recitátorka.

Některé zdroje uvádějí chybný den narození (17.) Narodila se v Turnově v rodině truhláře Josefa Černovického (1831/1832) a jeho ženy Kateřiny, roz. Zychové (1835/1836). Svatbu měli 23. 10.1858.[3] V rodině vyrůstala spolu se sourozenci, nejstarším Otakarem (1853)[4] a staršími sestrami Marií (1857)[5], Klárou (1859)[6] a Kateřinou (1863)[7].

Již od útlého dětství ráda popouštěla uzdu fantazii, což mělo za následek její nepozornost ve škole. Jakmile se Hedvika naučila číst, našla velké zalíbení v knihách, ráda měla vyprávění, záhy sama vymýšlela příběhy, ale ze všeho nejvíce ji uchvátilo loutkové divadlo. Svou první drobnou roli ztvárnila u kočovného divadla ve hře Princezna Majolena, které přijelo do Turnova. U obecenstva sklidila ohromné ovace, ale její otec příliš nadšen nebyl.

V roce 1882 napsala Hedvika svou první hru Hrabě Zorţo, avšak její rodina tento počin brala spíše jako „neškodnou“ dětskou hru; dílo samé se nedochovalo. Do školy v Turnově chodila Hedvika pouhé tři roky, pak byla poslána k příbuzným do Chlen. Změna prostředí jí evidentně prospěla, školní prospěch se výrazně zlepšil a vzrostl její zájem o literaturu. V deseti letech přečetla mnoho her od W. Shakespeara a sama se pokoušela o verše, pohádky a příběhy. V zálibě v psaní pokračovala i po návratu do rodného Turnova, ale už ne jako Hedvika Černovická, ale pod vymyšleným uměleckým pseudonymem Všemila Hruboskalská. To už se rodiče začali strachovat, aby se jejich dcera náhodou nestala umělkyní, a proto bylo rozhodnuto, že se vyučí švadlenou. Hedviku šití příliš nenaplňovalo a dál snila, že se jednou stane herečkou.

V roce 1888 v Turnově pobývala divadelní společnost Vendelína Budila[8] a Hedvika využila nabídku na své první angažmá. První cesta Hedviky s divadelní společností V. Budila vedla do Loun a následně setrvala delší dobu v Plzni. Nejprve byla obsazována do menších rolí, avšak později ji začal sám ředitel Budil obsazovat do těch významnějších. Po čase se s Budilem rozloučila a další angažmá získala v Kratochvílově divadelní společnosti.[9] Bohužel, ani zde nevydržela příliš dlouho a přešla ke společnosti Josefa Viléma Suka[10] a dále pak k Elišce Zöllnerové[11]. Kolem roku 1892 získala angažmá u Muškovy společnosti[12], kde již setrvala déle. Zde konečně vystupovala i v hlavních rolích a ztvárnila mimo jiné i svou osudovou roli „Abigail“ ve hřeSklenice vody, kterou napsal Eugène Scribe. Tato role jí natolik přirostla k srdci, že si podle ní vybrala svůj pseudonym a od té doby už žádná Hedvika, ale pouze Abigail. Díky tomuto angažmá poznala i svého budoucího životního partnera, Josefa Horáka (1869)[13], který působil u Muškovy divadelní společnosti jako nápověda.

V únoru roku 1893 se Abigail Černovická za Josefa Horáka provdala[14]. Novomanželé Horákovi po čase odešli z Muškovy společnosti a přidali se ke společnosti Trnkově[15]. V lednu roku 1894 s touto divadelní společností vystoupili v rodném Turnově ve hře G. Preissové Gazdina roba a Abigailin výstup byl kritikou ohodnocen kladně. Bohužel ani v Trnkově divadelní společnosti se nezdržela příliš dlouho a manželé Horákovi vystřídali ještě společnosti J. Janovského a M. Kozlanské.

