Přeskočit na obsah

Svatý Auracián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Auracián
mučedník
Narození2. až 3. století
Úmrtí2. až 3. století
Řím
Svátek3. srpen
Místo pohřbeníKalixtovy katakomby (Řím), od roku 1643 kostel sv. Anny v Č. Budějovicích, od 4. srpna 1670 katedrála svatého Mikuláše v Č. Budějovicích
Uctíván církvemiřímskokatolická církev
Atributyznázorňován jako mladý voják, s palmovou ratolestí a mečem
Patronemměsta České Budějovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Auracián (též svatý Auratian, svatý Auratianus) je světec uctívaný v Českých Budějovicích jako patron města a českobudějovické diecéze. O jeho životě není nic známo. Předpokládá se, že žil ve 2. nebo 3. století., a obvykle bývá vyobrazován jako římský voják s atributy mučedníka (palmová ratolest, meč). Původně byl pohřben v tzv. Kalixtových katakombách v Římě[1], nejde však o katakomby dnes takto označované.[2] Roku 1643 daroval papež Urban VIII. jeho ostatky provinciálu řádu kapucínů v Čechách a na Moravě Ludvíku z Rosenheimu s tím, že nesmí být rozděleny.[3] Následujícího roku byly tedy přepraveny z Říma do Čech a jsou uloženy v kapucínském klášteře sv. Anny. Roku 1670, dne 4. srpna pak byly ostatky přeneseny do kostela sv. Mikuláše, nejvýznamnějšího kostela Českých Budějovic, od roku 1785 katedrální chrám (zřízeno českobudějovické biskupství) a darovány městu. Zde má tento světec v závěru severní lodi svoji kapli. Kaple je vyzdobena oltářem sv. Anny od sochaře Leopolda Huebert z roku 1771. V kostele se též nachází pamětní destička, upomínající na přenesení ostatků tohoto světce. Je napsána v latinském jazyce a umístěna pod kazatelnou na rozhraní hlavní lodi a presbytáře. Každoročně se v českobudějovickém chrámu světí Auraciánův svátek 3. srpna.

Vyobrazení

Tento svatý je zobrazován ve vojenském šatě s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem.

Štukovaná socha od Tomáše Zeisla z roku 1644 je umístěna v nice průčelí katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Kamenná socha vznikla jako součást Mariánského sousoší na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, jejíž originál z roku 1716 od Josefa Dietricha je dnes umístěn v křížové chodbě kláštera v Borovanech; na náměstí stojí kopie (od Ivana Tláška) z roku 1991. Světce také znázorňuje reliéf na plášti největšího českobudějovického zvonu Bumerin na Černé věži. Dále je přítomen v kartuši na votivním obrazu Panny Marie Budějovické od neznámého autora (1641–1677) jako jeden z pětice světců-patronů města. Malba z konce 18. století zdobí vrchol hlavního oltáře katedrály. Roku 1912 zhotovil velkoformátový obraz František Bohumil Doubek, umístěn byl na oltář zhotovený roku 1913 v souvislosti s rekonstrukcí katedrály pod vedením architekta rytíře Richarda Klenky z Vlastimilu. Od 80. let 20. století je tento obraz umístěn na stěně v pravé (jižní) kapli.[4]

Datum svátku

O světci nejsou známy žádné životopisné údaje, a to ani úmrtní den. Jeho svátek se v Českých Budějovicích slaví jako výročí přenesení ostatků z kapucínského kostela sv. Anny do farního kostela sv. Mikuláše (4. srpna 1670).[5] Svátek byl nejprve slaven (podle povolení pražské arcibiskupské konzistoře z 14. listopadu 1670) o třetí neděli v srpnu,[6] a to až do josefínských reforem, kdy mučedníkův srpnový svátek přestal být slaven.[7]

Patrně až v nedávné minulosti (cca od roku 2014[8]) bylo slavení svátku obnoveno, a to ve vlastní výroční den přenesení ostatků nebo v jeho bezprostřední blízkosti.

Zajímavosti

Od dob přenesení ostatků do Českých zemí se začíná toto jméno objevovat i jako křestní, nejprve u obyvatel v Českých Budějovicích,[9] později i jinde.

