Emine Nazikedâ Kadınefendi

Emine Nazikedâ Kadınefendi
Emine Nazikedâ Kadınefendi
Rodné jméno	Emine Maršania
Narození	9. října 1866; Cebelda, Abcházie, Ruské impérium
Úmrtí	4. dubna 1941 (74 let); Káhira, Egypt
Příčina úmrtí	přirozená smrt
Místo pohřbení	hřbitov Abbasiye
Národnost	abchazko-gruzínská
Občanství	osmanské, egyptské
Titul	Kadınefendi
Období	3. července 1918 – 1. listopadu 1922
Nábož. vyznání	Islám
Choť	sultán Mehmed VI.
Děti	Münire Sultan; Fatma Ulviye Sultan; Rukiye Sabiha Sultan
Rodiče	Otec: Hasan Ali Marshania; Matka: Fatma Horecan Aredba
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emine Nazikedâ Kadınefendi (9. října 1866 – 4. dubna 1941), rozená kněžna Emine Marshan, byla první ženou a hlavní konkubínou osmanského sultána Mehmeda VI. Byla poslední ženou nesoucí titul Kadınefendi v Osmanské říši.

Biografie

Emine Nazikeda Kadınefendi se narodila 9. října 1866 v Cebeldě, když se Abcházie stala součástí Ruského impéria. Byla z abchazko-gruzínské šlechtické rodiny Maršaniových. Jejím otcem byl kníže Hassan Bey Marshania (1836–1877) a její matkou kněžna Fatma Horecan Hanim Aredba. Byla vnučkou knížete Ismaila Beye. V roce 1877 se Emine se svými sestrami a sestřenicemi odstěhovaly do Istanbulu, kde byly ubytovány v paláci Cemile Sultan. Její teta Suzidil Hanim byla dvorní dámou Cemile Sultan. Měla dva starší bratry, prince Mehmeda Beye a prince Abdülkadira Beye.

Své dětství strávila v paláci sultánky Cemile, kde chodila na soukromé hodiny hry na klavír. Od mala jevila zájem o jezdectví a ve volném čase jezdila v parku paláce Cemile Sultan. Později se stala dvorní dámou Cemiliny dcery, Fatmy Hanimsultan. V roce 1884 se seznámila s princem Vahideddinem Efendim, budoucím sultánem Mehmedem VI., a zamilovala se do něj. Mehmed požádal Cemile Sultan o ruku. Dne 8. června 1885 se vzali v paláci Ortaköy v Istanbulu a toho dne se stala jeho hlavní ženou. Tři roky po svatbě se jim narodila dcera Münire Sultan. V letech 1892 až 1894 se jim narodily dcery Fatma Ulviye Sultan a Rukiye Sabiha Sultan.

Během turecké války za nezávislost, která probíhala od 19. května 1919 do 24. července 1923, zřídila charitativní organizace, školy, nemocnice a mešity. V roce 1922 byl už bývalý sultán Mehmed VI. vyhoštěn do exilu. Ona a zbytek rodiny se odstěhovali do paláce Feriye. Zde zůstali do 10. března 1924; v tu dobu byli také posláni do exilu. Po opuštění Turecka žila v San Remu v Itálii až do smrti svého manžela v roce 1926. Poté bydlela ve Francii a od roku 1929 žila v Káhiře, kde také zemřela dne 4. dubna 1941. Je pohřbena na hřbitově Abbasiye.

Děti

Společně se sultánem Mehmedem VI. měla 3 děti:

Münire Sultan (1888 – 1888);
Fatma Ulviye Sultan (11. září 1892, palác Ortaköy, Istanbul – 25. ledna 1967, Izmir)
Rukiye Sabiha Sultan (palác Ortaköy, Istanbul, 2. dubna 1894 – 26. srpna 1971, Istanbul).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emine Nazikedâ Kadınefendi na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Emine Nazikedâ Kadınefendi na Wikimedia Commons