Dub korkový
 Dub korkový | |
|---|---|
 Dub korkový (Quercus suber) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bukotvaré (Fagales) |
| Čeleď | bukovité (Fagaceae) |
| Rod | dub (Quercus) |
| Binomické jméno | |
| Quercus suber L., 1753 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dub korkový (Quercus suber) je listnatý strom z čeledi bukovitých.
Popis
Dub korkový dosahuje výšky až kolem 20 m. Je to stálezelený, neopadavý strom. Listy jsou proměnlivého tvaru, řapíkaté, vejčité, 3–7 cm dlouhé, celokrajné nebo oddáleně zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Střední žilka listu je poněkud zvlněná. Borka je velmi silná (až 13 cm), pórovitá a odlupuje se ve velkých plátech, ze kterých se získává přírodní korek. Svou tloušťkou zároveň stromu slouží jako ochrana před lesními požáry a dub je schopen ji regenerovat, čehož se využívá při sklizni. Květenství jsou jehnědy. Dub korkový kvete zpravidla od dubna do května. Žaludy jsou velké až 3 cm.[2]
Areál rozšíření
Dub korkový se vyskytuje v oblasti západního Středomoří, na Pyrenejském poloostrově a severní Africe.
Stanoviště
Dub korkový se pěstuje na plantážích na otevřených světlých plochách. Jeho původním stanovištěm jsou vápnité půdy, na nichž roste v řídkých lesnatých porostech od pobřeží až do hor.[2]
Použití
Dub korkový se pěstuje pro přírodní korek, který se získává olupováním borky v intervalech 8 až 12 let. První sklizeň se může provést po cca 25 letech od výsadby, když kmen dosáhne minimálně 70 cm v obvodu; kvalitní korek pro výrobu zátek ale bývá až po třetí sklizni, tedy až po 75 letech. Korek z prvních sklizní se zpracovává převážně na dekorativní účely.
Nejvhodnější doba pro loupání kůry je červenec. Korková sklizeň ale začíná obvykle v červnu a trvá asi 3 měsíce.
Některé stromy mohou dosahovat stáří až 500 let. Plantáže těchto stromů, podobné ovocným alejím, jsou přísně střeženy a jsou chráněny a kontrolovány ministerstvem zemědělství. Největším pěstitelem korkového dubu je Portugalsko, které se považuje za zemi dodávající na trh korek nejvyšší kvality.[zdroj?] Mezi další pěstitele a zpracovatele korku patří Španělsko, Itálie, v menší míře potom Francie a státy bývalé Jugoslávie. Pěstuje se i v Severní Americe. Světová produkce kůry se pohybuje kolem 320 000 tun ročně, z toho více než 54 procent se sklidí v Portugalsku (k roku 2008).[3]
Galerie
-
Sklizeň kůry -
Dub korkový v Portugalsku -
Dub korkový – Algarve, Portugalsko -
Borka před sloupnutím -
Průřez kmenem -
Žalud dubu korkového
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b Quercus suber - botany.cz [online]. [cit. 2015-11-14]. Dostupné online.
- ↑ Portugalsko se mění v poušť. Pomohou korkové duby. Aktuálně.cz [online]. 2008-07-07 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu dub korkový na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo dub korkový ve Wikislovníku
Taxon Quercus suber ve Wikidruzích- dub korkový
- Video: Jak se získává korek