V roce 1899 se Abigail s manželem přestěhovala do Prahy a začala zde navštěvovat Pivodovu operní školu.[16] Josef Horák začal zanedlouho působit jako recitátor a Abigail manžela na cestách doprovázela a podporovala. Jeho vystoupení nejprve zpestřovala pěveckými výstupy a později se pokusila o umělecké pohádkové večery pro děti. Abigail nechtěla pohádky pouze vyprávět, a tak je dramatizovala nejen slovem, ale i gestikulací a také se ke každé pohádce patřičně oblékala. Ve velkých městech se zdrželi déle, třeba týden, jinde setrvali jen několik dní. Během dne navštěvovali školy, odpoledne hráli pro nejmenší děti a neváhali přijet tam, kde cítili, že najdou porozumění a obdiv. Jejich vystoupení po Čechách, Moravě a Slezsku trvala přes deset let.

Abigail se v manželství narodily dvě děti, dcera Eva, která zřejmě zemřela záhy po narození, a syn Josef, narozený v Praze roku 1908. V roce 1911 se Abigail pokusila s manželem založit trvalou recitační síň v pražském Merkuru. Nápad byl uvítán, ale bohužel záhy svou činnost pro mizivý zájem ukončili. V roce 1915 byl její manžel povolán do vojenské služby na východní frontu, a tak se musela o syna starat sama. Psala ještě pilněji než kdy předtím, jezdila po městech a recitovala. V roce 1916 se natrvalo přestěhovala z Prahy zpět do rodného Turnova, kde se nadále věnovala umělecké tvorbě. V roce 1918 se shledala manželem, který se vrátil z války, a manželé opět společně pokračovali v započaté umělecké tvorbě.

Během cest si umělkyně podlomila zdraví, což mělo za následek krom jiného i zánět pobřišnice. V roce 1925 postihla A. Horákovou při výstupu v Chrudimi mrtvice a o jejím kolapsu informoval i tehdejší tisk. Po lékařském ošetření v pardubické nemocnici se sice vzpamatovala, ale nemohla chodit. Po krátkém odpočinku se opět pustila do práce a koncem roku 1925 dokončila hru „Libuňský jemnostpán“, která později sklidila značný úspěch. V roce 1926 byla Abigail zaměstnána přepracováváním čerstvě dopsané hry, neboť ředitelství Národního divadla o toto dílo sice projevilo zájem, ale s určitými pasážemi nebylo zcela spokojeno. Uvedení této hry v ND se Abigail Horáková již nedočkala, neboť v podvečer 7. listopadu 1926 ve věku 55 let zemřela. Pohřeb se konal o dva dny později a byla pochována na městském hřbitově v Turnově.

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Máma, divadelní drama (1901)
  • Ejhle člověk!, divadelní drama (1902)
  • Očista, divadelní drama (1903)
  • Signora Čiči, divadelní fraška (1903)
  • Dolorosa, drama o čtyřech dějstvích (1903)
  • Pariové: hra o jednom dějství (1905)
  • Jarní vody: veselá hra o čtyřech dějstvích (1908)
  • Páni: hra o třech dějstvích (1908)
  • Na pevné půdě: veselohra o třech dějstvích (1913)
  • Vojťánek, drama (1915)
  • Hoře (Plané růže), drama (1915)
  • Žena legionářova: obraz ze života o třech dějstvích (1919)[17]
  • Malá diva: hra o čtyřech dějstvích s proměnou (1920)
  • O hvězdném šuhaji: slovenská pohádka o třech obrazech s předehrou a dohrou (1922)
  • Prstýnek: lidová hra z 18. století o třech dějstvích: hra z dob temna – za spolupráce dra J. V. Šimáka (1924)
  • Husitské jiskry: historický obraz ze dnů pobělohorských – s ilustracemi Františka Vrobla (1925)
  • Libuňský jemnostpán: hra o třech dějstvích (1925)
  • O Káče drkotné a jiné veselé historky: [Prosa z let 1908–1918] (1927)
  • Svatý Antonínek (1961)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  2. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  3. aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  4. aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  5. aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  6. aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  7. aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  8. Budilova společnost – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  9. Kratochvílova společnost – Divadelní Encyklopedie. old.encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  10. Sukova společnost – ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  11. Zöllnerova společnost – ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  12. Česká divadelní společnost Josefa Muška – ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  13. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Radvánovicích, sign.5751, ukn 3301, str.262. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  14. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  15. Trnkova společnost – ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  16. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-29. 
  17. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]