Gracianskij Omega

Omega
	Omega (1933)
Určení	sportovní a školní letoun
Výrobce	Charkovský státní letecký výrobní podnik ChDAVP (Харківське державне авіаційне виробниче підприємство; ХДАВП)
Šéfkonstruktér	Alexej Nikolajevič Gracianskij
První let	1933
Uživatel	Sovětský svaz
Vyrobeno kusů	1
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gracianskij Omega (ukrajinsky: Граціанський Омега), někdy též zvaný pouze Omega byl sovětský lehký letoun navržený pilotem a inženýrem Alexejem Nikolajevičem Gracianským,^[1] který později získal titul Hrdina Sovětského svazu. Letoun byl navrhnut a vyroben na Ukrajině Charkovským státním leteckým výrobním podnikem (Ха́рківське держа́вне авіаці́йне виробни́че підприємс́тво) v první polovině 30. let 20. století.^[2]

Vznik a vývoj

Opravárenská továrna v Charkově (Ukrvozduchpuť) byla založena v roce 1923, od roku 1926 zde byla projekční kancelář Konstantina Kalinina a během sovětské éry fungoval podnik pod různými názvy. Charkovský letecký závod byl od roku 1926 mohutně modernizován pro výrobu letounů na základě koncese německé firmy Junkers. Po odkoupení práv od Junkerse a převzetí Sovětským svazem byl od roku 1927 hlavním konstruktérem Charkovského státního leteckého výrobního podniku Konstantin Alexejevič Kalinin. Na konstrukci a na zkušebních testech jeho letounů Kalinin K-2, K-4, K-5, K-7 a K-9 se podílel i A. N. Gracianskij.^[3]

V roce 1931 navrhl Gracianskij vlastní projekt, dvoumístný turistický, cvičný letoun Leninská jiskra (Ленинская искра), který získal první cenu v soutěži o návrh výcvikových letadel, kterou vypsala Ústřední rada ukrajinského Osoaviachim (Осоавиахим, pozdější DOSAAF). Podle tohoto projektu bylo v Charkovském leteckém závodě vyrobeno v únoru 1933 letadlo s názvem Omega.

První lety byly provedeny v roce 1933 zkušebním pilotem B. N. Kudrinem na charkovském letišti Sokolniki (IATA: HRK, ICAO: UKHH). Původně byl letoun osazen sovětským motorem NAMI-65 (M-23), který však byl kvůli vibracím brzo nahrazen československým hvězdicovým motorem Walter NZ-60.

Letoun Omega byl jedinou, samostatnou konstrukcí A. N. Gracianského. Charkovský letecký závod se v pozdějších letech zabýval výrobou letounů Jakovlev, Tupolev a Antonov. Ještě v roce 1960 působil Gracianskij jako náměstek šéfkonstruktéra Olega Antonova.^[4] Až do roku 1968 působil ve funkci zástupce generálního projektanta.^[1] Letouny Antonov se v Charkově vyrábí i v 21. století.^[5]

Popis letounu

Letoun Omega byl lehký, dvoumístný dolnokřídlý jednoplošník smíšené konstrukce. Trup měl svařovaný rám z ocelových trubek. Velké protáhlé křídlo lichoběžníkového tvaru (λ = 9) bylo s jedním nosníkem, se štěrbinovými klapkami a s překližkovým potahem. Křidélka na zadní hraně křídla byla téměř po celé délce křídla. Ocasní část byla vyrobena z masivního dřeva. Stabilizátor svislé ocasní plochy měl variabilně měnitelný úhel za letu. V krytém kokpitu, který byl vybaven zdvojeným řízením, byla sedadla pilotů v tandemovém uspořádání. Za sedadly byl zavazadlový prostor s nosností až 260 kg. Kolový podvozek s kapkovitými kapotážemi měl rozchod kol 1,75 m. Během skladování a přepravy mohlo být křídlo sklopeno podél trupu.^[6]

Použití

Letadlo mělo dobré letové vlastnosti a bylo snadno ovladatelné. Jeho provozní vlastnosti nevyžadovaly velké náklady a jeho přínosy byly docela přijatelné pro letadlo této třídy.^[6] Letoun byl schopen provádět i akrobacii. Bylo převedeno na poltavskou pilotní školu Osoaviachim, kde bylo používáno po dlouhou dobu. V roce 1941 bylo letadlo zničeno při bombardování hned na počátku Velké vlastenecké války.^[2]

