Přeskočit na obsah

Marie Gabriela Lažanská z Bukové

Přidat odkazy
V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Gabriela Lažanská z Bukové
Rodné jménoČernínová z Chudenic
Narození23. dubna 1691
Vídeň
Úmrtí21. července 1758
Manětín
Místo pohřbeníKostel sv. Jana Křtitele, Manětín
ChoťVáclav Josef Lažanský z Bukové
DětiMaxmilián Václav

Karel Josef
Marie Anna

Marie Josefa
RodičeZuzana Renata z Martinic Tomáš Zacheus Černín z Chudenic
PříbuzníFrantišek Josef Černín z Chudenic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
děd Humprecht Jan Černín
1628–1682
babička Diana Marie Ippoliti di Gazoldo
1636–1687

Marie Gabriela hraběnka Lažanská z Bukové, rozená Černínová z Chudenic (23. dubna 1691 Vídeň[1] – 21. července 1758 Manětín[2]) byla česká šlechtična z rodu Lažanských z Bukové a poslední abatyše Ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze na Novém Městě.[3] Zasloužila se především o barokní rozkvět západočeského města Manětín.

Život a činnost

Marie Gabriela byla jednou z dcer hraběte Tomáše Zachea Černína z Chudenic (1660–1700), majitele zámku Lnáře a Zuzany Renaty, rozené hraběnky Bořitové z Martinic (1670–1717). Vyrostla na císařském dvoře ve Vídni, kde její otec zastával funkci místokancléře České dvorské kanceláře. Díky úzkým kontaktům rodičů s panovnickou rodinou se také stala dvorní dámou císařovny Amálie Vilemíny Brunšvicko-Lüneburské, manželky císaře Josefa I. Marie Gabriela měla ještě dvě sestry, Marii Josefu (1695–1726), provdanou Küniglovou z Ehrenburgu a Marii Aloisii (1699–1716).[4]

Dne 30. června 1707 byla na zámku Favorita provdána za hraběte Václava Josefa Lažanského z Bukové (1674–1715), majitele statků Manětín, Chříč či Všesulov a hejtmana Plzeňského kraje. Z manželství se narodily čtyři děti Maxmilián Václav (1710–1776), Karel Josef (1712–1750), Marie Anna (1713–1764), později vdaná Pellegrini a Marie Josefa (1715–1769), provdaná Pöttingová z Persingu. V roce 1711 prodal Václav Josef Lažanský své ženě manětínské panství. Když v roce 1715 zemřel, spravovala jeho statky pro své děti jako poručnice.[4]

Rok po koupi panství celé město Manětín vyhořelo, částečně i zámek a Marie Gabriela se významným způsobem podílela na jeho obnově.[5] Například v roce 1715 podepsala smlouvu s Petrem Brandlem o malbě obrazů pro kostel sv. Jana Křtitele.[6] Panské sídlo pro ni navrhl architekt Tomáš Haffenecker, který předtím prováděl stavbu Clam-Gallasova paláce v Praze na Starém Městě podle projektu slavného Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.[7] Celé město nechala vyzdobit sochami Štěpána Borovce a Josefa Herschera.[8][9] Zaměstnávala i další významné umělce, jako například freskaře Františka Julia Luxe,[10] portrétistu Filipa Kristiána Bentuma[11] nebo bratry Kosmu Damiána a Egida Quirina Asamovy.[10] Výjimečným krokem bylo také požádání malíře Václava Dvořáka o portrétování jejího služebnictva. V letech 1715 až 1716 vznikl soubor 13 rozměrných pláten zachycující její personál v životní velikosti. Obrazy jsou dosud umístěny v manětínském zámku.[12] Marie Gabriela Lažanská byla také vynikající hudebnicí a milovnicí opery. Vychovatelem jejích dětí byl skladatel Josef Antonín Plánický. Hraběnka byla i podporovatelkou Mauritia Vogta.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Taufbuch - 01-043 | 01., St. Stephan | Wien/Niederösterreich (Osten): Rk. Erzdiözese Wien | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2020-07-12]. Datum křtu uvedené v matrice je 24. dubna. V partikulárních účtech panství Manětín se ale vykazovaly útraty za oslavy hraběnčiných narozenin 23. dubna. Marie Gabriela Lažanská se tedy narodina v noci z 23. na 24. dubna 1691 a o den později byla pokřtěna. Shodné datum narození potvrzuje také největší český barokní genealog a Gabrielin současník Gottfried Daniel z Wunschwitz, stejně jako manětínská matrika zesnulých, v níž je zaznamenáno, že šlechtična byla pochována ve stáří 67 let a 3 měsíce (23. července 1758). Dostupné online. 
  2. ↑ Manětín 06 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2020-07-12]. Dle matričního zápisu hraběnka zemřela 21. července a 23. téhož měsíce byla pohřbena. Dostupné online. 
  3. ↑ HOJDA, Zdeněk. Marie Gabriela Lažanská a její Manětín. Dějiny a současnost. Roč. XXXVI, čís. 06/2014, s. 28–29. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ŠTĚPÁNEK, Jan. Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí. is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ MATUŠKOVÁ, Martina. O městě Manětíně. www.zamek-manetin.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Manětínská kapitola v díle Petra Brandla: nově restaurovaná díla barokního umění ze západních Čech: obrazy dvojí smrti – Zavraždění sv. Václava a Smrt sv. Isidora. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska, 2008. 23 s. ISBN 978-80-87185-01-8. 
  7. ↑ PAVLÍK, Milan. Stavebně-historický průzkum zámku v Manětíně. Renesanční zámek a jeho barok-ní přestavba císařským stavitelem Tomášem Haffeneckerem. Zprávy památkové péče. Roč. LVII, čís. 5–6, s. 163–166. Dostupné online. 
  8. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Manětínská barokní plastika – sochařská rodina Borovců. In: Městské památkové zóny Manětín a Rabštejn: sborník příspěvků ze semináře. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska, 1997. 129 s. S. 50–59. 
  9. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Sochařská rodina Herscherů – Josef, Václav Ondřej a Václav Josef Herscherové. In: Severní Plzeňsko III: vlastivědná ročenka. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska, 1997. 69 s. S. 15–45. 
  10. ↑ a b PREISS, Pavel. František Julius Lux: západočeský rokokový malíř. 1. vyd. Praha: Scriptorium, 2000. 215 s. ISBN 80-86197-23-9. 
  11. ↑ LEJMAN, Beata. Philip Christian Bentum: malarz śląskiego baroku. Warszawa: Neriton, 2008. Dostupné online. ISBN 978-83-7543-033-2. 
  12. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Homo faber aulicus: služebníci a dvořané: unikátní barokní obrazová sbírka zámku Manětín. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska 48 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87185-24-7. 
  13. ↑ KAPSA, Václav. Variace na manětínské téma – Marie Gabriela hraběnka Lažanská jako hudebnice. Václav Kapsa. In: Cantantibus organis: hudební kultura raného novověku ve středoevropských souvislostech: ad honorem Jiří Sehnal. Brno: Moravská zemská knihovna v Brn, 2016. 227 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7051-222-7. S. 171–179. 

Literatura

  • ŠTĚPÁNEK, Jan. Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí. Praha: Univerzita Karlova, 2017. 355 s. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Gabriela_Lažanská_z_Bukové&oldid=20354043“