Židé v Japonsku
Židé v Japonsku jsou minoritní etnonáboženská skupina, čítající téměř 2000 členů (0,0016 % z celkového počtu obyvatel). První z nich se v Japonsku se usadili v 16. století ve velmi malém množství – kvůli zahraniční politice sakoku (鎖国, země v řetězech, tzn. zamknutá země). Kompletní izolace Japonska od okolního světa způsobila, že japonsko-židovské dějiny čítají dohromady, obrazně řečeno, jen jednu útlou knížku.
Historie
19. století
Vše začalo věkem zámořských objevů, kdy Japonsko, do té doby zcela neznámá krajina, byla postupně objevována portugalskými a nizozemskými obchodníky. První zmínka o židovském usedlíkovi nicméně pochází až z roku 1853, kdy skupina Židů vytvořila shtetl (židovské městečko) v Yokohamě čítající asi 50 rodin z různých koutů světa. Zde také vznikla první synagoga v Japonsku. Po velkém zeměřesení v Kantō se v roce 1923 mnozí přestěhovali do Kōbe.
V 80. letech 19. století byla založená další židovská komunita v Nagasaki. Její populace byla dvakrát větší než ta Yokohamská. V letech 1900 až 1960, židovská komunita v Kōbe byla jednou z největších v Japonsku a její pestrá demografie zahrnovala Židy z Blízkého východu (Irák, Sýrie), ale také ze střední a východní Evropy (Německo, Polsko, Rumunsko).
Během této doby se rozrůstala Tokijská komunita (dnes v Japonsku největší), kam proudili Židé především ze Spojených států amerických a Západní Evropy.
20. století
Plán Fugu
Byl to právě plán Fugu, který přes svou antisemitskou podstatu zachránil nespočetné životy Židů za 2. světové války. Podle Protokolů sionských mudrců, antisemitského pamfletu ze kterého tento plán vyšel, „Židé ovládají celý svět“. Zatímco křesťané se snažili tento problém vyřešit zlikvidováním všech Židů, Japonci se snažili zvelebit a využít „magické schopnosti Siónu“ pro dobro Japonska.[1]
Plán je pojmenován podle nebezpečné ryby Fugu, která v případě nesprávného zpracování je smrtelná kvůli tetradotoxinu obsaženému v jejích orgánech, respektive játrech a kůži.
Japonské císařství a Židé
Ačkoliv Japonské císařství brzy začalo spolupracovat s nacistickým Německem, premiér, ministr zahraničních věcí, ministr císařského námořnictva a další vydali dekret proti vyhoštění Židů z Japonska.[2][3]
Antisemitismus v Japonsku
Antisemitismus v Japonsku je poměrně malý, ač zdokumentovaný fenomén. Nespočetné množství rasistických tabu zakořeněných v západním světě a klasický element antisemitismu ovlivněným nicméně chybí v japonské mentalitě, jelikož největší náboženské zastoupení v Japonsku má kombinace šintoismu s buddhismem. Stereotypy (i západní stereotypy) jsou často terčem satiry v japonské populární kultuře.
Podle Davida Kranzlera zásadní rozdíl mezi evropským a japonským antisemitismem je především ten, že evropský navazuje na křesťanskou a/nebo křesťansky-ovlivněnou představu přirovnávající Žida k Satanovi či Antikristovi, zatímco Japonci tuto představu neznají.[1]
Protokoly sionských mudrců, dnes již známé jako klasický antisemitský podvrh, ovlivnily jisté kruhy japonské akademie a vojenství. To mělo za následek vzniku plánu Fugu, jehož cílem bylo zachránit evropské Židy před Holokaustem a dopravit je přes Šanghajské ghetto do Japonského císařství. Mezi lidmi, kteří pomáhali s přesunem, byl například japonský konzul v Litvě Chiune Sugihara, který udělil více než 5000 japonských víz Židům, kterým hrozila smrt.