V letech 2014–15 byly kosti zkoumány odborníky, kteří konstatovali, že ostatky skutečně pochází z doby Římské říše, lebka však vykazuje spíše ženské rysy. Protože je ale připevněna k relikviáři, mohl její výzkum probíhat pouze pomocí zrcátek, a tak nebylo možné zhodnotit všechny potřebné znaky.[10] V oblouku horní čelisti byl nalezen kořen vmezeřeného zubu (mesiodens), což je genetická vada vyskytující se častěji u mužů. Tato anomálie svědčí o tom, že ostatky patřily mladému dospělému jedinci, výšku postavy nebylo možné vzhledem k chybějícím dlouhým kostem určit. To vše se pozoruhodně shoduje s faktem, že mnozí pozdější umělci zobrazovali sv. Auraciána jako mladého muže s velmi jemnými, takřka ženskými obličejovými rysy. Už v barokní době byly kosti s výjimkou lebky ve snaze o konzervaci navoskované a ozdobené plátkových zlatem (jméno „Auratianus“ je odvozeno z latinského „aurus“, tedy „zlatý“, což může poukazovat na ryzost víry jeho nositele), lebka je ozdobena věncem z kovových drátků, textilie, lístků a perel. Rohy relikviáře jsou vyplněny prosklenými malými pyramidami se zlomky dalších ostatků.

V roce 2015 (u příležitosti 750. výročí založení Českých Budějovic) byla jménem sv. Auraciána pojmenována planetka 16709 (toto číslo v sobě nese rok slavnostního uložení ostatků v kostele sv. Mikuláše 1670), objevená v roce 1995 Janou Tichou z Observatoře Kleť. Tím se sv. Auracián dostal též na astronomické nebe.

Odkazy

Poznámky a reference

  1. SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie, 2006. Dostupné online. S. 64. Diplomová práce. 
  2. V 17. století se takto označoval celý komplex katakomb, který se dnes rozděluje na řadu různě pojmenovaných podzemních pohřebišť. Srov. ADÁMEK, Jan. Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2015. S. 133. 
  3. SÚA Praha, ŘK, sign. 25, Listina Urbana VIII. Papež Urban VIII. na žádost provinciála kapucínského řádu v Čechách Ludvíka z Rosenhaimu, který obdržel tělo sv. Auratiana a dal je vystavit v kapucínském kostele v Českých Budějovicích (Putnais), zakazuje komukoli oddělit z jakéhokoli důvodu část tohoto těla. Opis tohoto zákazu má být vyvěšen na vrata kostela. Tato listina byla sepsána 2. října 1643 v Římě. Srov. v Příloze č. 6: Ad futuram rei memoriam. In: ADAM, Petr. Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích v 18. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita České Budějovice, Historický ústav Jihočeské univerzity, 2001. S. 84. Diplomová práce. 
  4. HANSOVÁ, Jarmila. Svatý Auracián - patron Českých Budějovic. In: sv. Auracián v českobudějovické katedrále. Č. Budějovice: Děkanství u sv. Mikuláše, 2015. S. 14.
  5. REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 531. Dostupné online. 
  6. KAREL, Reban. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 532. Dostupné online. 
  7. KAREL, Reban. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 542–545. Dostupné online. 
  8. svatý Auratian [Auracián] | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  9. KOVÁŘ, Daniel. Budějovický poutník, aneb Českými Budějovicemi ze všech stran. Praha: Miloš Uhlíř - Baset, 2006. ISBN 80-7340-089-8. S. 63. 
  10. Byl Auracián ženou? Vědci zkoumali kosti budějovického patrona

Literatura

  • ADÁMEK, J. [et al.], Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, České Budějovice 2015, s. 131–153.
  • K. REBAN, Po stopách sv. Auratiana, patrona Českých Budějovic, ČKD (59), 84, 1918, s. 422–437, 530–545.
  • Dějiny řádu kapucínského se zřetelem na českomoravskou provincii, b.m., b.r.
  • F. MARDETSCHLÄGER, Kurz gefasste Geschichte des Bisthums und der Diöcese Budweis zur Jubiläumsfeier ihres hundertjährigen Bestehens nach historischen Quellen bearbeitet, Budweis 1885, s. 186–187.
  • V. RABAS, Prvopočátky řádu kapucínského, ČKD (71) 96, 1930, s.63–71, 596–609.
  • V. RABAS, Řád kapucínský a jeho působení v Čechách v 17. století, Praha 1938.
  • Sv. Auracián v českobudějovické katedrále, České Budějovice 2015.
  • P. ADAM, Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích [diplomová práce], České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity 2001.

Související články

Externí odkazy