Přeskočit na obsah

Archibald Václav Novák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z A. V. Novák)
Archibald Václav Novák
Rodné jménoVáclav Novák
Narození28. dubna 1895
Vodňany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. srpna 1979 (ve věku 84 let)
Černošice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Skaštice
Národnostčeská
Povoláníspisovatel, světoběžník a architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Archibald Václav Novák (častěji uváděn jako A. V. Novák, vlastním jménem Václav Novák) (28. dubna 1895 Vodňany[1]8. srpna 1979 Černošice) byl český cestovatel, spisovatel, nakladatel a komunální politik. Ve 20. a 30. letech 20. století se proslavil jako autor cestopisů a populární beletrie s exotickou tematikou.

Archibald Václav Novák se narodil 28. dubna 1895 ve Vodňanech jako nejmladší ze synů soudního úředníka Václava Nováka a Františky rozené Bumbové. Dětství bylo ovlivněno úmrtím otce a nelehkou finanční situací rodiny. V pěti letech navíc přišel o levé oko. Vyučil se zedníkem, později odešel do Prahy studovat stavební průmyslovku. V době první světové války pracoval v několika stavebních kancelářích jako stavební technik. V tomto období se také oženil s bankovní úřednicí Marií Hohausovou.

Po válce, v roce 1919, se i s manželkou vydal do Francouzské polynésie na ostrov Tahiti. Plánoval se zde usadit, ale chtěl také zjistit stav observatoře, zřízené roku 1910 v Papeete M. R. Štefánikem. Cestoval přes Spojené státy americké, kde si na další cestu vydělával mimo jiné psaním článků do krajanského tisku a přednáškami pro Čechy a Slováky žijící v USA. Nedlouho po příjezdu do Ameriky, 26. prosince 1919, se manželům Novákovým narodil v New Yorku syn Václav.

Pobyt v Americe trval téměř rok – teprve v srpnu 1920 pokračoval Archibald Václav Novák s rodinou v cestě na Tahiti do přístavu Papeete. Ukázalo se, že relita na ostrovech není tak ideální, jak si Novák představoval. Štefánikovu observatoř nalezl opuštěnou a bez vybavení. Nevyšly ani plány na získání vlastního pozemku. Pobyt na Tahiti tak nakonec trval pouze tři měsíce. Archibald Václav Novák během této doby procestoval ostrov Tahiti, navštívil i sousední ostrov Moorea a také Závětrné ostrovy Huahine, Raiatea, Tahaa a Bora-Bora. Vydal se i na korálový ostrov Anaa v souostroví Tuamotu, aby se seznámil se způsobem lovu perel.

Koncem listopadu 1920 opustili manželé Novákovi Tahiti a vrátili se do Spojených států. Zde strávili ještě půl roku, kdy si vydělávali na návrat do vlasti. Do Československa se vrátili v létě roku 1921. Usadili se v Černošicích. A. V. Novák navázal na svou přednáškovou a publikační činnost a bohatě využil dojmy z USA a zejména z Tahiti. S přednáškami, doprovázenými „světelnými obrazy“ – promítáním diapozitivů – objížděl celou republiku. Záhy také začal vydávat ve vlastním „Nakladatelství knih cestovatele A. V. Nováka“ první romány a povídky z exotického prostředí Francouzské Polynésie. Pikantní milostné příběhy si získaly velkou oblibu čtenářů. Novákova první a také nejúspěšnější kniha „Povídky z Tahiti, ostrovů hříšné lásky“ vyšla mezi lety 1922–1947 celkem v sedmi vydáních a prodalo se jí na dvacet tisíc výtisků. Kromě beletrie psal také cestopisy, ve kterých zachytil své vlastní zážitky z cest.

Úspěch knih a přednášek umožnil A. V. Novákovi podniknout v letech 1926–1927 další cestu, tentokrát do Asie. Na cestu se vydal tentokrát sám. Navštívil Cejlon (dnes Srí Lanka), Indii, Barmu (dnes Myanmar), Malajsko (dnes Malajsie), Singapur, Sumatru, Francouzskou Indočínu (dnešní Vietnam a Kambodžu), Čínu a Japonsko. Do vlasti se vrátil přes Koreu a Sovětský svaz Transsibiřskou magistrálou. Po návratu pořádal nové přednášky o zemích, které navštívil. Vydal další romány a povídky a svou cestu popsal ve čtyřech cestopisech.

A. V. Novák se angažoval i politicky, po návratu z asijské cesty byl za Českou stranu národně sociální zvolen do obecního zastupitelstva obce Dolní Mokropsy. Ve volbách, konaných v květnu 1938 byl zvolen starostou obce. V úřadu působil až do konce války. V těžké válečné době se plně věnoval práci pro obec. Několikrát se octl v ohrožení života pro anonymní udání. Po válce se Novák snažil obnovit vydavatelskou činnost, ale politické změny po roce 1948 přinesly zánik nakladatelství a vyloučení z veřejného života. V dalších letech se marně snažil prosadit, pro režim byl nepohodlný. Společenských změn a pádu totality se nedožil, zemřel 8. srpna 1979 ve věku 84 let.

Povídkové sbírky

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • USTOHAL, Vladimír. Češi na Tahiti a Markézách. Brno: CERM, 2005. 263 s. ISBN 80-7204-384-6. 
  • ŠEJBL, Jan. Hledání ztraceného ráje: A. V. Novák. In: Po stopách krajanů ve starém Orientu. Praha: Česká orientalistická společnost, 2009. ISBN 978-80-87180-02-0. S. 86–103.
  • KŘÍŽOVÁ, Milena. Významné osobnosti Černošic: Starosta pro těžká válečná léta. Informační list. Únor 2007, čís. 2, s. 50. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]