V průběhu války byla japonská vláda tlačena německými nacisty k uplatnění antisemitských zásad a ke konci války k zabití obyvatel šanghajského ghetta, nicméně japonská vláda tyto opakované snahy odkládala, až je nakonec zcela odmítla.
Rabíni
Tokijská židovská obec
- r. Herman Dicker, 1960–1963, ortodoxní
- r. Marvin Tokayer, 1968–1976, konzervativní
- r. Jonathan Z. Maltzman, 1980–1983, konzervativní
- r. Michael Schudrich, 1983–1989, konzervativní
- r. Moshe Silberschein, 1989–1992, konzervativní
- r. Jim Lebeau, 1993–1997, konzervativní
- r. Carnie Shalom Rose, 1998–1999, konzervativní
- r. Elliot Marmon, 1999–2002, konzervativní
- r. Henri Noach, 2002–2008, konzervativní
- r. Rachel Smookler, reformní
- r. Antonio Di Gesù, 2009–současnost, konzervativní
Seznam japonských Židů
Velvyslanci
Ostatní
- James Rosenberg
- Alfred Birnbaum
- Dan Calichman
- Lopo Sarmento de Carvalho
- Julie Dreyfus
- Peter Drucker,
- Rachel Elior
- Ofer Feldman,
- Péter Frankl, matematik
- Marty Friedman,
- Ayako Fujitani, (konvertita)
- Szymon Goldberg
- David G. Goodman[4]
- Karl Taro Greenfeld
- Manfred Gurlitt
- Suiren Higashino, fotografka, modelka (izraelská matka)[5]
- Shifra Horn
- Chaim Janowski
- Max Janowski
- Charles L. Kadis (ja)
- Kanji Ishizumi, konvert[6]
- Rena "Rusty" Kanokogi, née Glickman
- Abraham Kaufman
- Michael Kogan, zakladatel Taito Corporation
- Fumiko Kometani, autor, umělec (konvertita)
- Setsuzo Kotsuji, profesor Hebreistiky (konvertita)
- Leonid Kreutzer, pianista
- Yaacov Liberman
- Henryk Lipszyc
- Leza Lowitz, americký japanolog
- Alan Merrill
- Sulamith Messerer
- Emmanuel Metter
- Albert Mosse
- John Nathan
- Emil Orlík
- Arie Selinger
- Ben-Ami Shillony, izraelský japanolog[7]
- Kurt Singer
- Leo Sirota
- Dave Spector
- Christopher W(ładysław Antoni). Szpilman[8]
- Zerach Warhaftig
- Vladimir Ashkenazy, „částečný“ Žid (patriarchální)
- Peter Barakan, „částečný“ Žid (patriarchální)
- Bernard Jean Bettelheim
- Hideo Levy, „částečný“ Žid (patriarchální)
- Steven Seagal, „částečný“ Žid (patriarchální)
Reference
- ↑ a b Kranzler, David. Japanese, Nazis & Jews: The Jewish Refugee Community in Shanghai, 1938–1945. p.207
- ↑ Question 戦前の日本における対ユダヤ人政策の基本をなしたと言われる「ユダヤ人対策要綱」に関する史料はありますか。また、同要綱に関する説明文はありますか。 [online]. Ministry of Foreign Affairs of Japan [cit. 2010-10-02]. Dostupné online.
- ↑ 猶太人対策要綱 [online]. Japan Center for Asian Historical Record, 1938-12-06 [cit. 2010-10-02]. S. 36/42. Dostupné online.
- ↑ (ja)
- ↑ (ja)
- ↑ ja:石角完爾
- ↑ (he)
- ↑ (ja)
Související články
Externí odkazy
- Obecné
- Židé a Japonci: Kulturní znaky a společné hodnoty (anglicky)
- Public Broadcasting System: Deset ztracených kmenů Izraele - Japonsko (anglicky)
- The Jews of Kobe (anglicky)
