Albert Victor Alexander
| Albert Victor Alexander, 1. hrabě Hillsborough | |
|---|---|
 Portrét z roku 1942 (Národní portrétní galerie) | |
| Ministr obrany Spojeného království | |
| Ve funkci: 20. prosince 1946 – 28. února 1950 | |
| Předchůdce | Clement Attlee |
| Nástupce | Emanuel Shinvell |
| První lord admirality | |
| Ve funkci: 3. srpna 1945 – 4. října 1946 | |
| Předchůdce | Brendan Bracken |
| Nástupce | George Hall |
| Ve funkci: 11. května 1940 – 25. května 1945 | |
| Předchůdce | Winston Churchill |
| Nástupce | Brendan Bracken |
| Ve funkci: 7. června 1929 – 24. srpna 1931 | |
| Předchůdce | William Bridgeman |
| Nástupce | Austen Chamberlain |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Labouristická strana |
| Rodné jméno | Albert Victor Alexander |
| Narození | 1. května 1885 Weston-super-Mare |
| Úmrtí | 11. ledna 1965 (ve věku 79 let) Londýn |
| Choť | Esther Ellen Chapple (od 1908) |
| Rodiče | Albert Alexander Alexander a Eliza Jane Thatcher |
| Děti | Beatrix Dora Alexander |
| Profese | politik |
| Ocenění | Řád společníků cti (1941) rytíř Podvazkového řádu (1964) |
| Commons | A. V. Alexander, 1st Earl Alexander of Hillsborough |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Albert Victor Alexander, 1. hrabě z Hillsboroughu (Albert Victor Alexander, 1st Earl Alexander of Hillsborough, 1st Viscount Alexander of Hillsborough, 1st Baron Weston-super-Mare) (1. května 1885, Weston-super-Marie, Anglie – 11. ledna 1965, Londýn, Anglie) byl britský politik. Pocházel z prostých poměrů a od mládí se angažoval jako člen Labouristické strany. Řadu let byl poslancem Dolní sněmovny, v labouristických vládách a v Churchillově válečném koaličním kabinetu zastával celkem třikrát funkci ministra námořnictva (1929–1931, 1940–1945, 1945–1946), po druhé světové válce byl ministrem obrany (1946–1950). V roce 1950 s titulem vikomta vstoupil do Sněmovny lordů, nakonec získal titul hraběte (1963).
Životopis
Pocházel z prostých poměrů, dětství strávil v rodném Westonu a později v Bristolu. Z finančních důvodů neměl možnost studovat a od třinácti let pracoval, nejprve v oblasti obchodu, později byl úředníkem školní rady v Bristolu. V politice se začal angažovat jako člen Liberální strany, později přešel k labouristům. Na začátku první světové války se přihlásil jako dobrovolník do armády, povolán byl ale až v roce 1917. Fakticky na frontě nesloužil, ale nakonec dosáhl hodnosti kapitána. Po válce byl zvolen do Dolní sněmovny a v letech 1922–1931 a 1935–1950 byl poslancem za obvod Sheffiled Hillsborough. V první labouristické vládě se stal parlamentním tajemníkem na ministerstvu obchodu (1924). V následujících letech působil jako odborový předák a oponent finanční politiky tehdejšího kancléře pokladu Winstona Churchilla.
V druhé MacDonaldově vládě byl jmenován prvním lordem admirality (1929–1931), i když se původně všeobecně předpokládalo, že převezme ministerstvo obchodu. Od roku 1929 byl též členem Tajné rady a od roku 1931 místopředsedou Labouristické strany. Jako ministr námořnictva se v rámci úsporných opatření snažil omezit zbrojení a v této souvislosti podepsal smlouvy o vyrovnaných námořních silách s USA a Japonskem. Mimo jiné se také zasloužil o přístup dělnické třídy k důstojnickým hodnostem v Royal Navy. Ve volbách v roce 1931 neuspěl a následující čtyři roky byl mimo Dolní sněmovnu, znovu se věnoval práci v odborech. Poslanecký mandát získal znovu v roce 1935 a opět se zařadil mezi přední řečníky Labouristické strany. I když v minulosti patřil k Churchillovým politickým odpůrcům, za druhé světové války se stal členem koaličního válečného kabinetu znovu ve funkci prvního lorda admirality (1940–1945). Nepatřil však k nejbližším Churchillovým spolupracovníkům, který si ostatně jako premiér a ministr obrany uchoval zásadní rozhodovací pravomoce. Ve volbách v roce 1945 ve svém volebním obvodu zvítězil s výraznou převahou a do Attleeho vlády se vrátil znovu jako první lord admirality (1945–1946), v roce 1946 byl krátce ministrem bez portfeje a nakonec převzal úřad ministra obrany (1946-1950). V této funkci aktivně podporoval politiku ministra zahraničí Ernesta Bevina a patřil k odpůrcům Sovětského svazu.
V roce 1950 se rozhodl nekandidovat ve volbách a opustil Dolní sněmovnu. Téhož roku byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů. Protože funkce ministra obrany vyžadovala zároveň členství v dolní komoře parlamentu, na tento úřad Alexander rezignoval a do konce Attleeho kabinetu si ponechal méně důležitou funkci lorda kancléře vévodství lancasterského (1950–1951). Po porážce labouristů ve volbách v roce 1951 se začal stahovat z veřejného života, zakoupil farmu v Essexu a také kvůli zdravotnímu stavu omezoval své návštěvy v Londýně. V prosinci 1955 byl po rezignaci lorda Jowitta vyzván, aby převzal vedení labouristické frakce ve Sněmovně lordů. Následujících devět let znovu aktivně působil v politice a na půdě Horní sněmovny často hovořil k různým tématům.
V roce 1963 byl povýšen na hraběte a o rok později obdržel Podvazkový řád, což byl ojedinělý případ řádového rytíře pocházejícího z dělnického prostředí. Byl též nositelem Řádu cti (1941) a v roce 1948 získal čestné občanství v Sheffieldu.
S manželkou Esther Chapple (1878–1969) měl dvě děti, syn Ronald Albert (1911–1912) zemřel v dětství, dcera Beatrix Dora (1909–2000) se provdala za podnikatele Williama Evisona.
Odkazy
Literatura
- CHURCHILL, Winston: Druhá světová válka; NLN, Praha, 6 svazků, 2015
- PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006; 677 s. ISBN 80-7309-346-4
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Victor Alexander, 1. hrabě z Hillsboroughu na Wikimedia Commons - Albert Victor Alexander na webu thepeerage dostupné online
- Albert Victor Alexander, 1. hrabě z Hillsboroughu dostupné online
- Albert Victor Alexander na webu archivu cambridgeské univerzity dostupné online Archivováno 28. 7. 2020 na Wayback Machine.
