Žirafa severní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŽirafa severní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídaživorodí (Theria)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleďžirafovití (Giraffidae)
Rodžirafa (Giraffa)
Druhžirafa severní (Giraffa camelopardalis)
Trinomické jméno
Giraffa camelopardalis
Mapa rozšíření žiraf
Mapa rozšíření žiraf
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žirafa severní (lat. Giraffa camelopardalis) je druhem žiraf. Podle taxonomie Mezinárodního svazu ochrany přírody je žirafa severní jediným druhem rodu žirafa a má devět poddruhů. Druh definoval roku 1758 Carl Linné. Vyskytuje se převážně v jižní a východní Africe. V minulosti obýval celé území Afriky, včetně Sahary, předtím než vyschla, v pliocénu byla severní Afrika dokonce hlavním domovem druhu, odtud i jeho název. V Maroku je doložen výskyt žiraf ještě v roce 600. Ve východní Africe se dnes nejčastěji vyskytují v Keni, Tanzanii a jihozápadní Etiopii. Všechny žirafy severní jsou klasifikovány jako zranitelný druh. V roce 2016 byla celková populace odhadnuta na 97 000 kusů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tři typické výčnělky (dva růžky a hrbol) na lebce jsou pokryté kůží. Samci žiraf severních měří 4,8 až 5,5 metru, samice 4 až 4,5 metru, krk a nohy z toho činí zhruba 4 metry (přesto má žirafa pouze sedm krčních obratlů, stejně jako většina ostatních savců, včetně člověka; jednotlivé obratle žirafy jsou dlouhé přes 30 centimetrů). Nejvyšší žirafa je doložena z roku 1934 z Keni, kde byl zastřelen samec s výškou 5,87 metru. Žirafy obývají zvláště suché savany, kde naleznou dost keřů a skupin stromů, jejichž listím a výhonky se nejčastěji živí. Krmí se průběžně po celý den, během nějž přijmou 30–40 kilogramů potravy. Jejich jazyk měří půl metru a dokážou jím omotat větev a přitáhnout si ji blíž. Hřebenovitými zuby a tuhými pysky pak z takto přitažené větve strhnou listí. Zajímavé je, že jim přitom nevadí ani velké trny, protože jsou schopny je obalit hustými slinami a při spolknutí se tak neporaní. Žirafy jsou zvířaty stádními, samci spolu bojují o samice i o vůdčí roli ve stádu, a to za pomoci růžků, případně se přetlačují krkem. Nejnebezpečnější zbraň – své kopyto – však užívají takřka výhradně vůči jinodruhovým nepřátelům, zvláště šelmám. Ty považují dospělou žirafu za natolik nebezpečného tvora, že si netroufají ho lovit. Někdy ale uloví mládě. Samice nosí plod 14 měsíců a porodí vždy jediné mládě, které hned po narození dosahuje výšky 140–190 cm. Zajímavostí je, že žirafa rodí vestoje, takže mládě padá z dělohy z výšky asi dva metry. Již půl hodiny po narození chodí. Mateřské mléko saje 6–9 měsíců. Plození jsou schopny žirafy ve 3–4 letech. Dospělá žirafa si skoro nikdy nelehá a spí vestoje.[2]

Navzdory některým neoficiálním tvrzením se tito sudokopytníci patrně nedokážou pohybovat rychlostí přes 60 km/h. Přímá pozorování a počítačové modely ukázaly, že maximální rychlost těchto velkých savců činí asi 11 m/s (39,6 km/h).[3]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-06]
  2. ZÍCHA, Ondřej. žirafa severní - Giraffa camelopardalis. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  3. SOCHA, Vladimír. Jak rychlý je ve skutečnosti slon. OSEL.cz [online]. 17. června 2021. Dostupné online.  (česky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]