Přeskočit na obsah

Šabrej kmínovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠabrej kmínovitý
alternativní popis obrázku chybí
Šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodšabrej (Cuminum)
Binomické jméno
Cuminum cyminum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Celý a drcený římský kmín

Šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum) je jednoletá rostlina z čeledi miříkovitých. Semen se užívá jako koření a jsou známa pod názvem římský kmín.

Koření kmín římský

[editovat | editovat zdroj]

Kumín neboli římský kmín jsou semena šabreje kmínovitého Cuminum cyminum. Semínka jsou podobná kmínu, ale jsou větší a zelenohnědá. Především však mají jinou vůni a hořkou chuť, takže se navzájem tato koření nedají nahradit.[1]

Užití v kuchyni

[editovat | editovat zdroj]

V mediteránní oblasti se užíval s oblibou jako pepř pro svou ostrost. Jde o důležitou součást indické kuchyně (pod názvem džíra) a koření kari, kterému dodává jeho charakteristické aroma. Ve středoasijských zemích je znám pod názvem zira a přidává se do pilafu. V indonéské kuchyni se nazývá djintan. Na Balkáně (Bulharsko) se nazývá kimion a používá se ke kořenění mletých mas kebabů, jinak do místních salámů a klobás. Stejně tak ve Středomoří do salámů tzv. italského typu, masových konzerv, sýrů ale i do chleba. Další užití našel v likérnictví.[1]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Už od starověku je znám v Egyptě, Řecku a Římě. Později se rozšířil do dalších zemí včetně severní Afriky. Nyní je komerčně produkován v oblastech u Středozemního moře a v Indii.[2]

  1. a b LÁNSKÁ. Koření pro každé vaření. Praha: Práce, 1990. 304 s. 24-019-90. Kapitola Jednotlivé druhy koření a jejich použití, s. 125–126. 
  2. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín římský neboli šabrej, s. 102. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]