Přeskočit na obsah

Alberto Mazzucato

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alberto Mazzucato
Základní informace
Narození28. července 1813
Udine
Úmrtí31. prosince 1877 (ve věku 64 let)
Milán
Žánryopera, klasická hudba a duchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, dirigent, novinář, překladatel a ředitel
DětiEliza Mazzucato Young
Giannandrea Mazzucato
RodičeGiovanni Mazzucato
PříbuzníLuigi Bolza (tchán)
Arrigo Mazzucato Young (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alberto Mazzucato (28. července 1813 Udine – 31. prosince 1877 Milán) byl italský hudební skladatel, pedagog a muzikolog.

Život

Narodil se v Udine. Jeho otec byl profesorem botaniky na královském lyceu v Udine a matka Elisabetta Rinoldi byla vzdělaná žena šlechtického původu. Základní hudební vzdělání získal od své matky. Studoval v Padově matematiku, ale záhy přešel na konzervatoř. 24. února 1834 měla v divadle Teatro Nuovissimo v Padově premiéru jeho první opera La fidanzata di Lammermoor (rok před operu na stejné téma Gaetana Donizettiho. Poté odešel do Milána, kde uvedl v divadle Teatro alla Canobbiana nepříliš úspěšnou operu Don Chisciotte. V letech 1836–1838 navštívil Paříž. Tato návštěva měla rozhodující vliv na jeho další tvorbu. Seznámil se s velkými operami Daniela Aubera, Giacoma Meyerbeera, Jasquese Halévyho a symfoniemi Ludwiga van Beethovena. Po návratu zkomponoval řadu oper, které byly vesměs dobře obecenstvem přijaty.

Po své poslední opeře Hernani, která měla premiéru v divadle Teatro Carlo Felice v Janově 26. prosince 1843, činnost operního skladatele ukončil a zcela se věnoval pedagogické práci. Působil na milánské konzervatoři nejprve jako profesor zpěvu. Později učil i dějiny hudby, skladbu a instrumentaci. V roce 1872 se stal ředitelem konzervatoře. Mezi jeho žáky najdeme významné skladatele (Arrigo Boito, Benedetto Junck, Isidore de Lara, Antônio Carlos Gomes a Ivan Zajc) i zpěváky (sopranistky Marcella Lotti della Santa, Marietta Gazzaniga a tenor Sims Reeves).

V letech 1859–1868 působil ve Scale jako maestro direttore e concertatore. V roce 1860 spolu s Luigi Felice Rossim a Guglielmo Quarenghim založil Společnost svaté Cecílie (Società di S Cecilia). Psal kritiky a odborné práce do časopisu Gazzetta musicale di Milano. Věnoval se také diskusi o reformě církevní hudby. Zemřel v Miláně 31. prosince 1877 ve věku 64 let.

Jeho syn, Gian Andrea Mazzucatose, stal profesorem hudební estetiky na konzervatoři v Miláně a hudebním kritikem časopisu Corriere della Sera. Od roku 1880 působil v Londýně a stál u zrodu prvního vydání Grove Dictionary of Music. Dcera Elisa, provdaná Bicknellová, žila v Americe a zkomponovala také několik skladeb.

Dílo

Opery

  • La fidanzata di Lammermoor' (dramma per musica, libreto Pietro Beltrame, Padova, Teatro Nuovissimo, 1834)
  • Don Chisciotte (melodramma giocoso, libreto Jacopo Crescini, Milán, Teatro alla Canobbiana, 1836)
  • Esmeralda (dramma serio, libreto Filippo De Boni, Mantova, Teatro Sociale, 1838)
  • Coro dei penitenti (scénická hudba k tragédii Parisina Antonio Somma, Terst, Teatro Filodrammatico, 1838)
  • I corsari (melodramma semiserio, libreto Felice Romani, Milán, Teatro alla Scala, 1840)
  • I due sergenti (melodramma, libreto Felice Romani, Milán, Teatro Re, 1841)
  • Luigi V, re di Francia (opera seria, libreto Felice Romani, Milán, Teatro Re, 1843)
  • Hernani (dramma serio, libreto Domenico Bancalari, Janov, Teatro Carlo Felice, 1843)
  • La vergine di Kermo (1870)

Vokální hudba světská

  • Il testamento del conte Erbondo a sua moglie Ginoclorosura (árie)
  • Arietta patetica per canto e pianoforte
  • Suona la squilla al tempio, della Pollonia o figli, per coro e pianoforte
  • Il mestier del corteggiare, aria comica per tenore e pianoforte
  • Quando il piè sulle venete sponde, inno in onore di Maria Malibran per voce e pianoforte (1835)
  • Ella morì, romanza per soprano e pianoforte
  • I due amanti sentimentali, notturno per soprano, tenore e pianoforte (1837)
  • Forse, ahi! più non ti vedrò, per basso e pianoforte (1839)
  • Quattro melodie per canto sopra poesia di Carlo Johaud (1841)
  • Hymne du soir dans les temples (1852)
  • Canzone, per tenore e pianoforte (1862)
  • Roma (část triptychu provedeného v milánské katedrále dne 20. září 1871 k desátému výročí sjednocení Itálie)

Duchovní hudba

  • Messa Solenne pro sóla sbor a orchestr
  • Dixit, per due tenori, basso e orchestra
  • Laudate pueri, per tenore, basso e orchestra
  • Motetto a grande orchestra, per basso, coro e orchestra
  • Tantum ergo, per basso solo e orchestra
  • Tantum ergo, per due voci e orchestra
  • Tantum ergo, per tenore, coro e orchestra
  • jednotlivé části mše

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alberto_Mazzucato&oldid=19938461“