Přeskočit na obsah

Arthur Hailey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arthur Hailey
Rodné jménoArthur Frederick Hailey
Narození5. dubna 1920
Luton
Úmrtí24. listopadu 2004 (ve věku 84 let)
Nassau
Příčina úmrtíinfarkt myokardu a cévní mozková příhoda
Povoláníspisovatel, romanopisec, scenárista a prozaik
Významná dílaHotel
Letiště
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Arthur Hailey (5. dubna 1920 Luton, Bedfordshire, Anglie – 24. listopadu 2004 Bahamy) byl britsko-kanadsko-americko-bahamský spisovatel.

Život

Narodil se v anglickém Lutonu. Ve čtrnácti letech musel odejít ze školy, protože jeho rodiče si nemohli dovolit platit další vzdělávání. Na začátku 2. světové války se přihlásil do britské RAF, kde sloužil až do roku 1947, kdy se přestěhoval do Kanady. V Kanadě, kde později získal občanství, pracoval v různých zaměstnáních, vedle kterých také psal. V roce 1956 se stal profesionálním spisovatelem, k čemuž ho povzbudil úspěch televizní hry Let do nebezpečí pro televizi CBC. Po úspěchu dalšího románu Hotel roku 1965 se přestěhoval do Kalifornie; konečně v roce 1969 se přestěhoval na Bahamy, neboť na amerických a kanadských daních z příjmu platil 90 % svého zisku.

Na Bahamách se usídlil v rezidenčním letovisku Lyford Cay na ostrově New Providence. Bydlel tam se svou ženou Sheilou, s níž se oženil 28. července 1951, která pracovala jako redaktorka a publikovala vlastní literární práce a později pracovala v televizi. V roce 1978 o svém manželství napsala knihu Vzala jsem si bestsellera (I Married a Best-Seller).[1] Měli tři děti, Jane, Stevena a Dianu.[2]

V posledních letech svého života trpěl zdravotními problémy, podstoupil dvě operace srdce; měsíc před smrtí ho postihla mrtvice, další mrtvice byla i příčinou jeho smrti.

Dílo

Jedná se o zakladatele žánru tzv. profesního románu. Každá z jeho knih do nejmenších podrobností popisuje profesní prostředí, ve kterém se děj odehrává. Tyto podrobnosti vychází z dokonalých znalostí, které Hailey získával důkladným studiem tématu. Toto studium mu typicky zabralo asi jeden rok, po kterém následovalo šest měsíců úprav získaných poznámek a poté konečně vlastní psaní knihy, které trvalo obvykle asi 18 měsíců. Tak důkladný výzkum (např. pro román Večerní zprávy se vydal ve svých 67 letech do džungle v Peru za místními povstalci, před psaním Hotelu přečetl 27 knih o hotelovém průmyslu) poskytoval jeho knihám realismus, který značně působil na čtenáře; ovšem někteří kritici se domnívají, že ho také používal jako zástěrku pro nedostatek literárního talentu.

Mnoho knih se dostalo na první místo žebříčku bestsellerů podle New York Times; po celém světě se prodalo přes 170 milionů jeho knih ve více než 40 jazycích. Mnoho knih bylo také zfilmováno a podle Hotelu byl vytvořen mnohadílný televizní seriál.

Bibliografie

  • Let do nebezpečí (1958, Runway Zero-Eight) – nouzová situace na palubě letadla. Román začal jako televizní film Flight Into Danger, podle kterého v roce 1957 natočila společnost Paramount Pictures film Zero Hour!. Děj inspiroval filmovou parodii Připoutejte se, prosím! (Airplane!).
  • Konečná diagnóza (1959, The Final Diagnosis) – politikaření v nemocnici.
  • V nejvyšších sférách (1962, In High Places) – politika éry studené války.
  • Hotel (1965, Hotel) – hotelový průmysl.
  • Letiště (1968, Airport) – letectví, řízení letového provozu, piloti.
  • Kola (1971, Wheels) – automobilový průmysl.
  • Penězoměnci (1975, The Moneychangers) – bankovnictví.
  • Přetížení (1979, Overload) – energetická krize v Kalifornii.
  • Účinný lék (1984, Strong Medicine) – farmaceutický průmysl.
  • Večerní zprávy (1990, The Evening News) – televizní zpravodajství, terorismus.
  • Detektiv (1997, Detective) – policie.

Let do nebezpečí byl u nás zpracován v r. 1980 režisérem Jiřím Horčičkou jako rozhlasová hra Archivováno 15. 10. 2017 na Wayback Machine., s Eduardem Cupákem v hlavní roli.

Konečná diagnóza vyšla i jako audiokniha s hlasem Igora Bareše v edici Mistři slova, kterou vydává Audiotéka.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HAILEY, Sheila. Vzala jsem si bestsellera. 1. vyd. Praha: Talpress, 1993. 255 s. ISBN 80-85609-22-3. 
  2. ↑ HAILEY, Sheila. Vzala jsem si bestsellera. 1. vyd. Praha: Talpress, 1993. 255 s. ISBN 80-85609-22-3. Kapitola 7. Tři pomeranče, dvě jablka a banán, s. 68–77. 
  3. ↑ Kultura21.cz: Igor Bareš se vrhl na Haileyho. www.kultura21.cz [online]. [cit. 2017-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-06. 

Literatura

  • HAILEY, Sheila. Vzala jsem si bestsellera. Překlad Hana Březáková. 1. vyd. Praha: Talpress, 1993. 255 s. ISBN 80-85609-22-3. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arthur_Hailey&oldid=20893374“