Uživatelé

Sovětský svaz Sovětský svaz
- Poltavská pilotní škola Osoaviachim (Celoukrajinská škola pilotů, Всеукраїнська школа льотчиків)

Specifikace

Údaje dle^[2]^[7]

Technické údaje

Posádka: 2
Rozpětí křídla: 11,0 m
Délka: 7,5 m
Výška: 2,8 m
Nosná plocha: 15,0 m²
Plošné zatížení: 43,5 kg/m²
Hmotnost prázdného letounu: 380 kg
Vzletová hmotnost: 650 kg
Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový motor Walter NZ-60
- nominální výkon: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
- vzletový výkon: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
Vrtule: dřevěná, dvoulistá vrtule s pevnými listy

Výkony

Maximální rychlost: 170 km/h
Cestovní rychlost: 145 km/h
Přistávací rychlost: 60 km/h
Dolet: 1 000 km
Dostup: 4 500 m

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Омега (самолёт) na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b SIMONOV, A. A. Alexej Gracianskij (anglicky) [online]. persona.rin.ru [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Омега (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2018 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.
↑ GUNSTON, Bill (1995). The Osprey Encyclopaedia of Russian Aircraft 1875–1995. London: Osprey. ISBN 1-85532-405-9
↑ Z leteckých linek světa. Křídla vlasti. 1960-12-06, roč. 1960, čís. 25, s. 8. Dostupné online.
↑ Харьковский авиационный завод (rusky) [online]. pavelaviator.livejournal.com, 2017-06-13 [cit. 2029-01-13]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Gratsianski Omega (španělsky) [online]. ecured.cu [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.
↑ Tableau des Avions légers de l´U.R.S.S. créés entre 1923 et 1935 (francouzsky). L´Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, čís. 19, s. 17. Dostupné online.

Literatura

ŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 – История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. (rusky), 4. vyd., Moskva: Mašinostroenie, ISBN 5-217-02528-X
ANDERSSON, Lennart. Soviet Aircraft and Aviation 1917-1941. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-859-3
SIMAKOV, B.L. (1974): Encyklopedie Letadla země sovětů (Энциклопедия-справочник Самолёты страны советов), rusky, 260 s., s. 59, Moskva: vydavatelství Izd. DOSAAF (ДОСААФ), 107066
NOWARRA, Heinz Joachim, DUVAL, Godfrey Richard (1971): Russian Civil and Military aircraft 1884~1969 (anglicky), A.F.M., London: Fountain Press Ltd., 288 s., ISBN 0-852-42460-4
BABENKO, I. (2014): Pilot, konstruktér letadel, vědec a Hrdina Sovětského svazu A.N. Grazianskij (Летчик, авиаконструктор, ученый и Герой Советского Союза А.Н.Грацианский) rusky, Авиация и Время, č. 5

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gracianskij Omega na Wikimedia Commons

(rusky) Легкий самолет «Омега» na Авиару.рф/aviamuseum
(rusky) Грацианский А.Н. Омега na AviaDejaVu
Charkovský letecký závod č. 135 na valka.cz

[:1-1] SIMONOV, A. A. Alexej Gracianskij (anglicky) [online]. persona.rin.ru [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.

[:0-2] Омега (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2018 [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.

[3] GUNSTON, Bill (1995). The Osprey Encyclopaedia of Russian Aircraft 1875–1995. London: Osprey. ISBN 1-85532-405-9

[4] Z leteckých linek světa. Křídla vlasti. 1960-12-06, roč. 1960, čís. 25, s. 8. Dostupné online.

[5] Харьковский авиационный завод (rusky) [online]. pavelaviator.livejournal.com, 2017-06-13 [cit. 2029-01-13]. Dostupné online.

[:2-6] Gratsianski Omega (španělsky) [online]. ecured.cu [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.

[7] Tableau des Avions légers de l´U.R.S.S. créés entre 1923 et 1935 (francouzsky). L´Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, čís. 19, s. 17. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]